Realizace naší vůle

 

Když jsem přemýšlela o sobě, o druhých i o životě a více si všímala i těch vzájemných souvislostí a propojení, těch životních peripetií, úspěchů i nezdarů, tak jsem dospěla k závěru, že náš život vypadá podle toho, do jaké míry je realizována naše vůle či vůle druhých, ale také s jakým obsahem i jakým způsobem je vůle realizována. Toto téma mě natolik zaujalo, že bych Vám ráda představila svůj pohled na věc, se kterým můžete i nemusíte souhlasit. :-)

Věřím tomu, že lidé mají svobodnou vůli rozhodovat o svém životě i vlastních záležitostech a žít tak, jak chtějí. Ovšem ne vždy je tomu právě tak, jak by člověk chtěl, jak by si přál, a také ne vše, co chceme, je zrovna to, co opravdu potřebujeme. Přichází k nám pouze to, co je pro nás v danou chvíli důležité a co potřebujeme pro svůj rozvoj. A ať to vnímáme jako pozitivní a pro nás přínosné či negativní a pro nás nepříjemné (různé situace, zážitky, setkání s lidmi), tak vše se děje pro naše dobro, pro získání zkušenosti naší duše. Na naší cestě se mohou objevit různé překážky, komplikace a omezení, která mají svůj smysl a přicházejí z určitého důvodu nám něco sdělit či nás přimět k projevení naší vnitřní síly, naší vůle a rozvinutí našich schopností a dovedností, mohou nás podnítit k nějakému jednání, ale také jen učit trpělivosti. Některé věci vyžadují svůj čas, aby v člověku dozrály, aby byl na ně po všech stránkách připraven. Proto se některá naše přání nemusí splnit hned, ale mohou až později, kdy jsou k tomu vhodné podmínky, jen nesmí člověk ztratit naději a víru ve splnění svých „snů“, nesmí na ně rezignovat.

Každý z nás si máme projít určitými zkouškami, něco si pořešit a uvědomit, ujít potřebný kus cesty za svým „pokladem“ stejně jako tomu je i v pohádkách. Pohádky jsou vůbec nádherným zpodobněním života, kdy si hlavní hrdina musí nejprve ujasnit, co vlastně od života chce, co by si chtěl splnit, čeho dosáhnout, a pak projevit svou vůli a odvahu vydat se za svým „snem“, čili realizovat svůj osobní příběh. Většinou dostává nějaké úkoly, které na své cestě plní, potkává při tom lidičky, kteří ho prověřují, jeho charakter, sílu i schopnosti, setkává se s „dobrem“ i „zlem“. Sám prochází určitým vývojem a proměnou. Po zvládnutých zkouškách tak získává nejen potřebné poznání, ale i ruku princezny či dívky, kterou miluje. Ovšem cesta za opravdovým štěstím nebývá jednoduchá a úspěch není zadarmo, i hlavní hrdina musí něco pro to udělat, vynaložit určité úsilí a energii, vyřešit nějaké hádanky, splnit zadané úkoly, odpracovat si to či odsloužit.

V pohádkách většinou vítězí dobro nad zlem a mívají tak dobrý konec, ale to i proto, že si jde hlavní hrdina za svým „snem“ a nenechá se odradit překážkami a problémy, ba naopak se je snaží řešit a překonávat a využívá při tom i pomoci od moudrých bytostí či „kouzelných“ bytostí z nadpozemského světa (např. „babky“ kořenářky, „kouzelní“ dědečkové, „dobří“ čarodějové, andělé, lesní víly a skřítci apod.). Je otevřený všem možnostem i pomoci a ochoten udělat maximum pro dosažení svého cíle a splnění svého „snu“. Takže i v tomto mohou být pro nás pohádky zdárným příkladem a inspirací, jak dosáhnout toho, co si přejeme.

Boj dobra se zlem je odvěkým tématem, v pohádkách i v reálném životě, odráží však jen působení pozitivních i negativních sil na tomto světě, jenž nás podněcují v rozvoji. I hrdina v pohádce bojující se zlými bytostmi, čaroději či draky ve své podstatě jen zápasí se sebou samým, je konfrontován se svojí temnotou a se svými stinnými stránkami stejně jako každý člověk v tomto fyzickém světě. Podobně jako on v pohádce i my máme projevit svou sílu a odvahu, máme překonat své strachy a realizovat svou vůli, jít si za tím, co si v hloubi duše přejeme. Když navíc využijeme i lidské pomoci či pomoci z duchovního světa, od láskyplných duchovních bytostí (pomoci při realizaci našich přání, ale i při řešení problémů, pomoci s naším rozvojem, vedením či ochranou) a společně na sobě zapracujeme, tak dříve či později se úspěch dostaví. Jen být trpělivý a konat v souladu se svým cílem a k němu se pomalu přibližovat.

Málokdo si uvědomuje, že naše vůle je pro nás velkým darem do života, kdy nám dává možnost tvořit si svůj život dle svých představ a naplnit své poslání, svůj osobní příběh – to, proč tu vlastně na světě jsme. Svými zkušenostmi, pozitivními i negativními máme jednak poznat sebe sama, jací jsme a kam směřujeme, máme si něco pořešit s druhými, něco s nimi zažít a uvědomit si, mimo jiné také to, jestli opravdu žijeme dle nejhlubších přání naší duše, jestli jsme sami sebou či se necháváme ovlivňovat svým okolím a žijeme spíše životem druhých lidí. I to nám něco sděluje o tom, do jaké míry projevujeme svoji vůli a uskutečňujeme ji dle našeho vyššího plánu, se kterým jsme přišli tady na Zemi.

Projevit svou vůli můžeme mnoha způsoby a ve své podstatě představuje naše vyjádření, co chceme či nechceme, s čím souhlasíme či nesouhlasíme, co je s námi v harmonii či v rozporu. Ovšem nejprve je třeba, abychom to sami v sobě rozpoznali, abychom se hlouběji zamysleli a nacítili se na sebe, jací jsme a co opravdu chceme, co nás naplňuje a činí nás šťastnými. Je důležité si toto uvědomit a jednat v souladu se svým nitrem. Někdy to vyžaduje i říci sobě či druhým jasné NE, např.: "Toto dělat nebudu". "Touto cestou já nepůjdu, neboť uvnitř vím, že má cesta vede jinudy". Pomáhá, když si sami položíme otázky a upřímně si na ně odpovíme např.:

  • "Jsem spokojený/á se svým životem? - pokud ano, je to paráda, pokud odpovíme ne, že nejsme či jen částečně, položme si další otázky: "V čem jsem nespokojený/á, v jaké oblasti? V oblasti vztahů (partnerských, přátelských..), v oblasti rodiny, práce, financí a materiálního zajištění, v oblasti volnočasových aktivit, v rovině osobního naplnění a seberealizace... atd."  Je důležité si uvědomit, v jaké oblasti nejsme naplnění a spokojení, kde je nějaký deficit, disharmonie či nerovnováha, abychom se mohli na tuto oblast více zaměřit...

  • "Jsem v partnerském vztahu šťastný/á? Cítím se v něm dobře? Naplňuje mne?" - pokud ano, je to skvělé, pokud ne - "Proč v něm setrvávám, když bych mohl/a být šťastný/á s někým jiným?" Člověk má myslet i na své vlastní štěstí, nejen na to, aby bylo jeho okolí spokojené, brát jen ohledy na druhé a přizpůsobovat se protějšku..

  • "Jsem spokojený/á ve své práci? Naplňuje mne aspoň trochu má práce, dává mi něco? A i když v ní občas zažívám stres, je aspoň finančně ohodnocená, že mi dává tu finanční protihodnotu?" - pokud ano, je to dobré, pokud ne - "Stojí mi to vše za to, za tu námahu, zdraví, nervy či takové peníze? A nebylo by lepší si najít něco jiného?"

  • "Dělám v životě to, co mne baví a co mi přináší radost?" - pokud ano, jsem v podstatě šťastný člověk, pokud ne - "Co mi v tom brání? A co se do toho pustit právě nyní?"  Kdy jindy začít, když ne teď? Život nám utíká a kdo ví, co bude zítra.. Má se žít přítomností a život naplno prožívat a ne přežívat...

  • "Plním si svá přání, to co bych chtěl/a?" - pokud ano, je tu super, pokud ne - "Proč tak nečiním? Očekávám snad od okolí, že mi bude plnit má přání?" Ale to může člověk čekat i celý život a nemusí se dočkat... "Nebo spíše nevěřím, že bych si mohl/a splnit své sny?" Ale pevná víra je základem úspěchu i splnění našich přání...

Důvěra v sebe i v život a pozitivní přístup ke všemu jsou stěžejní pro to, abychom dosáhli svých cílů, abychom si splnili svá přání a žili šťastný a spokojený život podle svých představ. Je důležité věřit sobě, že vše dokážeme a zvládneme, věřit ve své schopnosti, ve svou sílu, že překonáme všechny překážky a problémy a budeme šťastní. Všichni si zasloužíme štěstí a lásku, není to jen pro některé lidi, všichni máme možnost to na vlastní kůži zažívat, jen si to i vnitřně dovolit a otevřít se svému štěstí, vyjít mu naproti. Kdo bude neustále pochybovat a vše negovat, hledat výmluvy a důvody, proč to či ono nejde či nepůjde, kdo bude podléhat svým pesimistickým myšlenkám, náladám, obavám a strachům, aniž by je zkusil překonat (a ony jsou překonatelné), tak bude stále v tom začarovaném kruhu, kdy mu bude uvnitř sebe sama něco chybět k tomu, aby byl šťastný a naplněný. Život má pro každého člověka nachystáno i spoustu krásných věcí, zážitků a poznání, jen vykročit z toho kruhu ven, s důvěrou, že jsme v těch nejlepších rukou a že k nám přijde to, co právě potřebujeme. Vesmír chce pro nás to nejlepší a má to pro nás i připraveno...Jen my sami si to nechceme stále připustit, nemůžeme tomu uvěřit, že je vůbec možné, aby se nám dostalo takového štěstí a hojnosti, že by se nám mohla splnit naše nejhlubší přání a my mohli žít v lásce, svobodě a naplnění. Ale je tomu tak, vše je možné, jen Vesmír čeká na to, až nám to dojde, až se skutečně rozhodneme aktivně a vědomě žít a být vlastním tvůrcem svého života, až si začneme tvořit svoji realitu podle sebe.

Ono se to snadno říká, ale jak na to, že? Pokud se aspoň trochu známe a víme, jací jsme a co chceme a snažíme se být v kontaktu sami se sebou, se svým nitrem, tak dokážeme i lépe vycítit, co je pro nás to „správné“, která cesta je pro nás ta pravá a touto cestou bychom se i měli vydat bez ohledu na reakce našeho okolí (např. kritiku, zlobu, zpochybňování, výsmívání, citovou manipulaci apod.). Přičemž je nesmírně důležité, abychom se zaměřili pouze na to, co opravdu chceme, a nemysleli na to, co nechceme. Neboť na co člověk zaměřuje svou pozornost a své myšlenky, tak to sílí a roste - tedy pokud se budeme něčeho bát a myslet na věci, které nechceme zažívat, tak přesně toto budeme přitahovat do svého života. Pokud zaměříme své myšlenky pozitivním směrem, jenom na to, co chceme - tedy na lásku, zdraví, štěstí, úspěch, radost a spokojenost, vnitřní naplnění a rozvoj apod., tak totéž k nám bude proudit z vnějšího světa. Realizovat naší vůli pak znamená krok za krokem uskutečňovat to, co si přejeme, jsou to naše činy, naše aktivní jednání s konkrétním záměrem a cílem.

Myslím si, že každý máme nějaké přání či cíle, ať už jsou menší či větší, můžeme mít krátkodobé či dlouhodbé cíle. Naše přání a cíle by však měly být pozitivního charakteru a měly by nést v sobě pozitivní vibrace. Měly by nás posouvat kupředu, zušlechťovat nás a rozvíjet náš potenciál. Měly by mít v sobě také tvůrčího ducha, abychom při realizaci naší vůle buď něco tvořili (fyzicky či duševně) či alespoň přistupovali tvořivě a byli sami iniciátorem změny a proměny věcí kolem nás i v nás. Přání s negativním obsahem a negativním emocionálním nábojem se bohužel v životě také plní, a proto je také na světě tolik negace, napětí a konfliktů...

A jaké je pro to vysvětlení? Čím to, že se tak děje? Lidská vůle má totiž stěžejní význam a je respektována i v duchovním světě stejně jako lidské zákony, které člověk vytvořil (ač mnohdy s chybami). Vůli člověka musí respektovat všechny duchovní bytosti z různých sfér - i andělé, archandělé, démoni, dokonce i sám Bůh jako Stvořitel a nejvyšší Vědomí, Inteligence a Láska nesmí zasahovat do lidské vůle, ať už si přeje člověk něco "dobrého" či "špatného", či tak jedná, neboť tím by bránil člověku získat potřebné zkušenosti a poznání důležité pro jeho rozvoj.

Někteří lidé prohlašují, že "Bůh by to přece nedopustil" - tedy "zlo", války, utrpení apod. Ovšem Bůh není ten, kdo vše řídí, jsme to my, kdo si tvoříme svůj život a jsme zodpovědní za své kroky. Máme jen smýšlet a jednat v souladu s Božími (vesmírnými) zákony, dle kterých život funguje, a to zpravidla neděláme. Jedná se např. o "zákon bezpodmínečné lásky", "zákon rovnováhy", "zákon příčiny a následku" ("zákon akce a reakce") neboli karmický zákon, který spočívá v tom, že co člověk svými myšlenkami, slovy či činy zasévá či už zasel (v tomto životě či minulých životech), to se mu dříve či později v různé podobě vrátí a na vlastní kůži tak zažije a pocítí, jakou sílu a moc mají (či měly) jeho myšlenky, emoce či jeho jednání s cílem poučit se ze svých "chyb", napravit je a začít jinak myslet a jednat.

Bohužel hodně lidí o těchto vyšších zákonech nevědí a nechápou ony souvislosti, obzvláště pokud nyní zažívají následky svého jednání ze svých minulých životů, o nichž nemají ani páru, že něco takového kdy dělali či se tak chovali, že mohli být i zlí či pomstychtiví, a v současném životě se k nim takto chová jejich okolí.

Naše okolí je však naším věrným obrazem (zahrnujícím veškerou naši minulost i přítomnost, jež se prolínají), proto nemusíme pátrat po svých minulých životech, stačí si jen více všímat současných reakcí a chování lidí kolem nás, jak se k nám chovají a přistupují i jaké pocity v nás vyvolávají a vůbec co se v nás odehrává, aneb nic není náhoda... A i když to tak v našem světě nevypadá a zdá se být mnohdy nespravedlivý, tak existuje jakási vyšší spravedlnost, kterou zaručují ony vesmírné zákony uvádějící vše do rovnováhy. Jak se říká "Boží mlýny melou pomalu, ale jistě". Takže přejme si i konejme v souladu se svým nitrem i s universálním vesmírným řádem a harmonií...

A JAKÉ VLASTNĚ MŮŽEME MÍT PŘÁNÍ A CÍLE?

1. Osobní rovina

  • cílem sebepoznání, náš rozvoj a růst

  • zvýšení sebevědomí a sebedůvěry, posílení našich slabin

  • rozvinutí našich předností, schopností a dovedností, našich vloh

  • odstranění našich závislosti (na urč. lidech, zvířatech, věcech, činnostech, jídle, pití, sexu, kouření, práci, počítači atd.)

  • zpracování svých negativních stránek, negativních emocí a strachů

  • naučit se důvěřovat sobě a svým pocitům, být sám sebou

  • naučit se správně komunikovat se sebou i s druhými

  • naučit se sebeovládání, asertivitě, sebepřijetí a sebeúctě

  • přijmout v sobě mužský a ženský princip, své "vnitřní dítě"

  • nalezení svého místa tady na zemi, najít smysl života a naplnění...

2. Mentální rovina

  • cílem změna našeho způsobu myšlení (např. z negativního na pozitivní a láskyplné myšlení)

  • změna pohledu na život i na sebe

  • ujasnění si svých hodnot, přehodnocení priorit (např. místo peněz a kariéry hlavní prioritou zdraví a harmonické vztahy s nejbližšími)

  • naučit se dělat sebereflexi...

3. Tělesná rovina

  • cílem zbavit se zlozvyků, např. kouření, pití alkoholu aj.

  • zhubnout či přibrat, úprava váhy i životosprávy, dbát na prevenci a své zdraví

  • pravidelně sportovat, cvičit (např. cvičení Pilates, jóga, plavání, běhání, procházky do přírody..)

  • pravidelně pečovat o své tělo (např. chodit na masáže, do sauny, ke kosmetičce, kadeřnici, správně se oblékat, aby nebyl člověk nemocný)...

4. Duševní rovina

  • cílem být spokojený a šťastný

  • dosáhnout vnitřní vyrovnanosti a harmonie, mít klid a mír v duši

  • odpustit sobě či druhým, usmířit se s okolím

  • naučit se mít sebe rád a umět si život užívat

  • najít si čas na své blízké či své koníčky (např. četba, kultura, turistika, cestování)

  • zkusit něco nové, co nás láká  (např. malování, naučit se hrát na kytaru, meditovat)...

5. Zdravotní rovina

  • cílem uzdravit se, zlepšit či alespoň stabilizovat svůj zdravotní stav

  • detoxikace těla (očistné kúry), úprava jídelníčku

  • přejít na zdravou výživu a zdravý životní styl

  • být v psychické i fyzické pohodě...

6. Partnerství a rodina

  • cílem udržet si a rozvíjet harmonický vztah s partnerem

  • pokud vztah nefunguje i přes snahu řešit problémy (i třeba s pomoci odborníka), je lepší vztah ukončit

  • cílem můžem být i odpoutání se na všech rovinách od bývalého partnera (partnerů)

  • najít si k sobě vhodného partnera

  • založit rodinu - mít děti, vytvořit pro ně zázemí, dobře je vychovat

  • trávit více času se svými blízkými (s dětmi, partnerem či rodiči)...

7. Sociální rovina

  • cílem najít si dobré přátele, kterým může člověk důvěřovat a bude si s nimi rozumět

  • pěstovat harmonické vztahy se svým okolím (např. pořádání různých akcí, výletů, sportovní a kulturní vyžití s přáteli..)

  • přestat se vídat s lidmi, kteří nám berou energii či nás využívají a v podstatě ani nemají o nás zájem (např. jen mluví o sobě..)

  • vést aktivnější společenský život (s partnerem či přáteli..)

8. Materiální rovina

  • cílem např. pořízení domu či bytu, postavit či zrekonstruovat dům, byt, najít si pronájem...

  • přestěhovat se do jiného místa..

  • pořídit si nové auto, koupit si nový nábytek

  • udělat si zahrádku, postavit altán

  • vyrobit dětem vlastní hračky...

9. Finanční oblast

  • cílem být finančně zajištěný a nezávislý

  • mít trvalý finanční příjem

  • šetřit si peníze (založit si např. stavební spoření apod.)

  • naučit se hospodařit s penězi (dělat si každý měsíc rozpočet výdajů, kolik a za co se utratí)

  • nezadlužovat se a pokud ano, tak se o možném úvěru poradit s odborníkem a vše si pořádně promyslet...

10. Pracovní oblast

  • cílem najít si vhodnou práci

  • získat jinou pozici ve firmě

  • udělat kariéru, dosáhnout pracovních úspěchů

  • dosáhnout zvýšení svého platu

  • udržovat dobré vztahy a příjemnou atmosféru na pracovišti

  • ukončit zaměstnání, kde nejsme spokojeni

  • rozjet podnikání

  • udělat si rekvalifikační kurz...

11. Vzdělávací oblast

  • cílem úspěšně dodělat školu (střední, vysokou..)

  • udělat si kurz (např. jazykový, masérský, kurz vaření, kurz na lyžařského instruktora apod.)

  • sebevzdělávání – samostudium toho, co nás baví a naplňuje dle našich koníčků (např. historie, filozofie, psychologie...)...

12. Vyřešení problémů z výše uvedených oblastí

  • může být také naším cílem či naše pomoc někomu z našich blízkých při řešení jejich problémů (např. dětem, rodičům)

13. Vyšší, nadosobní cíle

  • touha pomáhat druhým – např. možnost se věnovat dobrovolnictví (dělat dobrovolníka) v různých organizacích (Charita, zařízení pro různě postižené lidi, seniory..)

  • další sociální aktivity, zapojení se do projektů státních či soukromých organizací (i mezinárodních)

  • ekologické aktivity – účast v organizacích a spolcích zabývajících se ochranou přírody (např. Hnutí Duha apod.)...

CO JE TŘEBA UDĚLAT PRO SPLNĚNÍ SVÉHO PŘÁNÍ A DOSAŽENÍ CÍLE?

Jsou 3 základní fáze:

I. Příprava

  • vše si dobře promyslet, zvážit možná úskalí, pro a proti, zda je vše uskutečnitelné, případně co nám brání v realizaci našeho přání..

  • doporučuji sepsat si vše na papír, zejména:

  1. Ujasnit si, co skutečně chceme, jaké přání si chceme splnit, mít konkrétní představu o svém cíli, kterého chceme dosáhnout, a co to může pro nás dále znamenat, jaké to může mít následky v našem životě...(např. uděláme si jazykový kurz, nejen že se zdokonalíme v jazyce, ale může nám to i otevřít dveře v pracovní oblasti a pomoci nám najít vhodné zaměstnání apod.)

  2. Zvážit, zda je naše přání (náš cíl) realizovatelné a zda na to máme dostatečnou fyzickou i psychickou energii, patřičné vlastnosti a schopnosti i finance, přihlížíme i k našemu zdravotnímu stavu a momentální situaci, v níž se nacházíme, zda bude možné vše realizovat. Pozor ovšem na mínění našich rodičů či prarodičů, co by oni chtěli či si přáli, řídíme se a rozhodujeme podle sebe, nikoliv podle jejich očekávání, i kdyby se na nás za to po určitou dobu zlobili, že jsme jednali jinak, než jak si oni představovali.

  3. Promyslet si, co to bude pro nás obnášet, jaké kroky a změny v každodenním životě to bude vyžadovat, zda na to budeme mít i potřebný čas, respektive, zda si na to dokážeme vyhradit potřebný čas a třeba i trochu přeorganizovat a upravit chod rodiny. Co pro to budeme muset sami udělat. Případně i jaká pomoc bude potřeba (např. větší zapojení partnera do domácnosti a hlídání dětí apod.)

  4. Rozvrhnout si ony kroky časově, např. v případě hubnutí budu třikrát týdně cvičit + dodržovat zdravou životosprávu atd.

  5. Pokud existují nějaké překážky, které nám brání v tom, abychom uskutečnili své přání, je dobré si je definovat a zamyslet se nad tím, zda je lze i odstranit a jak. Blokovat nás mohou různé vnější faktory (např. náš zaměstnavatel, který nás zavaluje úkoly, děláme přesčasy a práce nám bere veškerou energii, nebo náš partner, který dělá problémy při rozvodu apod.), ale bloky můžeme mít i ve svém nitru - např. náš strach a obavy z něčeho nás mohou zbytečně blokovat, např. strach z reakce okolí ("Co tomu řekne rodina, přátelé, sousedé" apod.), mohou tam hrát roli i pocity viny ("To přeci nemůžu rodičům udělat - odstěhovat se tak daleko, kdo se o ně postará, až nebudou moci" apod.). Ono všechno má nějaké řešení, takže netřeba se dopředu strachovat. Podstatné je si uvědomit, že žijeme svůj život a ne život rodičů či okolí, a ať si o nás druzí pomyslí, co chtějí, jde o naše štěstí a je třeba si za ním jít, za tím, co opravdu chceme a po čem toužíme.

II. Rozhodnutí - tato fáze zahrnuje následující:

  1. Najdeme si aspoň půlhodinku jen pro sebe, kdy nás nikdo neruší a můžeme se naladit na své nitro.
  2. Zapálíme si svíčku a pohodlně se usadíme. Zklidníme se a uvolníme. Zavřeme oči. 5 x se z hluboka nadechneme a vydechneme.

  3. Uvědomíme si  svoji současnou aktuální situaci, v níž se nacházíme, současnou realitu, v níž žijeme.

  4. V duchu či nahlas si pro sebe důrazně a od srdce řekneme:                            "ZMĚNA, CHCI TO JINAK!"      

  5. Dále vyjádříme své konkrétní přání, svůj cíl, kterého chceme dosáhnout např. "CHCI NAJÍT K SOBĚ TOHO NEJLEPŠÍHO PARTNERA/PARTNERKU A S NÍM/S NÍ BÝT ŠŤASTNÝ/Á                                                                    CHCI NAJÍT TU NEJLEPŠÍ PRÁCI PRO MNE                                                  CHCI PŘESTAT KOUŘIT                                                                             CHCI ZHUBNOUT 5 kg atd.                                                                     Přičemž je vhodné k našemu přání ještě dodat: .....POKUD JE TO PRO MÉ NEJVYŠŠÍ DOBRO A V SOULADU S VYŠŠÍ VŮLÍ".

  6. Poté si v mysli představíme, jak se naše přání postupně naplňuje v určitém časovém sledu, až se zcela naplní - např. si představujeme, jak k nám přichází náš "vysněný" partner/partnerka, jak se seznamujeme, jak jsme zamilovaní a trávíme spolu čas, ve své vizi se vidíme spolu i v budoucnosti, jak jsme spolu šťastní a žijeme v lásce a harmonii dle svých představ. Nebo si v mysli představíme, jak kráčíme na výběrové řízení do firmy, dále jak jsme konkurz na danou pozici vyhráli a jak sedíme např. v kanceláři a pracujeme, jak nás práce naplňuje a jsme spokojení. Nebo si představíme, jak zakládáme svoji firmu a jak sami podnikáme a daří se nám. V případě odnaučení se kouření si představujeme, jak típáme poslední cigaretu a říkáme sami sobě např.: "toto je konec mého kouření, sbohem cigarety" a dále se vidíme, jak žijeme bez cigaret, spokojení a šťastní, cigarety nám vůbec nechybí ani na ně už nemáme chuť apod. Pokud je naším přáním zhubnout, představujeme si, jak cvičíme a zdravě se stravujeme (a ve skutečnosti tak i činíme), jak se naše postava mění, jak ubývá tuku a my jsme stále štíhlejší a usměvavější a poslední obrázek v naší mysli je ten, jak jsme krásně štíhlé, jak chceme opravdu vypadat. U jakéhokoliv našeho přání je velice důležité maximálně zkoncentrovat a zaměřit svou mentální energii do konečného výsledku, s představou dosažení svého cíle, jako by se právě tady a teď v přítomném okamžiku už plně zrealizoval náš cíl. Přičemž naše představa je zcela živá, představujeme si, jak nabírá hmotnou podobu a stává se skutečnou realitou.

  7. A opravdu se od této chvíle, od našeho rozhodnutí začíná měnit realita dle naší vůle, obzvláště pokud začneme i sami pro to něco dělat. Nejprve dochází ke změnám na jemněhmotných, neviditelných úrovních, a teprve poté, až jsou připraveny ty nejlepší podmínky (což může trvat různou dobu, u někoho i pár hodin, dnů, měsíců, ale někdy i roků), se naše přání začíná i zhmotňovat ve fyzické realitě, pokud tedy budeme stále věřit, že se naše přání splní a nebudeme ho ve své mysli zase negovat či ho rušit, anebo jednat v rozporu s ním (např. si zase zapálíme cigaretu).                                                         Naše silná vůle i víra ve splnění našeho přání jsou opravdu stěžejní, bude třeba i naší odvahy a spousty energie k realizaci našeho přání.                    Naše pevné rozhodnutí je důležitým krokem ke změně našeho života i našemu štěstí, ovšem bez tohoto rozhodnutí a bez vlastní aktivity ničeho nedosáhneme, jak se říká bez práce nejsou koláče

III. Realizace naší vůle, našeho přání

  • představuje naši aktivitu, naše kroky (nebo spíše postupné krůčky - krok za krokem), při kterých je důležitá určitá obezřetnost a také trpělivost a vytrvalost, nenechat se odradit problémy a překážkami, ale vydržet do konce a uskutečnit svůj cíl

  • ovšem člověk by měl uvnitř cítit, že je na to ta správná doba, že to nejen uvnitř opravdu chce, ale se i cítí být na to připraven, a pak se může pustit do realizace svého cíle. Pokud člověk váhá, je nejistý či to v sobě zcela necítí, tak by měl s realizací svého přání počkat na tu pravou chvíli (kdy to už bude cítit a budou na to vhodné podmínky), i kdyby měl čekat měsíc, dva, tři.., rok či více let. Aspoň vše uzraje tak jako ovoce na stromech, které pak můžeme pěkně sklízet...

  • před samotnou realizací se ještě doporučuji poradit i s někým, kdo se zabývá astrologií, kdy jsou ty nejlepší konstelace planet vhodné pro začátek nějaké činnosti či zahájení nějakého projektu, aby se vše vydařilo a mělo úspěch

  • dobré je také požádat o pomoc patřičného odborníka, záleží, jaké máme cíle, čeho se týkají – např. při hubnutí může člověk zajít za výživovým poradcem nebo se poradit s nějakým trenérem ohledně správného cvičení, jaké cviky na jaké partie zvolit apod. U zdravotních problémů může člověk zajít nejen za klasickým doktorem, ale také za bylinkářkou či zkušeným a prověřeným léčitelem (s dobrými referencemi) nebo odborníkem na alternativní medicínu (homeopatem, akupunkturistou aj.), kteří zase dají svůj náhled na problém, sdělí potřebné informace a pomůžou svým způsobem a metodami. V případě osobních, rodinných či vztahových problémů zase může pomoci návštěva psychologa, rodinné či manželské poradny.

  • ta pomoc tady vždycky je a může přijít samozřejmě i z duchovní sféry, pokud poprosíme o pomoc některou z vyšších duchovních bytostí, např. svého osobního průvodce, své Vyšší já (náš duchovní průvodce), svoji Duši, ale také anděly či archanděly, nanebevzaté Mistry či přímo Boha (více o těchto bytostí – viz duchovní pomoc a jak je žádat – viz vnitřní práce na sobě1). Svoji prosbu s konkrétní představou o našem cíli, o našem přání můžeme do detailu napsat na papír a několikrát si ji ještě v duchu přečíst, jestli je to opravdu přesně to, co chceme, neboť s velkou pravděpodobností nám bude přesně toto splněno. Během meditace pak nahlas přečteme celé naše přání, dáme jej do obálky, kterou nadepíšeme Vesmírná objednávka, a obálku si ponecháme ve svých rukou. Zavřeme opět oči a poprosíme vesmír (Boha) o převzetí našeho přání (naší objednávky) a jeho splnění dle vůle Boží, a to ve správnou chvíli, přičemž si představíme, jak se obálka s naším přáním, kterou držíme v rukou, začne vznášet nahoru a stoupat až do vesmíru, kde bude předána "do rukou Božích". Poděkujeme a tímto aktem se naše přání dostane do jemněhmotného duchovního světa a vyšší duchovní bytosti nám v rámci svých možností pomůžou s jeho realizací. Obálku uschováme, dokud nebude naše přání splněno, pak můžeme obálku spálit či ji roztrhat a vyhodit ji do koše. Když se naše přání plnit nebude, znamená to, že je asi problém někde jinde...

KDYŽ SE NAŠE PŘÁNÍ NEPLNÍ DLE NAŠICH PŘEDSTAV

Pokud se naše přání neplní nebo se nám nedaří, tak jak bychom si představovali, máme s něčím starosti či problémy, je důležité:

a) pochopit význam toho, co se nám děje a proč, přičemž je dobré si položit otázku: "Proč se mi právě toto děje?"

- když si položíme tuto otázku (a opravdu si ji v duchu řekneme a zeptáme se svého nitra), tak nám buď ještě tentýž den, anebo v řádu několika dnů přijde odpověď - buď přímo z našeho nitra v podobě inspirativní myšlenky nebo pocitu, anebo z okolí - něco zaslechneme od druhých lidí či v rádiu nebo televizi, nebo spatříme něco v novinách, časopisech - může to být i jen titulek či nějaký článek, v němž bude obsažena i odpověď na naši otázku. Odpověď nám může přijít i skrze naše blízké, od rodiny, partnera, dětí, a to zcela spontánně v rámci běžné komunikace, aniž bychom to čekali. Takže buďme určitě pozorní a vnímaví ke všem podnětům, které k nám přicházejí...

b) určitě je dobré se i hlouběji zamyslet nad sebou samými, neboť nemusíme dělat vše tak, jak ve skutečnosti máme, aby bylo dosaženo našeho cíle a splněno naše přání...

c) anebo děláme vše dobře, pouze je zádrhel někde jinde...

A čím to tedy může být? Níže uvádím několik bodů - témat k zamyšlení:

1. Přílišným lpěním na svém přání

  • často na své přání myslíme a zaobíráme se jím, tím se s ním čím dál více propojujeme a ztotožňujeme, podvědomě můžeme své přání už "držet ve svých dlaních a nepustit jej" – ovšem je třeba si uvědomit, že vše co máme tendenci držet a vlastnit, myslet si, že je to „naše“ (ať už ve fyzické či duševní podobě), tak to do jisté míry svojí energií svazujeme a spoutáváme a můžeme tím bránit přirozenému toku energie spojené s uskutečněním našeho přání, aby se ve správnou chvíli zrealizovala a naše přání se splnilo.

  • překážkou mohou být i naše očekávání, příliš se upínáme ke svému přání a představujeme si, jaké by to bylo kdyby...Tím žijeme více v budoucnosti, jak v přítomnosti a při tom nám „unikají“ jiné věci, které bychom měli zrovna tady a teď řešit.

  • Takže ano, přát si, mít konkrétní představu a vizi, co chceme, ale neustále na to nemyslet a moc od toho neočekávat, jak už bylo výše řečeno, spíše se snažit krok za krokem své přání pomalu uskutečňovat, anebo nechat věcem volný průběh a vše potřebné k nám přijde v tu správnou dobu.

2. Přehnanou vůlí a chtěním

  • buď moc chceme a moc se snažíme splnit si své přání, čímž vytváříme v sobě tlaky, že pak nevnímáme niterné signály či vnější znamení sdělující nám, kdy je lepší být raději v klidu a v ústraní a vyčkat na ten správný okamžik (tzv. nechat věci dozrát) a kdy je ta nejvhodnější chvíle jednat. Přičemž není dobré „tlačit na pilu“, většinou se pak něco pokazí a úplně zbytečně.

  • někteří hodně ctižádostiví a ambiciozní lidé jsou schopni si kráčet za svými cíli hlava nehlava, proráží si cestu, jdou si tvrdě za svým nehledě na sebe či na druhé, ale většinou je to na úkor něčeho jiného, např. zdravotních problémů, problémů v rodině či partnerském vztahu apod. Stává se, že dříve či později sami narazí a jejich ego dostane patřičnou lekci.

3. Oslabenou či potlačenou vůlí

  • někdo má slabší vůli a může mít problém s rozhodováním a jednáním, s vlastním prosazením nebo vytrvalostí, např. vydržet do konce - při sebemenších problémech a překážkách to může hned vzdávat a rezignovat tak na svůj cíl

  • sem patří nerozhodní lidé, málo průbojní, bojácní či zakomplexovaní (s nízkým sebevědomím, nevěří si, podceňují se apod.). Tito lidé jsou většinou snáze manipulovatelní, a proto se často nechávají ovlivňovat či ovládat svým okolím, které za ně rozhoduje a realizuje tak svoji vůli.

  • tito lidé nemuseli mít zrovna ideální dětství - mohli zažít nějaká traumata nebo mít přísné a dominantní rodiče (či jednoho z rodičů), kteří mohli svojí výchovou potlačovat osobnost dítěte (mohli mít tvrdou výchovu, být příliš kritičtí či mít přemrštěné nároky a požadavky na dítě). Anebo naopak rodiče za dítě vše dělali, vychovávali ho ve „skleníkovém prostředí“, chránili ho před jakýmkoliv nebezpečím a zametali mu cestičku, čímž ho ale připravili o získání potřebných zkušeností a poznávání skutečné reality života – o to těžší to pak budou mít tito lidé v dospělosti, kdy se budou muset naučit prosazovat a řešit problémy.

4. Chaotický, neuspořádaný život + chybějící vytrvalost

  • někteří lidé doslova „žijí“ tím, když mají hodně zájmů a aktivit a s nadšením se pouštějí do všeho nového, co je zaujme. Žijí přítomným okamžikem, svými emocemi a zážitky. Bývají rozlítaní a mívají rozdělaných více věcí najednou, nevydrží jen u jedné činnosti, které by se soustředěně a naplno věnovali, spíše přeskakují od jedné věci ke druhé... Pokud je něco přestane bavit, nechávají to být a nedělají si s tím příliš starosti, může se to týkat jak jejich zájmů, tak i jejich vztahů (partnerských či přátelských). Bývají nestálí, mají tendenci dělat věci povrchně, a pokud jim chybí i vytrvalost a důslednost, mohou mít nejen problém u nějaké činnosti zůstat, ale i některé věci dokončit a dosáhnout svých cílů (např. dodělat školu, vydržet delší dobu v jednom zaměstnání apod.).

5. Netrpělivost a unáhlenost

  • některé věci, které mají tzv. dozrát, můžeme vlastním přičiněním uspěchat a my na ně nemusíme být zcela připraveni, takže i když si v brzké době splníme svůj cíl, tak nám to může přinést spíše komplikace a problémy

  • např. čerstvě zamilovaná dvojice se rozhodne, že se vezme a budou mít svatbu – je otázkou, do jaké míry se stihli za tu krátkou dobu poznat, jací jsou, natož si i spolu vyzkoušet společné bydlení, jak jim to bude klapat. Výsledek může být takový, že se za pár let rozvádějí, protože přišli na to, že se vedle sebe nesnesou a jsou každý úplně jiný, než si na začátku představovali (kdy měli nasazené růžové brýle a viděli se v tom nejlepším světle).

6. Zahlcení povinnostmi

  • hodně času i energie může brát člověku zejména péče o malé děti a domácnost, péče o starého, dlouhodobě nemocného či postiženého člena rodiny, ale i pracovně vytížení lidé, kteří mají náročné zaměstnání, mají mnohem méně času na rodinu i sebe, mají jiné starosti a myšlenky, než si plnit svoje „sny“ (pokud tedy není jejich snem zrovna kariéra a seberealizace v zaměstnání anebo je naplňuje právě péče o své bližní). Osobní zájmy či cíle jsou většinou podřazeny zájmům rodiny, která je prioritou. V takových případech pomáhá, když lze povinnosti rozdělit mezi partnery či další členy rodiny, např. prarodiče, pokud jsou tedy zdraví a k tomu vstřícní, např. ke hlídání dětí (pozor na nepřiměřené nakládání povinností na děti), lze si tak vzájemně vypomáhat a odlehčovat si od zátěže a povinností, aby toho nebylo na jednoho moc. Každý si taky potřebuje odpočinout a věnovat se aspoň chvilku sám sobě. Když děti povyrostou a dospějí, mohou se pak i rodiče (a především ženy) více věnovat sami sobě a svým zájmům, a pokud na to neměly čas před tím, mohou si konečně splnit i svá niterná přání a seberealizovat se i jinak než péčí o děti a domácnost. Nikdy není pozdě.

7. Nejasné a nekonkrétní cíle

  • člověk neví, co přesně chce, čeho chce dosáhnout, za čím jít. Někdo nemusí mít žádné cíle a jen život prožívá podle toho, co mu život přinese. Souvisí to i s tím, do jaké míry člověk sám sebe zná, jaké má hodnoty i priority. Někdo se celý život hledá, hledá sám sebe, svoji identitu, neví kdo je, proč tu je i co je jeho smyslem života. Má v sobě zmatek, chaos, může žít i nevědomě životem druhých lidí do té doby, než najde sám sebe a začne realizovat svou vůli.

  • někdo např. ví, že chce k sobě partnera či partnerku, ale nemá konkrétní vizi, jaký by měl onen protějšek být, koho vlastně hledá a chce. Může tvrdit, že je mu to jedno a že mu až tak nezáleží na vzhledu či vlastnostech partnera, ale pokud nemá ujasněnou představu, koho opravdu chce, tak se mu jeho přání sotva splní, anebo bude přitahovat protějšky, se kterými nebude šťastný.

8. Nereálné cíle

  • člověk může mít nereálné představy o sobě či o životě, a pak i jeho plány a cíle neodpovídají skutečnosti – staví si jen „vzdušný zámek“, který si však ve fyzické realitě těžko „postaví“, jen mu přinese zklamání a deziluzi.

  • např. přání být úspěšným politikem či podnikatelem, ačkoliv k tomu člověk nemá potřebné vlohy a schopnosti, nebo touha být slavnou zpěvačkou či herečkou, i když dotyčná žena nemá hudební sluch či určité předpoklady k herectví apod.

  • je to o tom, poznat více sebe sama, aby člověk věděl, jaký je a na co má, jaké má přednosti i slabiny, k čemu má talent, co mu jde a naplňuje ho a co má i dále v sobě rozvíjet a věnovat se tomu, a od toho se pak mohou odvíjet i jeho cíle..

9. Naše přání je v rozporu s našimi myšlenkami, emocemi, slovy či činy

  • pokud si něco z hloubi duše přejeme, ale naše myšlenky, emoce, slova či naše jednání jsou jiné, nejsou s tímto přáním v souladu, tak se naše niterné přání s velkou pravděpodobností nesplní. Když to uvedu na příkladu – opět partnerské vztahy: Pokud chce člověk k sobě vhodný protějšek, milujícího a věrného partnera, se kterým by chtěl mít kvalitní a stabilní, hlubší vztah, tak musí prostě upustit od krátkodobých, povrchních vztahů (a obzvláště se zadanými partnery), které nemají perspektivu a budoucnost, a to i za cenu, že by byl po určitou dobu sám, než se objeví ten pravý protějšek. Myslet si, že se objeví náš životní partner, kterého hledáme, zrovna v tu dobu, kdy to máme rozjeté na více stranách nebo i jen na jedné straně, kdy udržujeme vztah se svým milencem, je velice naivní a hloupé. Protože duševně, mentálně, emocionálně ani svým chováním nejsme v souladu se svým hlubokým přáním, vyzařujeme zcela jiné vibrace, jen ne vibrace čisté a upřímné lásky, a tudíž si ani čistou a opravdovou lásku nepřitáhneme.

10. Naše vůle projevená (realizovaná) v „nesprávnou dobu“ či na „nesprávném místě

  • mnohdy si opravdu neuvědomujeme, jak důležité je jednat v ten „správný okamžik“ a na „správném místě“ - např. když chceme zvýšit plat, určitě nebudeme za šéfem chodit, když má hodně práce a je rozladěný, ale počkáme si, až bude mít lepší náladu a bude mít volnou chvilku (a nejlépe, když bude mít i po obědě a bude pěkně v klidu trávit:-), a pak s ním můžeme řešit tyto věci, čímž se zvyšuje šance, že bychom mohli uspět, pokud budeme jednat diplomaticky a dobře argumentovat.

  • i v partnerství je dobré řešit věci v tu „správnou chvíli“ - např. když přijde partner z práce, unavený či hladový a partnerka hned na něho začne sypat problémy, ne-li mu přímo něco vyčítat (pozdní příchod apod.), tak je jasné, že jen zadělává na hádku, a problémy, které chce v tu chvíli řešit, se s velkou pravděpodobností nevyřeší. Podobně je tomu, když chce jeden z partnerů řešit problémy ve vztahu zrovna v době, kdy je protějšek v práci a řeší pracovní věci anebo jsou na návštěvě u rodičů či přátel, to taky není zrovna vhodná chvíle.

  • je třeba umět vycítit, co se hodí či nehodí v tu či onu konkrétní dobu v té či oné situaci a řešit danou věc i na vhodném místě, kde budou mít obě strany potřebný prostor i klid si vše vyjasnit, nejlépe pak v soukromí mezi čtyřma očima. Je samozřejmě rozdíl, pokud partnerka zavolá partnerovi do práce ohledně zajištění nákupu či vyzvednutí dětí ze školky či s ním chce řešit nějaké důvěrné a nepříjemné věci, jako třeba jeho nevěru, na kterou zrovna přišla. Určitě je dobré zvážit i závažnost věci a její charakter a vše správně načasovat, aby byly obě strany pokud možno v dobrém psychickém rozpoložení, tedy v pohodě, aby si udělali jeden na druhého čas a měli i opravdový zájem si naslouchat a společně problémy řešit. Pokud chce jen jedna strana a protějšek nic řešit nechce, tak se bezpochyby nic nevyřeší a bude lepší využít jiné příležitosti, kdy budou obě dvě strany ochotné si o dotyčných věcech promluvit.

11. Naše vůle projevená (realizovaná) nesprávným způsobem

  • děje se tak velice často, je téměř na denním pořádku u spousty lidí

  • pokud své přání, to co chceme, projevujeme a realizujeme nesprávným způsobem či negativní formou, tak nemůžeme očekávat pozitivní výsledek na všech stranách, anebo alespoň ne trvalý (a i přes zdánlivý dobrý výsledek můžeme mít v sobě špatný pocit či špatný pocit může mít druhá strana, které se to rovněž týká). Člověk se silou své vůle může dostat na vrchol a zažít úspěch, ale pak může následovat i strmý pád dolů, pokud se nahoru dostane nečistým způsobem či úspěch vnitřně nezvládne (a začne např. rozhazovat peníze, chovat se pyšně a povýšeně apod.)

Pod nesprávným způsobem či negativní formou projevu (realizace) naší vůle si můžeme představit:

I. Naše jednání (či nejednání) v neprospěch nás samotných:

- nejednáme v souladu se svým nitrem či necháváme okolí příliš zasahovat do svého života (nedáváme najevo své hranice, nejednáme asertivně, může být problém se sebeláskou a sebeúctou či nízké sebevědomí)

  1. vyjádření souhlasu s něčím navenek, ačkoliv uvnitř s danou věcí nesouhlasíme a nechceme ji – člověk kráčí proti sobě a jedná v rozporu se svým nitrem (může mu být „blbé“ říci si, co skutečně chce či nechce, ale nakonec může mít sám v sobě „blbý“ pocit, že přistoupil na něco, co uvnitř necítil a nechtěl)

  2. člověk si o něco neřekne, ačkoliv uvnitř by to chtěl či by to potřeboval, nebo něco odmítne, co je mu nabízeno, ačkoliv by to rád přijal (např. se ostýchá přijmout pomoc, tak řekne ne, ačkoliv by ji ve skutečnosti rád přijal)

  3. obětování se pro druhé jen pro to, že se to od člověka očekává, ale ve svém nitru to tak necítí

  4. člověk sebou nechá manipulovat a ovládat se druhými – vzdává se tak své vůle ve prospěch okolí (může se i nechat k něčemu přemluvit, co sám uvnitř nechce)

  5. nechá si od okolí ubližovat, aniž by dal druhým najevo, že se mu to nelíbí a že ho to zraňuje

  6. člověk si sám ubližuje, vědomě či podvědomě, duševně či fyzicky (svými myšlenkami či svým jednáním)

II. Jednání v neprospěch druhých:

  1. naše sebeprosazení na úkor druhých

  2. rozhodování za druhého člověka bez jeho souhlasu, nerespektování (potlačení) jeho vůle, co on chce, ale prosazení svého záměru v jeho věci, i když si přeje dotyčný člověk něco jiného

  3. vnucování své vůle, svého názoru a přesvědčení druhému člověku

  4. přílišné zasahování do soukromí a věcí druhého člověka, nerespektování jeho individuality, jeho osobního prostoru a hranic (sem patří i "předělávání" druhého člověka k obrazu svému, „páchání dobrých skutků“, vnucování pomoci, o kterou druhá strana nestojí, příliš zasahovat do soukromí mohou i rodiče svým dětem, a to i dospělým, kteří už mají svůj život a třeba i svoji rodinu apod.)

  5. negativní manipulace a ovládání člověka za účelem získání nějakého prospěchu či dosažení vlastního cíle - sem patří i vyvíjení nepřiměřeného nátlaku na druhého člověka, pokrytecké a neupřímné jednání, lhaní, ale i citové vydírání apod.

  6. agresivní jednání – ostrá kritika, útočný projev, psychické či fyzické ubližování druhému (verbální či neverbální), ponižování či zesměšňování druhého, zastrašování, ironické poznámky a sarkasmus (kterými také může člověk druhého zranit)

Výše uvedené jednání v odstavcích I. a II. je dle mého názoru v rozporu s nejvyšším vesmírným "zákonem lásky" – chybí bezpodmínečná láska, úcta a respekt k sobě či k okolí či respektování svobodné vůle člověka i jeho osobnosti, jeho myšlení, prožívání a jednání, jeho způsobu života. Pokud se při dosahování svého cíle chováme a jednáme podobným způsobem, tak se nemůžeme divit, že zažíváme neúspěch, bolest či trápení, že se nám nedaří, tak jak chceme, ať už v dotyčné oblasti či v jiných oblastech života (a může se to promítnout i jinde - když se takto chováme např. v partnerství, může se nám to vracet třeba v práci od kolegů či klientů apod.) A vrací se nám v různé podobě pouze to, co jsme sami v nějaké situaci zaseli.

12. Neprojevená (nerealizovaná) vůle

  • člověk mlčí, když se má vyjádřit, nejedná, když má jednat - může být za tím strach a obavy, ale i lhostejnost či nezájem či celková pasivita, mohou být za tím i vnitřní bloky, podceňování se, nízké sebevědomí aj.

  • člověk něco chce, něco si přeje, ale nic pro to nedělá – myslí si, že mu to samo "spadne z hůry", může očekávat od partnera či svého okolí že mu dají lásku a učiní ho šťastnými, přestože by měl sám v sobě lásku rozvíjet i štěstí se učit nacházet...

13. Člověk nevěří ve splnění svých přání a cílů

  • nevěří, že by mohl své přání skutečně realizovat, že by se mu mohlo splnit dle jeho představ, někdo svá přání už dopředu zavrhuje či neguje, např.: "Chtěl bych k sobě spřízněnou duši, chtěl bych harmonický a šťastný partnerský vztah, ale to se mi stejně nesplní, takový protějšek, jaký bych si přál, určitě nenajdu."

  • pozitivní mysl a pevná víra ve splnění toho, co si přejeme, je základem úspěchu, věřit i ve své schopnosti, že to dokážeme, že se nám to splní, a ten, kdo v to nevěří, tak si zavírá dveře ke svému štěstí...

14. Vnější bloky – zásah vůle okolí

  • jedním z důvodů, proč se naše niterná přání neplní, může být i vůle našeho okolí, zejména naší rodiny, partnera či „přátel“, kteří nemusejí chtít, aby se naše přání splnilo (pokud o něm vědí). Svojí vůlí mohou vědomě či podvědomě blokovat, bránit realizaci našeho přání.

  • např. někteří rodiče mohou podvědomě blokovat u svého potomka, aby si našel protějšek dle svých představ, ať už z přehnaných obav, aby jejich dítě někomu „špatnému“ nenaletělo, nebo prostě proto, že si myslí, že jedině oni vědí, kdo je pro jejich dítě ten nejlepší partner a toho mu také vyberou a schválí. Některým rodičům vyhovuje jistá závislost jejich potomka na nich či jsou naopak oni na svém potomku v určité oblasti závislí, a tím, že by si našlo jejich už dospělé dítě partnera, tím by ho mohli ztratit, mohl by odejít za protějškem a už by ho nemuseli mít pod kontrolou, ovlivňovat ho a organizovat mu jeho život či by jim už "nebyl po ruce" a neměl by jim kdo se vším pomáhat tak jako dříve (mohou tam hrát roli i vlastnické, majetnické tendence rodičů, Oidipovský č Elektřin komplex). V těchto případech určité závislosti mezi člověkem a jeho rodiči (či jedním z rodičů) existuje mezi oběma stranami silné energetické pouto, které je třeba přetnout a odpoutat se od přílišného vlivu rodičů (rodiče), aby si mohl člověk jít svojí cestou a žít si vlastním životem.

  • pokud je v rodině někdo vážně nemocný a sám si uvnitř nebrání v uzdravení (aneb ne každý se chce opravdu uzdravit – někdo si tak skrze nemoc získává i pozornost a péči svého okolí - často to bývají i děti, které onemocní, a to mnohdy proto, aby se jim více věnovali jejich rodiče), tak mu může i někdo z okolí či rodiny podvědomě bránit v jeho uzdravení - někomu může vyhovovat, že je člověk nemocný, neschopný, že není při plné síle a je odkázaný na pomoc svých blízkých. I lidé, kteří mají silné pouto na své rodiče a nejsou vnitřně připraveni na jejich odchod, i když už jsou jejich rodiče v pokročilém věku a jsou nemocní, že už jen „přežívají“ a trápí se, tak tito mohou rovněž podvědomě bránit svým rodičům v jejich odchodu (aby mohli v klidu zemřít), obzvláště pokud jsou třeba sami, bez partnera a rodič už je jejich jediným blízkým člověkem, kterého mají.

15. Prokletí

  • na člověka mohla být uvalena v tomto životě či v jeho minulých životech kletba = silné negativní přání někoho z okolí, může být např. od bývalého partnera/partnerky, zhrzené milenky či rádoby „kamarádky“, od závistivých sousedů či kolegů v práci, od někoho, komu bylo vědomě či nevědomě ublíženo apod. Kletba přináší do života člověka smůlu a neštěstí, člověku se nedaří a zažívá trpké chvíle v životě

  • kletbu lze zpravidla zrušit a odstranit

16. Realizace karmického zákona

  • za potížemi a nezdary v našem současném životě mohou stát i naše činy z našich minulých životů, nyní pak jen zažíváme následky našeho jednání a myšlení z naší minulosti

  • z chování a jednání našeho okolí k nám můžeme usoudit, jak jsme se i my v minulých životech chovali ke druhým, a z našich současných chyb, které jsme pravděpodobně dělali i v minulosti, se máme poučit a už je neopakovat, máme si projít vnitřní proměnou

17. Vliv skrytých parazitárních onemocnění

  • tato onemocnění, respektive paraziti (různí červi, škrkavky, motolice, roupi, tasemnice, toxoplasma aj.), které v sobě můžeme mít, aniž o tom víme, mohou v různé míře a podobě ovlivňovat nejen naše tělo, ale i naši psychiku, naše chování a jednání...

  • např. toxoplazmóza = parazitární onemocnění člověka a zvířat, které způsobuje prvok toxoplasma gondi (přenáší se přes výkaly koček, dostatečně tepelně nezpracovaným masem či neumytou zeleninou a ovocem, které člověk pozří, stačí se i hrabat v hlíně, kam chodily kočky s tímto onemocněním  a pořádně si neumýt ruce..)  Infekce se může zaměnit s běžným onemocněním, má podobné příznaky, např. bolesti hlavy a očí, svalů, velká únava, poruchy spánku, horečka, třesy či vnitřní chvění, rozmazané vidění, zduřené uzliny, emoční labilita, deprese, avšak může vyvolat i schizofrenii a dávat sklony k sebevraždě). Lékaři obvykle soudí, že latentní toxoplazmóza nepředstavuje žádné nebezpečí pro člověka a že ji má v krvi kde kdo, ale hodně ji podceňují. Je třeba upozornit, že toto onemocnění dokáže nejen oslabit zdraví a imunitu člověka (může nabourat i lymfatický systém, páteř, svaly a srdce..), ale také výrazně měnit povahu a chování nakaženého člověka, aniž o tom ví, že je příčinou právě toto onemocnění. Tento drobný parazitní prvok (přenášející se z myši na kočku a z kočky na člověka) je výborným manipulátorem, který dokáže přeprogramovat svého mezihostitele tak, aby udělal něco, co by ho jinak ani nenapadlo, a to za účelem, aby se mohl přemístit do svého definitivního hostitele. A stejně tak tento prvok dokáže pěkně manipulovat i s člověkem, skrytě ho ovlivňovat a znepříjemňovat mu jeho život. Bylo zjištěno, že je zvýšené riziko dopravních nehod u takto nakažených lidí, neboť tento parazit i zpomaluje reakce člověka - prodlužuje reakční dobu a také způsobuje problémy se soustředěním a koncentrací. V praktickém životě se to může projevit i tím, že si člověk přitáhne do života lidi, kteří ho buď okradou, podvedou, oklamou nebo ho určitým způsobem využívají a manipulují s ním, že se chová tak, jak si oni přejí, přičemž sám od sebe by se takto vědomě nechoval. Velké riziko představuje toto onemocnění pro těhotné a jejich plod, kdy může způsobovat různé vývojové poruchy a postižení dítěte, psychické i tělesné zaostávání, nemoci očí apod. Matka tedy může infekci přenést na své dítě. Forma tohoto onemocnění může být jak vrozená, tak i získaná. Léčit se může např. čínskou medicínou, ale jsou i jiné způsoby a prostředky léčení.                                   K diagnostice parazitů v těle i stanovení léčby může pomoci vyšetření biorezonančním přístrojem Sensitiv Imago.

18. Vliv astrálních entit - astrálních parazitů

  • astrálními bytostmi, které nás mohou negativně ovlivňovat, mohou být různé nízké entity, ale i vysoce inteligentní astrální bytosti i mimozemského původu, které jsou tady na Zemi, mohou jimi být i bloudivé duše, které po smrti sice opustily své fyzické tělo, ale neodešly ke Světlu, nýbrž zůstaly z nějakého důvodu připoutané tady k Zemi (např. příliš lpěly na materiálních věcech a požitcích, mohly být na něčem závislé - např. na alkoholu, drogách, sexu, či citově příliš fixované na nějakého člověka nebo místo - svůj domov, nebo zemřely plné silných, negativních emocí, nesmířené se životem či mají něco nedořešeného s druhými lidmi, nejčastěji se svými blízkými, mohou tady zůstávat i z touhy po pomstě či strachu z trestu nebo zatracení, pokud někomu ublížily, nebo si ani nemusejí uvědomovat, že už zemřely apod.)

  • tyto pro většinu lidí neviditelné bytosti (kdo má rozvinuté jasnozření - vnitřní zrak, tak je může vidět) se mohou skrze auru člověka neboli jeho bioenergetický obal těla napojit na člověka a ovlivňovat jeho myšlení, prožívání i jednání. V podstatě proniknou do aury člověka a přisají se na něho, takže mu začnou odebírat energii a narušovat jeho vlastní energie (člověk je pak často unavený, může být i depresivní, mít nechuť k životu, může se hůře soustředit či být podrážděný až agresivní, může mít zvláštní reakce a mohou u něho nastat i výrazné změny v psychice i celé osobnosti a chování). Tyto přivtělené duše pak čím dál více ovládají myšlení a jednání člověka a skrze jeho fyzické tělo (které jim chybí) uspokojují své vlastní potřeby. Člověk je jejich hostitelem a může od nich převzít i symptomy nemocí, které tělo dotyčné duše mělo za svého života, takže i tělesné či psychické nemoci je možné od nich převzít, různé jejich závislosti, zlozvyky a neřesti. Člověk už pak není plně sám sebou, stává se do určité míry obětí manipulace a ovládání cizími bytostmi, aniž o tom ví, stává se prostředkem pro realizaci vůle a přání těchto bytostí..

  • astrální paraziti mohou proniknout do aury člověka, ovládat ho a odebírat mu energii za určitých okolností a podmínek, které jim to usnadňují, a tím je např. požívání alkoholu, cigaret či drog, kterými se nejvíce narušuje aura a její vyzařování, dále je to sledování pornografie, nízké pudy jako je např. sex bez lásky, destruktivní metalová hudba, ale také intenzivní či dlouhodobý strach či stres, které hodně oslabují člověka i jeho auru (tedy přirozenou ochranu těla), člověk je pak méně chráněný a toho využívají právě tyto bytosti (viz článek na mých stránkách Aura a astrální paraziti)

  • astrálních parazitů se může člověk zbavit, pokud sám chce a vyhledá patřičnou pomoc - nejlépe odborníka na odvádění duší a práci s energiemi, jinak se doporučuje provádět na sobě energetické čištění od negací i používat nějakou ochrannou techniku chránící právě před astrálními parazity a negativními bytostmi, které jsou kolem nás, i když je třeba nevidíme...