O životě v dualitě

 

Na první pohled nic zvláštního - den střídá noc a noc zase den, i světlo v nás občas zahalí temnota, z níž mnozí povstanou jako Fénix z popela.. Něco končí, jiné začíná... Celý náš život provází cyklus zrodů a zániků, vzestupů a pádů, radostí i smutku a starostí.. Na vlastní kůži poznáváme, o čem život je, poznáváme to krásné a příjemné i to bolestivé a nepříjemné, rozličné emoce, stavy a nálady, které nám přinášejí poznání, poznání, kým vším jsme...

Přitahujeme si do života situace a lidi, které potřebujeme k našemu růstu, kteří nás mají něčemu naučit, máme si díky nim něco uvědomit či v sobě změnit. Někteří nás mohou "jen" nasměrovat a "ukázat" nám tu správnou cestu (ať už skrze pozitivní či negativní zkušenosti s nimi), že si díky nim ujasníme, co opravdu chceme a za čím si máme trpělivě a vytrvale jít. Naše okolí je naším jedinečným zrcadlem, odráží část naší bytosti na různých úrovních, ať už naši sílu, naše přednosti a schopnosti, náš způsob komunikace, naše myšlení a chování, naše hodnoty, přání či cíle, ale i naše slabiny a stinné stránky, naše strachy, bloky a nezpracovaná témata... Proto je dobré si všímat, jaké je naše okolí, i to nejbližší, tedy rodina - děti, partner, rodiče, sourozenci atd., jací jsou naši přátelé, kamarádi, známí či kolegové, s nimiž se setkáváme včetně toho, jaké mají problémy, co je trápí, protože s velkou pravděpodobností nám i tito lidé přišli poodhalit něco o nás, jací jsme (uvnitř či navenek) a s čím můžeme mít i my problémy, co si máme v sobě pořešit, přijmout a zpracovat. Není od věci aspoň letmo registrovat i jak se chovají či co říkají i cizí lidé, které potkáváme - a nepotkáváme je náhodou, ani věci, o kterých se zrovna baví, nezaslechneme čirou náhodou, ale mohou to být pro nás jakési zprávy či vzkazy z vyšších duchovních sfér (podobně jako když zcela "náhodně" otevřeme knížku či časopis na libovolné stránce a přečteme si, co se na dané stránce či dvoustránce píše nebo v televizi či v rádiu něco "náhodou" zaslechneme, i program, který si zvolíme, že se budeme na něj koukat či jej poslouchat, není námi zvolený náhodně). Vše, co nás nějakým způsobem zaujme, co přitáhne naši pozornost či co si vybereme s námi určitým způsobem rezonuje, má pro nás svůj skrytý význam a nese v sobě důležité informace, které k nám přicházejí proto, aby nám něco sdělily, ať už o nás, o druhých či o našem životě. Mohou nám přinášet odpovědi na naše otázky, které si v duchu klademe, mohou v nás vyvolat nějaké asociace, představy či vzpomínky týkající se i naší přítomnosti či situace, v níž se nacházíme, mohou nás někam navést, k něčemu nás inspirovat či nám něco připomenout, co máme ještě udělat, na co se máme zaměřit, upozornit nás, na co si máme dát pozor, čeho se vyvarovat nebo na čem máme zrovna zapracovat. Vnější svět v jakékoliv podobě nám může v různé míře zrcadlit náš život i nás samotné, jací jsme, ukazovat nám naši cestu i naše úkoly, témata a problémy včetně jejich řešení, ať už přímo či nepřímo na druhých lidech.

I náš vnitřní svět je bohatý, plný skrytých významů a symbolů, archetypů, má svůj vlastní život i scénář, dle kterého žijeme. Naše podvědomí má na nás mnohem větší vliv, než si vůbec uvědomujeme, proto je dobré naslouchat řeči svého podvědomí, svým emocím, pocitům a instinktům, které nás ovlivňují a dávají nám potřebné informace. Všímejme si i svého postoje k lidem a vnějšímu světu - jaký máme pohled na život, jak vnímáme druhé lidi, co či kdo v nás vyvolává příjemné pocity, přináší nám radost a naplnění, ale také co se nám nelíbí, co nám vadí na druhých a provokuje nás, co nás rozčiluje a vyvolává v nás negativní emoce. Většinou máme v sobě v této oblasti nějaký rest, něco nedořešeného nebo nenaplněného (nějaký deficit, blok či zranění), něco buď přeháníme, příliš zdůrazňujeme, anebo podceňujeme, přehlížíme a nevěnujeme tomu patřičnou pozornost. Určité věci či stránky můžeme v sobě i odmítat a potlačovat, dělat, že takoví přeci nejsme.. Faktem je, že kdybychom měli tyto věci zpracované, tak budeme v klidu a nebude nás to tak vytáčet. Jak se říká - potrefená husa nejvíc kejhá, takže tam kde nás to nejvíce zasáhne, máme i nejslabší a nejvíce zranitelná místa.

A jak uvnitř - tak vně. To co vysíláme, to přitahujeme, i když mnohdy v jiné podobě či dokonce opačné síly, pokud to sami přeháníme. Extrém na jedné straně může přitahovat extrém na druhé straně.. Proto když je někdo příliš obětavý a laskavý, hodně podřídivý a submisivní typ, tak si s velkou pravděpodobností přitáhne do života někoho dominantního, sobeckého a egoistického, který ho jako protipól vyvažuje a má za úkol svůj příliš hodný a poddajný protějšek zocelit, posílit, naučit ho si vážit sebe sama i hájit své zájmy. Sám velký egoista se má zase od svého protějšku učit větší pokoře, empatii a porozumění pro potřeby druhých, aby nemyslel jen na sebe... Nebo když si v sobě neseme hluboká zranění, přijdou nám do života lidé, kteří naše zranění znovu oživí, vytáhnou je na povrch, abychom si je uvědomili a poléčili je, ačkoliv to může být pro nás velice bolestivé a dotyčné lidi můžeme vnímat jako ty, jenž nám ubližují a jsou našimi nepřáteli. Ale z vyššího pohledu tito lidé pouze plní svoji roli a svůj úkol, to jest pomoci nám v rozvoji. Lidé, které pokládáme za své nepřátele, obvykle bývají našími největšími učiteli, od kterých se můžeme hodně naučit a můžeme se díky nim posunout dále na naší cestě..

Říká se, že druhé lidi moc nezměníme, ale můžeme začít u sebe, pracovat na sobě i na svém přístupu k okolí. Když změníme sami sebe, změní se náš život i naše okolí. Když změníme něco zvnějšku, třeba se už nebudeme stýkat s lidmi, se kterými si už nerozumíme, nebo se rozejdeme s partnerem, se kterým si už nemáme co dát, ale může se to týkat i změny na sobě - co se týká našeho vzhledu, účesu, postavy, oblečení a barev, ale i třeba změny interiéru v našem domově, tak i tyto změny ovlivní naše nitro, jak se budeme cítit a chovat, a některé pocítíme dost razantně...Takže můžeme formovat sami sebe a ovlivnit svůj život a své okolí, stejně jako okolí zase působí na nás.. Je to o vzájemném působení ve vztahu k sobě a k okolí, tedy ve vztahu já - ty, kdy se uplatňuje zákon akce - reakce. Pouze je třeba dát pozor na to, abychom se nenechali druhými lidmi příliš ovlivňovat a ovládat a zůstali vždy sami sebou. A rovněž abychom se nedostali ani do opačné role, kdy bychom my příliš zasahovali do života druhých lidí a snažili se je ovlivňovat a předělávat k obrazu svému. To nám nepřísluší. Je třeba druhé respektovat takové, jací jsou a jak žijí, a více se starat o sebe a své záležitosti..

To jaký máme vztah k lidem a jak se k nim chováme, je někdy i odrazem našeho vztahu k sobě, jak sebe vnímáme a přistupujeme k sobě. Např. když jsme hodně přísní a tvrdí na okolí, pravděpodobně budeme tvrdí i sami na sebe, což může naznačovat nedostatek lásky a pochopení pro sebe i pro druhé. Mnohdy však člověk neukazuje svou pravou tvář, může skrývat své nitro před druhými (být milý a usměvavý, i když se uvnitř trápí), třeba z toho důvodu, aby se kvůli němu netrápili i jeho nejbližší, anebo nechce dát najevo své slabiny, aby o nich vědělo i jeho okolí. Někteří lidé navenek zaujímají určitou pózu podle toho, jak chtějí zapůsobit na druhé, např. silně a inteligentně, že všechno vědí a zvládají a nemají s ničím problém. Ve vypjatých či krizových situacích však odhazují svou masku, nad kterou přestávají mít kontrolu, a pak se ukazují v čistém světle, jací jsou... Lidé, kteří jsou navenek velice srdeční a láskyplní mohou, ale také nemusí být tím opravdovým ztělesněním lásky a dobroty, jak se jeví.. I přemíra zdánlivé dobroty může být jen kompenzací toho, co člověku uvnitř chybí, po čem z hloubi duše touží a co mu v dětství nebylo dopřáno.. O to více pak člověk dává najevo svoji touhu po naplnění deficitu, jež se skrývá za jeho přehnaným dobrotivým chováním, očekávajíc, že mu okolí jeho nenaplněné potřeby uspokojí...

V podstatě jakýkoliv extrém na jedné či druhé straně je známkou toho, že něco není v pořádku. A mnohdy se nemusí jednat ani o extrém. Každý máme své potřeby, které je třeba v různé míře naplňovat a uspokojovat. A pokud tak nečiníme, pokud je ignorujeme či potlačujeme, tak si po určité době samy najdou cestičku, jak vyplout na povrch a dát o sobě patřičně vědět, ať už na duševní či fyzické úrovni. Jedním z projevů je také projekce na okolí, u kterého si budeme více všímat jeho nedostatků a slabin, které jsou však i našimi slabinami a nezpracovanými věcmi. Proto když druhým lidem něco sdělujeme, něco jim radíme či s něčím pomáháme, je dobré se zamyslet, zda náhodou nejsou naše myšlenky, slova a činy, naše rady a pomoc určeny i naší osobě, zda totéž i my zrovna nepotřebujeme. Člověk má totiž tendenci promítat spoustu věcí na druhé lidi včetně svých potřeb, proto když někomu říkáme, ať zdravě jí, hodně pije a hýbe se a ještě k tomu pozitivně smýšlí - činíme tak v plné míře i my? Když druhým nabízíme svou pomoc - do jaké míry máme sami tyto věci ve svém životě urovnané a vyřešené? Nedává nám okolí jen signál, že si máme dát do pořádku svoje vlastní záležitosti? Samozřejmě nemusí tomu tak vždycky být, ale někdy může...

I pud sebezáchovy velí - pomoz nejprve sám sobě, pak až druhým. A je to zcela pochopitelné, neboť jedině silný, zdravý a naplněný člověk může být i druhým prospěšný, má co a z čeho dávat. Kdo nemá v sobě lásku, nemůže a ani neumí ji dávat druhým. Buď pak celý život strádá, anebo přijde někdo, kdo mu lásku sice bude dávat, ale stane se pak na protějšku a jeho lásce závislým a bude mít nevyrovnaný vztah...Třetí možnost je začít se sám učit sebelásce, jak mít rád sebe a svůj život a začít na sobě pracovat, čímž se člověk posune o velký kus dopředu. Kdo to zvládne, pak i lépe udržuje rovnováhu mezi dáváním a přijímáním energie ve vztahu k sobě i k okolí. Dokáže myslet jak na sebe a své potřeby, tak i na druhé, takže jsou energie ve vztahu já - já a já - ty vyvážené. A podobně je tomu i ve vztahu ducha a hmoty (těla), citu a rozumu, mužského a ženského principu, aktivity a pasivity - klidu a odpočinku atd... To vše jsou zdánlivé protiklady, kvality, které se doplňují a vzájemným propojením a udržováním harmonie vytvářejí Jednotu. Takže i v duálním (duchovně-materiálním) světě, ve kterém žijeme, je možné dosáhnout Jednoty, pokud v sobě všechny prvky a kvality s láskou přijmeme, propojíme a budeme je přiměřeně projevovat, čímž budeme celistvými bytostmi žijícími v souladu se zemí i s celým vesmírem...