Sebeláska - základ štěstí


Mít rád sebe i svůj život je základem šťastného bytí tady na Zemi. Bez lásky a úcty k sobě si nemůžeme plně vážit ani druhých lidí ani je mít upřímně a nezištně rádi. Láskyplný člověk lásku druhým přirozeně dává, a to svým laskavým chováním a jednáním, vyzařuje z něho harmonie i klid, jež působí pozitivně na okolí. Takový člověk žije v lásce a souladu, umí se pěkně chovat k sobě i ke druhým a snaží se činit to, co prospívá jemu i co je pro dobro a blaho druhých lidí.

SEBELÁSKA SAMA O SOBĚ PŘEDSTAVUJE:

  • lásku ke svému fyzickému tělu (ke své krvi, ke každé své buňce, orgánu a části svého těla i k vlastní sexualitě a tělesnosti)

  • lásku ke své mysli - udržovat si čisté myšlenky ve vztahu k sobě i ke druhým

  • lásku ke své duši, ke svému niternému Já

  • lásku k celé své bytosti i se svými přednostmi a slabinami a nedostatky (včetně jejich láskyplného přijetí, neb jsou naší součástí)

  • lásku k životu, který nám byl dán, se všemi možnostmi a příležitostmi, radostmi i starostmi (MÍT RÁD SEBE = MÍT RÁD ŽIVOT TADY NA ZEMI, a to i se všemi nepříjemnostmi, které s sebou život přináší)

Většina z nás však nemá v sobě sebelásku zpracovanou, což se projevuje nesprávným přístupem k sobě či k okolí, a nemusíme si to ani uvědomovovat, jak to máme v sobě silně zažité. Velkou roli v tom hraje především výchova a přístup našich rodičů k nám, kteří nás dle svých vzorců myšlení a chování v dětství formují a ovlivňují naši osobnost a podílejí se na tom, do jaké míry budeme mít rádi sami sebe a budeme zralými a sebevědomými bytostmi. Náš vztah k sobě, jak sebe vnímáme a přijímáme je tedy do jisté míry určován i tím, v jakém duchu i prostředí jsme byli vychováváni a vůbec jaké bylo naše nejbližší okolí, zejména naši rodiče, jak se k nám chovali, ale i jak se chovali mezi sebou a jak vnímali sebe sama, jaké hodnoty byly v rodině uznávány, na co se kladl důraz, jak se rodiče věnovali či nevěnovali svým dětem, ale i kolik měli sami v sobě lásky a porozumění. Pokud ani rodiče nemají v sobě zpracovanou sebelásku a sebepřijetí, tak těžko dokáží své dítě bezpodmínečně milovat a přijímat ho takové, jaké je a vychovávají ho podle svého obrazu, jak si myslí, že je správné, jež zahrnuje i jejich vlastní zkušeností se svými rodiči, co s nimi zažili a poznali. A i když se rodiče snaží nejlépe jak umí a jak jsou schopni a své děti milují, i když svým způsobem, podle svých představ, tak mnohdy si člověk nese do dospělosti onen deficit čisté lásky a bezpodmínečného přijetí, což se pak odráží v podstatě ve všem, ve vnímání sebe sama i v přístupu k okolí, v našich očekáváních a představách i našich problémech. Ovšem za tento deficit nelze vinit rodiče ani jejich rodiče, kteří zase jim nemuseli předat onu lásku, kterou naši rodiče potřebovali. Nemá smysl hledat viníka, a pokud někoho i přesto obviňujeme za své problémy, je třeba dotyčné osobě odpustit a zharmonizovat vztahy. Po nás se především žádá, abychom začali konečně řešit tyto nezpracované věci, které se táhnou z naší minulosti a předávají se z generace na generaci ve formě stejných či podobných problémů a témat, se kterými je člověk konfrontován, aby si něco o sobě uvědomil a v sobě pořešil a posunul se tak dále ve svém rozvoji...

V našem životě se neděje nic náhodně jen tak, veškeré naše zkušenosti jsou pro nás jedinečnou příležitostí, třeba jak se zrovna naučit mít sebe rád, jak rozvinout v sobě lásku k sobě samému i ke druhým, jak přijmout sebe i svůj život takový, jaký je... Jakmile se nám to podaří, začneme být i inspirací pro naše okolí, kterému pak můžeme ukazovat cestu k sobě samému, cestu k lásce a ke štěstí. V praktickém životě to může vypadat tak, že sami jako už láskyplné bytosti, které znají cenu života i sebe sama pak můžeme pomalu a zcela přirozeně a spontánně (bez jakéhokoliv nátlaku) vést i své nejbližší (rodiče, prarodiče, sourozence, partnera či partnerku, své děti apod.) k tomu, aby se začali k sobě pěkně chovat, aby sami sebe měli rádi, mysleli na své zdraví i na své duševní potřeby a naplnění a aby si v rámci svých sil a možností užívali života... Takže naše nové zkušenosti nám mohou změnit náš život a obohatit nejen nás, ale i druhé lidi, obzvláště ty, které máme rádi, jimž můžeme také s něčím pomoci, alespoň si něco uvědomit, v tom nejlepším případě i něco v sobě či v životě změnit, pokud budou sami chtít... Ale to už hodně předbíhám. Nejprve je třeba začít vždy u sebe. Vraťme se tedy na začátek a povězme si, podle čeho vlastně poznáme, že se nemáme rádi, že nemáme zpracovanou sebelásku a sebepřijetí...

JAK POZNÁME, ŽE NEMÁME SEBE RÁDI A CHYBÍ NÁM BEZPODMÍNEČNÁ LÁSKA (čím více znaků na nás sedí, tím větší problém máme se sebeláskou):

1) Negativně smýšlíme o sobě či o druhých

  • často sami sebe ponižujeme, jak jsme hloupí, nemožní či neschopní, nadáváme si, jací jsme "blbci"či "nemehla", když se nám něco nepovede (hrubý slovník a časté užívání sprostých slov jsou obzvlášť signálem potlačeného citu k sobě i ke druhým)

  • můžeme přát sobě či druhým něco špatného, mohou se objevovat destruktivní myšlenky a představy, někdy i takové, jak sobě ubližujeme, jak nám ubližuje okolí či jak se chováme zle ke druhým lidem (může se také jednat o potlačenou agresivitu, která pak v myšlenkách vyplouvá na povrch; lidem s narušenou osobností může dělat jakákoliv bolest a utrpení dobře, a to jak v představách, tak i fyzicky - podvědomě se tím ale za něco trestají)

  • vnitřně si něco přikazujeme či zakazujeme, že něco musíme či nesmíme - striktní pravidla a normy do nás mohli vložit rodiče svojí výchovou (u věřících lidí to může být i církev a její dogmata), a to co je správné či špatné, co se má či nemá, co se musí či nesmí dělat - máme to v sobě hluboce uložené a něco z toho nás může i negativně ovlivňovat v přístupu k sobě či k okolí (např. přílišná zásadovost, lpění na svých postojích či jednání podle toho, co vyžaduje okolí - společnost (platné zákony je však třeba dodržovat), církev či jak si přejí rodiče nebo partner - je to do určité míry o potlačování sebe sama; u církevního sňatku v podobě výroku "Co Bůh spojil, člověk nerozdělí" je to např. dogma, že manželství je doživotní a nezrušitelné a rozvod je nepřípustná věc, tedy že manželé musí být spolu v dobrém i zlém, i když si už nerozumí či jeden druhému ubližuje). Pokud máme tato vnitřní pravidla a normy postaveny v našem žebříčku nejvýše, může nás to blokovat v našem přirozeném a spontáním projevu, že nejednáme podle toho, jak to uvnitř cítíme či podle svého vlastního uvážení, ale spíše podle toho, co se od nás očekává.

  • můžeme si něco odpírat, mohou se objevovat myšlenky, že si něco nezasloužíme (lásku, štěstí, úspěch, peníze aj.), že toho nejsme hodni, že na to nemáme nárok, že nejsme "dost dobří" (dost chytří, dost hezcí atd.) - tyto myšlenky vycházejí z pocitů méněcennosti a nedostatečnosti (máme nízké sebevědomí, zpochybňujeme sami sebe, popíráme či potlačujeme svoji osobnost, své Já)

  • jsme k sobě moc kritičtí a hledáme na sobě stále nějaké chyby - nejsme spokojeni se sebou, se svým tělem, jací jsme a jak vypadáme - problém zejména dospívajících, u nichž může vyvolat mimo jiné i poruchy příjmu potravy - anorexii či mentální bulimii (tyto poruchy jsou o nelásce k sobě a nepřijetí sebe sama i života - většinou za tím stojí přísní a nároční rodiče, kteří mají na děti vysoké požadavky a očekávání, mohou je do něčeho tlačit a nepřijímat je takové, jací jsou)

  • můžeme se v myšlenkách příliš zaobírat nemocema, co nás kde bolí a jakou nemocí asi trpíme - čím častěji a intenzivněji se člověk zabývá různýma nemocema, co všechno může mít, tím více je pak na sebe přitahuje a opravdu se mohou tyto nemoce u něho rozjet čili pozor na hypochondrii a přílišné sledování a pozorování svého zdravotního stavu - nic se nemá přehánět

  PS: Přehnané pozitivní mínění o sobě také není dobré

  • např. máme o sobě jen to nejlepší mínění, neodpovídající však realitě - myslíme si, jak jsme skvělí a dokonalí (jakékoliv chyby a nedostatky si nepřipouštíme), žijeme v jakési iluzi o sobě, avšak uvnitř se bojíme podívat sami sobě do očí a spatřit své negativní a stinné stránky, které odmítáme. Čím více dáváme navenek najevo, jak jsme silní a bezproblémoví a tvrdíme, jak se máme rádi, tím více máme v sobě nezpracovaných věcí a problémů a sebelásku zdaleka nemáme zpracovanou.

2) Negativně smýšlíme o životě

  • máme negativní pohled na svět, vše vidíme černě, už dopředu víme, že "to špatně dopadne" - jsme pesimističtí, úzkostliví

  • nic nás nebaví, jsme "otráveni" životem, nejradši bysme tu na světě nebyli

  • máme strach z budoucnosti či je nám vše "ukradené" a lhostejné, okolí ignorujeme nebo nás jen rozčiluje a vytáčí

  • "utápíme" se ve svých problémech i emocích, nevíme kudy kam, nedaří se nám a nic nevychází dle našich představ

  • chybí nám elán do života, radostné prožitky, vnitřní pohoda i naplnění

  • chybí nám pozitivní očekávání, naděje a víra ve zlepšení situace

3) Klademe nepřiměřené nároky na sebe či okolí - tím vyvoláváme v sobě či ve druhých tlaky, které jsou příčinou mnoha stresů a napětí v nás i kolem nás.

TYTO NEPŘIMĚŘENÉ NÁROKY A TLAKY VYCHÁZEJÍ např.:

  • ze strachu a obav, co se může přihodit (nám osobně, dětem, rodině)

  • z momentální reálné situace, kterou zažíváme – např. nedostatek financí, problémy v partnerství, s dětmi, v zaměstnání, ztráta bydlení, ztráta práce, rozvod či rozchod, nemoc apod.

  • z přehnané zodpovědnosti a důslednosti či potřeby mít všechno pod kontrolou

  • z našeho lpění na pravidlech, zásadách či morálce

  • z přílišného zdůrazňování povinností a plnění úkolů přesně podle představ, pokud tedy na nás tyto tlaky nepřenáší náš zaměstnavatel, rodič či partner

  • z touhy po dokonalosti a perfekcionismu (vše musí být perfektní a bezchybné)

  • z vysokých očekávání a mnohdy nereálných představ (o sobě, o životě, o partnerovi, o dětech, o práci..)

  • z přehnané ctižádostivosti a touhy něco dokázat ve smyslu dosáhnout svých cílů, ale i dokázat sobě či druhým svou sílu, své schopnosti, jak jsme dobří, že na to máme..

  • z touhy být nejlepším či vyjímečným, z potřeby na sebe upozornit, v něčem zazářit a vyniknout před druhými, a to za každou cenu

  • z potřeby dostatečného finančního a materiálního zajištění - u některých lidí (či rovnou firem) to může pramenit z jisté nenasytnosti po penězích a blahobytu (jsou to především workholici, podnikatelé trávící většinu svého života v práci). Jiná věc je potřeba zabezpečení rodiny, která je téměř na hranici finanční a materiální nouze a řeší uspokojování základních životních potřeb jako je jídlo, bydlení, výdaje na školu apod. Spousta lidí žije od výplaty k výplatě a musejí uživit rodinu. Aby si udrželi práci, musejí pracovat i v tíživých a nevýhodných podmínkách a zažívat stresy a tlaky od svého zaměstnavatele. Ovšem i tady platí, že by se člověk neměl nechat zedřít z kůže a raději by měl zkusit hledat práci jinde, kde budou lepší podmínky.

  • z potřeby zavděčit se druhým lidem (rodičům, partnerovi..)

  • z nutkavého pocitu, že musíme splnit to, co se od nás očekává (od okolí, společnosti, partnera, přátel, rodičů..), jinak by mohlo být "zle" (kamarádi by se na nás vykašlali, partner by nás mohl opustit, rodiče by nás mohli zavrhnout atd. - dle nejhoršího scénáře v naší mysli, ač tomu tak ve skutečnosti vůbec nemusí být, jen strach nás dohání k takovým myšlenkám...)

V těchto případech na sebe klademe velké břemeno, které může být i nad naše síly, vyžaduje obětování maximální energie, času a úsilí - ať už v práci, ve vztahu či jinde, tím zvyšujeme tlaky na sebe či okolí, a o to více pak trpíme a zakoušíme vše nepříjemné na různých úrovních (únavu, bolest, ale i konflikty, hádky a napětí).

TYTO VELKÉ VNITŘNÍ TLAKY VEDOU k: přetěžování organismu po fyzické i psychické stránce a po delší době mohou vést k syndromu vyhoření, k totálnímu vyčerpání, různým poruchám, vážným nemocem či nehodám a úrazům, dle tělesného i duševního založení člověka neb každý vydrží zátěž v různé míře, intenzitě a po různou dobu. Vše se navíc odráží i na nejbližším okolí, tedy v rodině a partnerských vztazích...

4) Nevěříme si, podceňujeme se (říkáme si - "a na to nemám", "to přeci nedokážu"), bojíme se udělat důležitá rozhodnutí či jít do nových věcí, udělat krok vpřed, v případě problémů raději rezignujeme, než bychom jim čelili a snažili se je zdolat či překonat je apod.

5) Neumíme přijímat pochvalu, pozitivní či negativní zpětnou vazbu, kterou můžeme negovat, popírat jakékoliv výtky od druhých, kteří nám připomínají naše slabiny, chyby a nedostatky, jež si nechceme připustit

6) Jsme moc tvrdí a přísní na sebe či okolí - chceme působit silně a autoritativně, chceme být respektováni a uznáváni, ale svojí tvrdostí a mocenskými snahami toho nedocílíme

7) Nebo jsme přecitlivělí a vztahovační, věci bereme moc osobně a trápíme se tím - nedokážeme mít nadhled i odstup od věcí

8) Setrváváme v negativních emocích, náladách a stavech, a to po delší dobu než je běžné, čímž si sami ubližujeme

(většinou po pár hodinách či dnech emoce vyprchají, pokud si to v sobě zpracujeme)

  • např. máme v sobě už delší dobu zášť a zlobu vůči někomu, kdo nám ublížil, nebo si v sobě neseme pocity lítosti, ukřivdění apod.

  • klademe druhým něco za vinu či sami sebe obviňujeme za něco, co jsme udělali či neudělali, máme pocity viny, ať už jsou na místě či se nezakládají na pravdě, trápí nás dlouho nějaké výčitky, místo abychom přijali skutečnost takovou, jaká je, a odpustili sobě i druhým

  • příliš nás ovládají různé strachy a úzkosti, které nás svazují a blokují a udržují nás v neustálém napětí a obavách...

9) Popíráme či přehlížíme své pocity - to co se uvnitř nás děje, jednáme v rozporu s naším nitrem - tedy nikoliv podle toho, co opravdu chceme, ale co tzv. musíme či co se od nás očekává, čímž jdeme sami proti sobě

10) Potlačujeme v sobě city a emoce

  • jakékoliv potlačování není dobré a obzvláště co se týká citové a emocionální stránky – čím více v sobě dusíme, tím více se toho hromadí a působí na nás destruktivně, až mohou veškeré emoce v nečekanou chvíli bouchnout a napáchat mnoho škody, nemluvě o tom, jak moc tím ubližujeme i sami sobě..

11) Zapomínáme na své potřeby (tělesné, citové, duševní, sociální) či je ignorujeme nebo nenaplňujeme v potřebné míře a kvalitě

  • bohužel je často VŠE KOLEM DŮLEŽITĚJŠÍ NEŽ MY SAMI – rodina, práce, přátelé a na sebe a své potřeby moc nemyslíme. Kolikrát se hodně obětujeme pro druhé, věnujeme jim svůj čas i energii, ale najít si čas na sebe, na zklidnění a naplnění svého nitra, věnování se svým zájmům a radostem, je obtížné.

      NEVĚNUJEME DOSTATEČNOU POZORNOST A PÉČI SVÉMU TĚLU I DUŠI,

      NENAPLŇUJEME JE KVALITNÍM OBSAHEM:

  • např. v jídle se mnohdy odbýváme studenýma "rychlovkama", jíme ve spěchu a zdůvodňujeme to, že není čas se pořádně najíst. Při jídle řešíme různé problémy či se při tom díváme na televizi anebo čteme noviny většinou plné negativních zpráv, místo abychom se zaměřili pouze na jídlo a v klidu pojedli. Nedochází nám, že s jídlem tak vstřebáváme do sebe i negativní energie z televize, z článků, které čteme, či z problémů, o kterých se právě u stolu bavíme. I nezájem o to, co vlastně jíme, jestli to je zdravé či nikoliv, co potraviny obsahují (např. i škodlivá "éčka" - umělá barviva, chuťové zvýrazňovače - viz glutaman sodný E621, konzervanty, umělá sladidla - aspartam E951 apod.) vypovídá něco o tom, jak nám záleží na sobě i na našem zdraví. KDO MÁ RÁD SEBE, TOMU NENÍ LHOSTEJNÉ, ČÍM SE SYTÍ A NAPLŇUJE (fyzicky i duševně) A VYBÍRÁ SI POUZE TO, CO JE PRO NĚJ PROSPĚŠNÉ.

  • přecházíme různé nemoce - chodíme do práce, i když nám není dobře či jsme nemocní, místo abychom zašli k doktorovi a léčili se doma v teple a klidu. Málo si uvědomujeme, že zdraví nám už nikdo nevrátí, pokud se nebudeme zodpovědně starat o své tělo i duši a budeme přehlížet jejich potřeby a projevy signalizující, že něco není v pořádku. Lehkomyslnost se opravdu nevyplácí.

  • neumíme efektivně odpočívat (pro mnohé je odpočinkem sledování televize – ať už akčních či hororových filmů plných střílení a násilí či "nekonečných" seriálů včetně romantických telenovel, které jsou poněkud mimo skutečnou realitu), vysedáváme do pozdních hodin u počítače či televize, i když už tělo hlásí, že je na čase jít spát, nerespektujeme své biologické hodiny a potřeby

12) Děláme to, co nám škodí a neprospívá nám

  • držíme se svých zlozvyků, ačkoliv víme, že nám škodí - např. kouření, časté pití alkoholu či kávy (odvodňuje, překyseluje organismus a dráždí žaludek), přejídání, časté pojídání sladkého, tučného či uzenin, nepravidelná životospráva - přes den skoro nic nesníme a večer, kdy máme největší hlad, se nacpeme téměř k prasknutí, chodíme pozdě spát atd.

  • ženy, které chtějí zhubnout - místo aby hubly s rozumem a pod dohledem odborníka, výrazně omezují stravu až natolik, že skoro nic nejí, anebo drží rozličné diety, že jim pak chybí potřebné živiny a složky potravy jako bílkoviny, cukry, vitamíny aj. O co drastičtější je dieta, o to více se pak shozené kilogramy navrátí a ještě další přibudou, pokud člověk nepřejde natrvalo na zdravou stravu a zdravý životní styl.

  • používáme mikrovlnou troubu na ohřívání či rozmrazování jídla, ačkoliv jsou vědecké studie, v nichž je prokázáno, že záření z mikrovlnek je velice škodlivé pro lidský organismus (viz článek na mých stránkách Radiační trouby - mikrovlnky škodí zdraví)

  • navštěvujeme solária či to přeháníme s opalováním jen abychom byli co nejvíce dohněda a mohli ukazovat svou krásnou opálenou pleť – nehledě na velké riziko rakoviny kůže či jiné problémy

  • používáme kosmetické přípravky, které obsahují škodlivé, chemické látky - např. barvy na vlasy (obsahující mimo jiné i toluendiaminy); deodoranty a antiperspiranty proti pocení obsahující těžký kov hlíník (aluminium), který se pak hromadí v těle, ukládá se v lymfatických uzlinách a může vést k rakovině lymf. uzlin či rakovině prsu; pleťové krémy, tělová mléka, šampony, sprchové gely či zubní pasty obsahující různé druhy parabenů (konzervanty používané i v potravinářství s výrazně nepříznivým účinkem na organismus); opalovací krémy obsahující karcinogenní látky jako je oxid zinečnatý a ještě horší oxybenzon, který proniká hluboko do kůže a způsobuje zvýšenou produkci volných radikálů, je silně karcinogenní a způsobuje nevratné změny na DNA aj.

  • přeháníme to s cvičením či sportem, kdy cvičíme do úmoru či bolesti, jen abychom měli tělo dle svých představ

  • v práci děláme často přesčasy, „jedeme na 120 %“ či doma nebo na zahradě "makáme", chceme všechno stihnout co nejdříve, že si neděláme pauzy na odpočinek, většinou si ani neřekneme o pomoc - však to přeci sami zvládneme, a pak se divíme, že jsme přepracovaní a vyčerpaní, bolí nás celé tělo a chybí nám energie

13) Jsme závislí (nemůžeme se bez toho obejít) na:

  • nějaké činnosti - např. časté nákupy oblečení a jiných věcí (které ani tak nepotřebujeme, ale prostě je chceme mít), neustálé uklízení (může být i projevem obsedantní poruchy) či přehánění pracovních aktivit (workholismus), sportu, sexu, hraní her na PC či automatech, časté chatování s druhými na PC, časté sledování televize, telefonování, kouření cigaret aj.

  • nějaké věci, předmětu, ke kterému máme velice úzký, osobní vztah a příliš se s ním ztotožňujeme, je pro nás určitým symbolem (symbolem bezpečí, jistoty, moci, postavení, svobody, krásy, komunikace či kontaktu s druhými) - např. auto, motorka, mobil, počítač, určité oblečení, šperky aj.

  • určitém jídle či pití, které často konzumujeme - např. čokoláda, různé sladkosti, hranolky, chipsy, pivo, víno, tvrdý alkohol, káva apod.

  • měkkých či tvrdých drogách

  • na nějakém zvířeti - např. všude chodíme se svým pejskem, dokonce s ním i spíme v posteli apod.

  • na člověku - na partnerovi, rodiči, dítěti, přátelích apod.

Jakákoliv závislost, jakékoliv lpění na čemkoliv, bez čeho nemůžeme být a absence dotyčné věci, člověka či činnosti v nás vyvolává velkou frustraci, vypovídá o nezdravém vztahu k sobě a nezpracované sebelásce.

14) Ve vztahu ke druhým:

  • buď se příliš obětujeme pro druhé a necháváme se okolím ovlivňovat a manipulovat, že jednáme podle toho, co druzí chtějí, nikoliv podle sebe, lidé nás využívají

  • bojíme se projevit, říci svůj názor, i když je v rozporu s názorem či postojem druhého, dát jasně najevo, co chceme či nechceme

  • NECHÁVÁME SI OD DRUHÝCH UBLIŽOVAT – verbálně či neverbálně, fyzicky či duševně (necháváme se ponižovat, nadávat si od okolí nebo tolerujeme bezohledné a bezcitné chování druhých lidí k nám), necháváme na sebe nakládat stále více a více práce a povinností, ať už od svého zaměstnavatele, rodičů či partnera, i když je to už na úkor našeho zdraví, fyzických či psychických sil, necháváme se energicky "vysávat" druhými.. Bojíme se ozvat a dát najevo, že nám to vadí, že se nám to nelíbí, případně udělat potřebnou změnu – tj. změnit práci, odstěhovat se od partnera, pokud nám ubližuje, přestat se vídat se svými "přáteli", kteří nás jen za zády pomlouvají a využívají apod.

  • nebo jsme naopak my bezohlední a bezcitní, je nám jedno, zda někomu svým jednáním ublížíme, druhé kritizujeme či pomlouváme, povyšujeme se nad nimi či jimi pohrdáme...

  • jsme sami agresivní - jsme v roli agresora - člověka, který ubližuje okolí (psychicky či fyzicky), či manipulátora - člověka, který se snaží druhé ovlivnit a zmanipulovat tak, aby bylo dosaženo jeho cíle, chce mít vliv a moc na druhými a nebojí se použít jakýchkoliv prostředků...

  • sami "bereme" druhým lidem jejich energii, ať už s jejich vědomím či bez jejich souhlasu, a to fyzickou energii - např. vynucený sex nebo duševní či mentální energii (např. příliš upovídaní lidé odčerpávají energii těm, kteří je poslouchají, u nichž si vynucují pozornost apod.)

Nezpracovaná sebeláska se může na tělesné rovině projevit různými zdravotními obtížemi: od únavy a vyčerpání počínaje přes různé neurózy, migrény, vysoký krevní tlak, problémy s krevním oběhem, cévami a hlavně se srdcem (různé vady srdce, bušení srdce, arytmie, tlaky u srdce, slabost srdce aj.), infarkt, mozkovou příhodu, cukrovku, obezitu, ale také zažívací problémy, problémy se zády, s ledvinami (+ u žen i s prsy, vaječníky, dělohou a močovými cestami, u mužů zejména s prostatou, varlaty a močovým měchýřem), rakovina je především o nelásce k sobě + neumíme druhým říci ne, vnitřně se něčím trápíme, sužujeme a "užíráme". Na duševní rovině může způsobovat nezpracovaná sebeláska deprese, různé úzkosti a strachy, duševní nevyrovnanost či rozpolcenost, přecitlivělost, pocity méněcennosti a nedostatečnosti, ale i velké emocionální výkyvy (včetně hysterie a různých forem agresivity a hrubého chování).

Jakékoliv problémy se sebeláskou, jež se odráží i v citových a vztahových problémech, různých závislostech i formách manipulace souvisejí s oslabením či přímo zablokováním srdeční čakry - energetického centra uprostřed našeho hrudníku, které je propojené s naším srdcem. Člověk pak žije v napětí, vnitřních či vnějších tlacích, není uvnitř v pohodě, ačkoliv se navenek usmívá, takovému člověku chybí potřebný klid, vyrovnanost a spokojenost i potřebný nadhled a odstup od věcí.

A jak mít sebe rádi a v sobě lásku pěstovati? - můžete zde pokračovati..:-)