Léčivá síla odpuštění

 

Asi každý jsme ve svém životě zažili situace, kdy nám někdo ublížil, ať už už vědomě či nevědomě, z naší rodiny či našeho okolí (přátelé, kolegové, cizí lidé). Tyto rány si neseme v sobě a pokaždé, co nás něco či někdo nechtěně zasáhne do našich nejcitlivějších míst, tak si znovu připomínáme a zažíváme onu prvotní bolest, která pak ovlivňuje i naše myšlení, chování a jednání, kdy se můžeme chovat způsobem, jež neodpovídá dané situaci - můžeme reagovat příliš emocionálně a podrážděně, vytvářet si předsudky o lidech či se naopak stáhnout do sebe a uzavřít se vůči dotyčné osobě, jež v nás aktivovala naše stará zranění, ačkoliv třeba vůbec neměla v úmyslu nám jakkoliv ublížit. I my můžeme něčím, ať už slovy či naším chováním ublížit druhým lidem a způsobit tak rány v jejich duši, které se pak těžko hojí. Může to pak narušit naše vztahy s druhými lidmi, a to i na hodně dlouhou dobu, neboť jakákoliv zranění si většinou člověk dobře pamatuje včetně toho, kdo mu je způsobil. Ačkoliv by stačilo se druhé straně omluvit a poprosit druhého, zda-li by nám to mohl odpustit, pokud vidíme (cítíme), že se protějšku něco hodně dotklo a naše slova či chování ho zranily (což ale nemusí být vždy zjevné). Nebo by stačilo sám druhému člověku odpustit, pokud nám dotyčný něčím ublížil, a věci mezi námi by se pročistily.

Odpuštění je skutečným lékem na všechny bolesti a útrapy a dokáže pozitivně proměnit náš život i nás samotné. Přičemž je dobré si uvědomit, že odpouštíme kvůli sobě, nikoliv kvůli druhým, a to abychom se odpoutali od negativní energie, kterou v sobě máme, od negativních emocionálních a mentálních záznamů v naší duši, od veškeré bolesti, pocitů viny, nespravedlnosti, křivdy a ublížení, které mohly zůstat hluboko v našem nitru a jejichž energie nám brání žít v čisté lásce, radosti, svobodě a harmonii se sebou i s druhými, abychom byli opravdu šťastnými. Odpuštění v sobě zahrnuje i pochopení, že nikoho nelze vinit ani sebe za to, co člověk udělal či neudělal nebo jak se zachoval, neboť každý člověk na své cestě dělá "chyby", ze kterých se má poučit, jedná jen podle svých získaných zkušeností a dle své dosažené emocionální, mentální, psychické, fyzické i duchovní úrovně, dle svého momentálního rozpoložení a situace, a to na základě svých zažitých vzorců myšlení a chování, dle toho, jak byl člověk svými rodiči vychován, co mu předali či nepředali (nebo ani nebyli schopni předat, neboť to sami v sobě neměli a nebylo jim to zase od jejich rodičů předáno - např. chybějící láska, porozumění, empatie). Takže bychom neměli nikoho vinit za své problémy a nezdary ani druhé odsuzovat za to, co udělali či neudělali či jak se zachovali. Spíše se snažit zamýšlet nad sebou, nad svým chováním a jednáním, snažit se napravovat své chyby a na sobě pracovat.

V podstatě nic není náhoda, ani to co člověk zažívá ve svém životě. Vše má určitý smysl a význam a někam nás vede. A člověku se děje pouze to, co sám svými myšlenkami a činy ve své minulosti (v tomto životě i minulých životech) zasel. Říká se tomu karma (souhrn veškerých našich myšlenek, emocí, našeho jednání a zkušeností), kterou si nese naše duše z minulých životů, a současně svým současným smýšlením a jednáním si člověk vytváří svoji další karmu - je to založeno na zákonu příčiny a následku a  reinkarnaci - převtělování duší, kdy to co zasejeme, to dříve či později (v tomto či dalším životě) sklidíme a sklízíme jak to pozitivní, tak i negativní, k čemu jsme dali příčinu. Smyslem těchto lekcí a zkoušek je získání určitých zkušeností a poznání, abychom na vlastní kůži zažili a pocítili, jakou sílu a moc mají (či měly) naše myšlenky, emoce, slova a činy, abychom něco o sobě pochopili a v sobě změnili či něco napravili ve vztahu ke druhým lidem, zejména těm nejbližším. A příležitostí k tomu dostaneme tolik, kolik potřebujeme, takže pokud se zachováme "zle" ke druhým lidem či je nechtěně zraníme, dostaneme další příležitost, kde budeme moci napravit to, co jsme způsobili (např. se omluvit) a začít se chovat k lidem jiným, citlivějším způsobem.

Odpuštění nás učí moudrosti, kdy si máme uvědomit ty skutečné hodnoty a priority, uvědomit si, že každý občas chybujeme a uděláme něco "špatně", ale pro to se přeci na sebe nemusíme hněvat, dělat si naschvály nebo spolu dokonce nemluvit. Čím dříve se opět s druhými udobříme - vše si vyříkáme a odpustíme si, tím lépe pro všechny strany. Stejně to, co se stalo, už nevrátíme ani nezměníme, ale můžeme změnit svůj pohled na to, přijmout i ty nepříjemné či bolestné vzpomínky, které sice zůstanou součástí naší minulosti, ale ty negativní emoce, tu bolest již v sobě nemusíme držet a trápit se tím, můžeme ji ze sebe uvolnit, abychom i my nalezli klid a mir ve svém nitru. Odpuštění má silný očistný a osvobozující charakter a působí velice léčivě a harmonizačně, kdy dochází k hojení starých ran a proměně veškeré bolesti ve smíření a přijetí všeho takové, jaké to je, čímž se harmonizují vztahy s druhými lidmi i se sebou.

Jsou ovšem i případy (a není jich málo), kdy dochází k úmyslnému, dlouhodobému ubližování ze strany jednoho partnera a druhý toto psychické či tělesné týrání jen snáší a ještě může mít tendenci svůj protějšek omlouvat či mu odpouštět - v takových případech pak postrádá neustálé odpouštění druhému svůj smysl, jestliže si člověk nechává vědomě ubližovat a setrvává v roli oběti a vůbec v takovémto nefunkčním vztahu. Pokud se týraná osoba protějšku nepostaví a neodejde od něho (neodstěhuje se), což bývá mnohdy dosti těžké najít v sobě tu sílu, ale v tom tkví také ta největší zkouška pro ni samotnou - tak se může jen zintenzivnit agresivní chování protějšku a může to způsobit hluboká zranění na duši i těle dotyčné osoby, zanechat vážné stopy na psychice a vyvolat řadu zdravotních problémů, nemluvě o tom, že se může dostat týraná osoba i do ohrožení života. A to se může týkat samozřejmě i dětí, které se mohou stát terčem svých rodičů, příbuzných či jiných lidí, o to těžší mají pozici oproti dospělým, kdy se neumějí ještě dostatečně bránit a jsou na svých rodičích citově i existenčně závislé na to, aby mohly odejít ze svého domova, kde jim jejich nejbližší ubližují. V každém případě je nutné vyhledat odbornou pomoc, zavolat na krizovou linku, navštívit psychologa, řešit tyto věci co nejdříve.

Bohužel je běžnou realitou, že se lidé zraňují a ubližují si - sobě či druhým, i když to nemusí mít pokaždé takovou intenzivní podobu, jakou jsem výše uvedla. Souvisí to s tím, že lidé na sebe obvykle nemají čas nebo přesněji řečeno že si na sebe nenajdou potřebný čas, kdy by se opravdu věnovali jeden druhému, naslouchali si, poznávali se a chtěli se i od sebe vzájemně učit. Většinou se moc nezajímají o své blízké, o jejich nitro, o jejich city a prožívání, o jejich potřeby i přání. Mnohdy ani jeden druhého pořádně neznáme, nevíme, jaký ten druhý skutečně je, co by chtěl, co mu dělá dobře a naplňuje ho. Jenže když druhého pořádně neznáme, tak mu nemůžeme ani porozumět. A pak vznikají zbytečná nedorozumění, konflikty a hádky. Lidé spolu neumějí správně komunikovat - neumějí si jasně sdělit, co chtějí či nechtějí (a kolikrát to ani sami nevědí), neumějí si říci, co je trápí, co jim přesně vadí, co nemají rádi, co je zraňuje a je jim nepříjemné, a neumějí si ani naslouchat, a tím se navzájem odcizují. V našich myšlenkách, slovech i činech je málo citu, málo lásky a porozumění, a pak se navzájem zraňujeme a ubližujeme si. Čím více budeme v sobě pěstovat a rozvíjet lásku a pochopení, tím méně budeme zraňovat sebe i druhé. I když je pravda, že bez toho zranění zase nepoznáme onu léčivou sílu odpuštění. Takže jsme opět na začátku, kde vše má svůj smysl a svoji úlohu v našem bytí...

Odpuštění by ale mělo být součástí našeho života. Měli bychom se naučit odpouštět druhým, když nám vědomě či nevědomě něčím ublíží, ale i odpouštět sami sobě, pokud sobě či druhým něčím ublížíme nebo se špatně zachováme či něco chybně uděláme a máme tendenci si to klást za vinu - není to sice jednoduché, ale pro nás, pro náš vztah k sobě je to velice důležité, abychom nalezli v sobě opět harmonii, klid a mír. A rovněž omluvit se druhým a požádat je o odpuštění, pokud jim způsobíme nějaké rány na duši, by mělo být pro nás také přirozené už jen v rámci nějakého slušného, lidského chování, projevení úcty a respektu k lidem, že nám i na nich záleží.

AKT ODPUŠTĚNÍ

V rámci zpracovávání si své minulosti a svých vztahů, je vhodné provést  akt odpuštění, a to nejlépe v meditaci (doma či v přírodě), kdy jsme nejvíce propojeni se svým nitrem, vše má silnější účinek a můžeme pracovat napříč časem a prostorem (lze provést odpuštění i lidem, kteří už nejsou mezi námi či je dodatečně - posmrtně o odpuštění požádat). Kdo má rád atmosféru kostelů, může provést odpuštění i v kostele, kde jsou silné energie a můžeme zde vše intenzivněji vnímat. V každém případě je důležité se pro odpuštění sám vnitřně z hloubi duše rozhodnout. Měli bychom to sami chtít a vnímat to jako ten správný krok, který je potřeba udělat, abychom se posunuli v životě dále. Rozhodně to však nedělat pod nějakým nátlakem, např. že si to přeje někdo z našeho okolí apod. I k odpuštění je třeba dozrát a učinit ho v tu správnou dobu, kdy to uvnitř opravdu cítíme. Je třeba říci, že pokud nám v tomto životě někdo ublížil, s velkou pravděpodobností nám "jen" oplácel naše činy, naše chování a jednání z tohoto života či našich minulých životů, kde jsme společně byli. Proto se také doporučuje požádat v duchu i osoby, které nám ublížily, o odpuštění toho, čím jsme i my jim ublížili, ačkoliv si na to třeba nevzpomínáme, máme to uloženo hluboko v našem podvědomí.

Akt odpuštění tvoří 4 - 5 částí (můžeme si postup i přesné znění prosby napsat, a pak prosbu v meditaci přečíst, pokud si ji nezapamatujeme):

  1. Nejprve vyšleme prosbu o odpuštění Stvořiteli (jinak řečeno Bohu, Universu..) a se zavřenými očima chvilku vyčkáme, jestli se v nás objeví nějaké pocity (u každého ale nemusí být, někdo může vnímat i nad hlavou světlo, které jej seshora naplňuje apod).

  2. Poté v duchu poprosíme o odpuštění u druhého člověka, jemuž jsme v tomto životě či životech minulých nějak ublížili či s ním máme něco nedořešeného.

  3. Pak témuž člověku sami odpouštíme, jestliže nám nějak ublížil. Chvilku opět počkáme, až proběhne odpuštění druhé osobě (nasloucháme své intuici).

  4. Můžeme (ale i nemusíme, pokud to necítíme) poslat z našeho srdce čistou lásku dotyčné osobě k harmonizování našeho vztahu s ní. 

  5. Na závěr odpouštíme sami sobě.

Nejčastější verze odpuštění je odpuštění konkrétnímu člověku, jehož si v mysli představíme a k němu od srdce promlouváme. Celý akt může mít např. takovouto podobu:

  1. "Prosím Bože - Stvořiteli o odpuštění, jestliže jsem porušil/a vesmírné zákony." ........ (v klidu chvíli vyčkáme...)

  2. "Prosím Tebe XY (např. Jane Nováku, maminko Petro Veselá/tatínku../synu../dcero.. atd.) odpusť mi vše, čím jsem Ti jakýmkoliv způsobem vědomě či nevědomě ublížil/a v tomto životě a mých minulých životech, a to na všech úrovních, ve všech časech, prostorech a místech."..... (v klidu opět vyčkáme, co se bude dít, necháme proudit energie dle své intuice...)

  3. "I já Ti odpouštím vše, čím jsi mi vědomě či nevědomě ublížil/a v tomto životě a mých minulých životech, a to na všech úrovních, ve všech časech, prostorech a místech." ......(vyčkáme a necháme proudit energie tak dlouho, jak to cítíme)

  4. "Posílám Ti svou čistou lásku na harmonizaci našeho vztahu."..... (opět vyčkáme a necháme proudit energie)

  5. "Odpouštím i sám/a sobě vše, čím jsem ublížil/a sobě i Tobě v tomto životě a mých minulých životech, a to na všech úrovních, ve všech časech, prostorech a místech. Děkuji". 

Odpuštění je možné provést i ve větším měřítku, kdy prosíme o odpuštění i sami odpouštíme více lidem, např.

  1. "Prosím Bože - Stvořiteli o odpuštění, jestliže jsem porušil/a vesmírné zákony."....... (v klidu chvíli vyčkáme...)

  2. "Prosím o odpuštění všechny bytosti, jimž jsem jakýmkoliv způsobem vědomě či nevědomě ublížil/a v tomto životě a mých minulých životech, a to na všech úrovních, ve všech časech, prostorech a místech."....... (v klidu opět vyčkáme, co se bude dít, necháme proudit energie dle své intuice...)

  3. "I já vám odpouštím vše, čím jste mi vědomě či nevědomě ublížily v tomto životě a mých minulých životech, a to na všech úrovních, ve všech časech, prostorech a místech."....  (opět vyčkáme a necháme proudit energie tak dlouho, jak to cítíme)

  4. "Odpouštím i sám/a sobě vše, čím jsem ublížil/a sobě či druhým v tomto životě a mých minulých životech, a to na všech úrovních, ve všech časech, prostorech a místech. Děkuji".

Jiná, delší verze odpuštění

  1. "Prosím Bože - Stvořiteli o odpuštění, jestliže jsem porušil/a vesmírné zákony." ..... (v klidu chvíli vyčkáme...)

  2. "Prosím o odpuštění všechny bytosti, jimž jsem jakýmkoliv způsobem vědomě či nevědomě ublížil/a v tomto životě a mých minulých životech, a to na všech úrovních, ve všech časech, prostorech a místech."....... (v klidu opět vyčkáme, co se bude dít, necháme proudit energie dle své intuice...)

  3. "I JÁ VŠEM ODPOUŠTÍM:

            - BOLESTI A TRÁPENÍ - ODPOUŠTÍM

            - VŠECHNY UTRŽENÉ RÁNY - ODPOUŠTÍM

            - ZMAŘENÉ NADĚJE A SNY - ODPOUŠTÍM

            - ZRADY A KŘIVDY - ODPOUŠTÍM

            - POMLUVY, LŽI A INTRIKY - ODPOUŠTÍM

            - ŽÁRLIVOST, NELÁSKU I NEVĚRU - ODPOUŠTÍM

            - ODMÍTNUTÍ, ZAVRŽENÍ I ODSOUZENÍ - ODPOUŠTÍM

            - NESPRAVEDLNOST VE JMÉNU SPRAVEDLNOSTI - ODPOUŠTÍM

            - HNĚV I NENÁVIST - ODPOUŠTÍM

            - VEŠKERÉ ZNEUŽITÍ (TÝRÁNÍ) - ODPOUŠTÍM

            - LHOSTEJNOST A ZLOVŮLI - ODPOUŠTÍM

            - PŘEHLÍŽENÍ I ZAPOMNĚNÍ - ODPOUŠTÍM

            - CELÉMU SVĚTU I SE VŠÍM JEHO ZLEM - ODPOUŠTÍM

            - NA MÍSTO HOŘKOSTI A ZÁŠTI STAVÍM POROZUMĚNÍ A POCHOPENÍ

            - ODPOUŠTÍM I SÁM/SAMA SOBĚ, VE SVĚTLE A LÁSCE."

Odpuštění sobě můžeme provést i samostatně, obzvláště pokud si zrovna zpracováváme nějaké osobní, niterné záležitosti (např. sebelásku, sebeúctu a sebepřijetí apod.). Prosba může znít následovně:

  1. "Prosím Bože - Stvořiteli o odpuštění, jestliže jsem porušil/a vesmírné zákony." ..... (v klidu chvíli vyčkáme...)

  2. "Právě tady a teď si odpouštím vše, čím jsem sobě či druhým vědomě či nevědomě ublížil/a, ať už svými myšlenkami, emocemi, slovy či svým chováním a jednáním v tomto životě a životech minulých, a to na všech úrovních, ve všech časech, prostorech a místech."

  3. "Miluji sebe a přijímám sebe i svůj život takový, jaký je."

Co se týká odpuštění druhým, nejsilnější formou odpuštění je samozřejmě přímý osobní kontakt s dotyčnou osobou, které se omlouváme za své chování a jednání (jež nebylo vždy správné a mrzí nás to) a vůbec za vše, čím jsme jí kdy ublížili (v tomto životě i životech minulých) a prosíme jí, zda by nám mohla vše odpustit. Pokud nám druhá strana nějak ublížila, tak jí přímo sdělujeme, že ji vše odpouštíme a můžeme jí rovněž upřímně obejmout (obejmutí otevírá srdce a harmonizuje naši duši i naše vztahy). Mohou se při tom objevit i slzičky, necháváme volný průchod emocím, ať se z nás vše uvolní a pročistí. Ženě můžeme rovněž koupit kytičku či drobný dárek (něco milého, co ženu potěší), který jí předáváme v rámci naší omluvy a prosby o odpuštění.

Tato forma odpuštění z očí do očí však bývá pro mnohé tou nejtěžší lekcí, ke které je třeba mít hodně síly a odvahy. Pro někoho, kdo si nese v sobě hluboké rány, to však může být něco nepředstavitelného, co prostě nedokáže osobně udělat. Může tedy zkusit odpustit blízkému v meditaci (znění prosby viz výše).

V meditaci lze požádat i o pomoc s odpuštěním vyšší duchovní bytosti, zejména nanebevzatého mistra Ježíše nebo archanděla Zadkiela, jen se s nimi mentálně a svým srdcem spojit a poprosit je o to (znění prosby viz Vnitřní práce na sobě1/odpuštění).

Další z možností je provést odpuštění prostřednictvím vizuální mentální techniky Chrám duše.

Pomoci mohou i rodinné konstelace, v nichž lze provést odpuštění dotyčnému člověku, jehož zastupuje na semináři jiná osoba, námi intuitivně vybraná ze zúčastněných lidí. Člověk si tam ale vše prožívá jakoby odpouštěl přímo svému blízkému a vše probíhá paralelně na více úrovních, takže proběhnou jisté změny i u dotyčného člověka, kterému odpouštíme, ačkoliv není na semináři osobně přítomen.