Jak mít sebe rádi a lásku v sobě pěstovati

.... ač zdá se to býti obtížné, založeno jest na zcela jednoduchých principech aneb  v jednoduchosti a přirozenosti je ta opravdová síla. Láska je o citu, k sobě, ke druhým, k životu, ke všemu živému i neživému, ke všemu stvořenému....

U sebelásky probouzíme a rozvíjíme cit k sobě, ke své duši i svému tělu - snažíme se být k sobě citliví, laskaví a chápaví, vnímaví, pozorní a ohleduplní, pečující a starající se o sebe tak jako matka celým svým srdcem miluje své dítě bezpodmínečnou láskou, chrání ho, pečuje o něho, naplňuje jeho potřeby i ho usměrňuje a pomáhá mu v jeho rozvoji.

Láska v sobě nese moudrost i laska-vost. Laskavost je plná porozumění, soucitu i něhy. Něha je něco tak krásného a jemného, co hladí naši duši i tělo, povznáší je a naplňuje harmonií i bezmezným klidem a mírem. I něha nám často chybí, i když jí můžeme dostávat od partnera či svých dětí, avšak sami k sobě neumíme být moc něžní, tj. přistupovat k sobě něžně jak ke svému tělu, tak i duši. Moudrost v sobě snoubí zažití a pochopení vyšší Pravdy, co je podstatou našeho Bytí i jak co nejlépe propojiti duchovní kvality s praktickou a materiální stránkou života. Jsou to naše cenné zkušenosti současné i minulé, jež vedou nás krůček za krůčkem k moudrosti a učí nás láskyplnosti.

Milovat sebe sama znamená plně důvěřovat sobě, Životu i Vesmíru, že jsme v těch nejlepších rukou, že jsme pod vyšší ochranou a dostáváme to, co opravdu potřebujeme k životu a našemu rozvoji, že vše co se nám děje, má určitý smysl a význam a je pro naše dobro, i když to tak vždy nevypadá...

MÍT SEBE RÁD DÁLE ZNAMENÁ:

  • Uvědomujeme si svou hodnotu a jedinečnost, že jsme KRÁSNÉ A NEOPAKOVATELNÉ BYTOSTI PLNÉ DARŮ A SCHOPNOSTÍ (i dosud nerozvinutých či nevyužívaných), které dostaly možnost žít a rozvíjet se právě tady na Zemi a dostaly také svobodnou vůli rozhodovat o svém životě.

  • Jsme vděční za vše, co máme uvnitř i kolem sebe - za to, jací jsme i jaké je naše okolí (i když nás třeba někdy štve). Jsme vděční za to, že máme co jíst, kde bydlet, že máme práci i nějaké ty peníze (i když to není mnoho), že můžeme v podstatě dělat to, co chceme na rozdíl od druhých lidí, kteří jsou třeba upoutaní na lůžko anebo mají nějaké vážné postižení. A i když třeba nejsme úplně fit a máme občas nějaké zdravotní obtíže, jsme rádi za to, co je, v jakém jsme stavu (neboť vždycky může být ještě hůře, ale také lépe). Jsme rádi za to, že můžeme být se svými blízkými. Jsme vděční za každý den, který můžeme prožít, ať už svítí sluníčko či padají kapky deště. Vážíme si života, sebe i druhých lidí...

  • Ke všemu přistupujeme s pokorou, zodpovědností a trpělivostí a především lidskostí, s citem i zdravým rozumem.

  • Jsme vnitřně svobodní a svobodu dáváme jak sobě, tak i druhým, aniž bychom své okolí nějakým způsobem vlastnili, spoutávali či ovládali, nějak druhé utlačovali či s nimi jakkoliv manipulovali. Nejsme na ničem a na nikom závislí (samozřejmě relativně - pokud všeobecně pomineme závislost na vzduchu, vodě, jídle a dalších věcech, bez kterých nelze tady na Zemi žít). Jsme si vědomi, že není dobré na čemkoliv příliš lpět, ať už na hmotných věcech nebo na nějaké činnosti, lidech či vztazích, které třeba nefungují, ale i na svých emocích, myšlenkách či postojích, neboť nás to vnitřně svazuje a blokuje nás to v přirozeném napojení na vesmírný tok energie podléhající neustálým změnám i nám to brání v našem svobodném rozvoji. Vše se mění a je v pohybu i my se uvnitř neustále měníme, dnes jsme trochu jiní než jsme byli včera a než budeme zítra. Zítřek nám přinese zase nové možnosti a příležitosti k rozvoji, jimž je vhodné vyjít vstříc s čistou a jasnou hlavou a otevřeným srdcem.

  • Sebeláska se projevuje i tím, že jsme k sobě upřímní, nic si nenalháváme, na nic si nehrajeme ani se nestylizujeme do někoho jiného, JSME SAMI SEBOU, JSME TÍM, KÝM UVNITŘ JSME. A nebojíme se dát najevo svoji přirozenost a individualitu.

  • Věříme v sebe, ve svou sílu a své schopnosti - nepodceňujeme se ani nepřeceňujeme, máme zdravé sebevědomí i sebedůvěru.

  • Víme o svých přednostech a kvalitách, v čem jsme dobří, co nám jde i co nám dělá potíže, kde máme svá slabá a zranitelná místa.

  • Přijímáme sebe takové, jací jsme i se svými slabinami a nedostatky. S láskou přijímáme i své negativní stránky a vlastnosti (např. i svou občasnou žárlivost, kritičnost či zlost, když nám něco nevyjde dle našich představ či jiné negativní emoce) aneb DOKONALOST SPOČÍVÁ V PŘIJETÍ VŠECH NEDOKONALOSTÍ a VŠECH STRÁNEK NAŠÍ BYTOSTI. Ovšem jejich přijetí neznamená se se vším i plně ztotožnit a projevovat to (např. i svou stinnou a temnou stránku, která je v každém z nás), ale pouze vše v sobě akceptovat, že je to naší součástí a mít tyto energie pod kontrolou. Přičemž na těch negativních věcech můžeme stále pracovat a transformovat je v pozitivní stránky

  • Sebeláska je i o tom, že v sobě přijímáme a ve "zdravé podobě" projevujeme mužský i ženský princip, který je v každém muži i každé ženě - jedná se o mužské i ženské vlastnosti a stránky (mužské - např. síla, odvaha, ochrana, nebojácnost, rozhodnost, činnorodost, sebedůvěra, sebeprosazení aj., ženské - např. empatie, citlivost, něha, schopnost naslouchání i porozumění, péče, starostlivost aj.). Tyto principy, které má v sobě v různé míře každý člověk, se někdy označují jako "vnitřní muž" a "vnitřní žena". Ženy, které mají v sobě zpracovaný a přijatý mužský i ženský princip (tedy vnitřního muže i vnitřní ženu), jsou rády ženami, chovají se přirozeně a citlivě jako ženy i rády projevují své ženské vlastnosti a svoji ženskost, a to jak po psychické, tak i fyzické stránce (v rozumné míře) a při tom jsou samostatnými a sebevědomými bytostmi, které nejsou závislé na protějšku, ale dokáží se postarat jak o sebe, tak i o rodinu. Muži, kteří mají v sobě zpracovaný a přijatý mužský i ženský princip, jsou zase rádi skutečnými muži i se chovají jako muži, galantně, slušně, jsou ženě oporou i ochranou, dokáží zabezpečit rodinu, ale umí i ženu vyslechnout a pomoci jí se vším, co potřebuje. Svého "vnitřního muže" i svou "vnitřní ženu" bychom měli udržovat v harmonii a rovnováze.

  • Mít sebe rádi znamená i to, že se dokážeme sami pochválit, když se nám něco podaří, že nám to sluší apod., nečekáme na pochvalu od okolí. Každý den se můžeme zkusit za něco pochválit i za maličkost, třeba že se nám podaří uvařit dobré jídlo nebo za to, že pomůžeme s něčím dětem, partnerovi či rodině nebo cizím lidem, pochvalme se za splnění našich úkolů a povinností... Vlastní pochvala a ocenění sebe sama, a to i pouhé naší snahy, že se o něco pokusíme, i když to třeba nevyjde dle našich představ, je velice důležité, neboť nás to posiluje v našem každodenním životě i v překonávání různých překážek, které jsou nám kladeny do cesty.

  • Máme pochopení pro sebe v jakékoliv situaci či duševním stavu - máme pochopení pro své pohnutky, motivy i potřeby, pochopení pro své emoce a nálady (i když se rozčílíme a jsme nepříjemní, i když jsme zrovna smutní či jsme psychicky na dně), máme pochopení pro své jednání (ať jsme se zachovali v danou chvíli "dobře" či "špatně"), máme pochopení i pro své chyby, které jsme udělali a možná ještě další uděláme – CHYBOVATI JE LIDSKÉ, NEBOŤ I CHYBY NÁS POSOUVAJÍ V NAŠEM ROZVOJI, OVŠEM JE TŘEBA SI JE PŘIZNAT A POUČIT SE Z NICH A UŽ JE NEOPAKOVAT.

  • Máme k sobě úctu ke svému tělu i duši, které chráníme před jakýmkoliv ubližováním od okolí i před vlastním sebepoškozováním (fyzickým či duševním, což může mít podobu různých negativních a destruktivních myšlenek vůči sobě, různých forem psychického sebetrestání, kterému je třeba zavčas svou vůlí zabránit, pokud má člověk k tomu sklony, a naučit se pracovat se svými myšlenkami a emocemi).

  • Pokud došlo k nějakému ublížení - dokážeme odpustit sobě i druhým lidem, omluvit se, pokud jsme někomu ublížili či udělali něco špatně.

  • Ctíme své city a pocity, kterým nasloucháme a v souladu s nimi jednáme. Je pro nás důležitější to, co uvnitř cítíme, než názory a mínění okolí včetně toho, co si o nás druzí lidé pomyslí.

  • Jsme propojeni se svým nitrem - využíváme jak svou intuici, tak i svůj rozum.

  • Stojíme nohama pevně na zemi a žijeme v přítomné fyzické realitě - dáváme si pozor, abychom neunikali příliš do své fantazie, svých ideálů a snových představ, abychom svými myšlenkami a emocemi neulpívali ve své minulosti, ale ani budoucnosti.

  • Aktivně řešíme své problémy, nevyhýbáme se jim ani je neoddalujeme s očekáváním, že se nějak samy vyřeší.

  • Máme pozitivní přístup k životu, život naplno prožíváme, užíváme si každé chvilky, co tu jsme, ve všem dokážeme nalézt něco pozitivního (i v našich negativních zkušenostech), každá situace a událost, kterou zažijeme, každý člověk nás může něčím obohatit.

  • I v období, kdy se nám nedaří v životě, ať už ve vztazích, v rodině, v zaměstnání, kde nejsme spokojeni či řešíme nějaké nepříjemné věci a problémy nebo jsme rovnou bez práce či bez partnera nebo bez přátel, můžeme se cítit osaměle apod., se snažíme co nejlépe zvládat tyto chvíle, sami se vnitřně povzbuzovat a věřit, že bude zase líp, že se i na nás štěstí usměje a bude se nám opět dařit, pokud přidáme i ruku k dílu - jen být trpělivý a využít vhodné příležitosti. Pomáhá, když si popovídáme i s někým blízkým, ke komu máme důvěru a kdo by nás mohl i psychicky podpořit a určitě se i věnovat tomu, co nám přináší radost a naplnění, svým dětem, vnoučatům či svým zájmům a koníčkům, které děláme rádi a dodávají nám pozitivní energii. Někdy pomáhá i fyzická práce, např. když se pustíme do úklidu bytu či domu, když si uděláme pořádek ve svých věcech či v šatníku (protřídíme věci, které už nenosíme), staré a nepotřebné věci vyhodíme či dáme do bazaru, tak se nám hned zlepší nálada a ještě uděláme i něco užitečného pro sebe.

  • Udržujeme si čisté a láskyplné myšlenky ve vztahu k sobě i k okolí, snažíme se dívat na sebe i lidi a situace s nadhledem, pochopením a tolerancí. Pokud se v nás objeví nějaké negativní myšlenky či negativní emoce, nebudeme na sebe za to zlí, ale naopak jim poděkujeme a poklidně je v sobě přijmeme, neboť nám přišly něco o nás sdělit a ukázat nám, co si máme v sobě pořešit a zpracovat, v čem máme své slabiny a také, že máme v sobě zrovna nedostatek lásky a světla - dává nám to impuls, abychom se očistili od negací a naplnili se opět láskou a pozitivní energií a navrátili se tak do harmonie a rovnováhy.

  • Své myšlenky i emoce máme pod kontrolou

    – tzn. že je v sobě nepotlačujeme, ale přirozeně projevujeme, co se uvnitř nás odehrává, vědomě však usměrňujeme jejich obsah, sílu a intenzitu a věnujeme jim pouze takovou pozornost, jaká je třeba – dáváme si pozor, aby nás naše emoce ani myšlenky příliš neovlivňovaly a neovládaly, neodváděly nás od přítomnosti tady a teď a nepůsobily na nás či okolí destruktivně. V případě niterného napětí či strachu se umíme zklidnit a zachovat si jasnou hlavu.

  • Zbytečně se nestresujeme (pokud tedy nejde o život) a jakékoliv psychické tlaky v sobě hned uvolňujeme (mentálně či hlubokým prodýcháváním naší mysli i našeho těla, kdy dochází k celkovému uvolnění a zklidnění) a klidným a rozvážným jednáním se můžeme i vyvarovat spousty chyb a předejít různým problémům...

  • Myslíme na své zdraví a své potřeby (duševní, tělesné, citové..), přirozeně na ně reagujeme a naplňujeme je v dostatečné míře i kvalitě

    – např. když máme hlad či žízeň, tak se najíme a napijeme (a pijeme samozřejmě, i když nemáme žízeň, aspoň 1,5 - 2 l vody, které potřebuje naše tělo, aby správně fungovalo); když jsme unavení, tak si odpočineme (doma si zdřímneme); když jsme smutní a trápíme se něčím, tak se svěříme někomu blízkému či se věnujeme činnostem, které nám zlepší náladu (např. poslech hudby, cvičení, tvůrčí činnost – malování apod.). V případě zdravotních obtíží - tělesných či psychických, navštívíme odborníka, tzn. lékaře či specialistu na alternativní medicínu (např. na čínskou medicínu, akupunkturu, homeopatii apod.), anebo psychologa a s nimi řešíme své problémy. Problémům se snažíme sami předcházet a myslet na prevenci - tzn. když trpíme na určité problémy, které se nám opakují (a mohou i vícekrát za rok), např. angíny či záněty močového měchýře nebo máme chronicky oslabené ledviny, tak budeme pít hodně ledvinového čaje (i 2 x denně ráno a večer), abychom posílili tuto část svého těla (ledviny souvisejí i s moč. měchýřem a angínami), a to i když nejsme zrovna nemocní, omezíme sladkosti, alkohol a studené nápoje i stresy, jež nedělají dobře ledvinám, a budeme jíst více potravin, které budou naše ledviny regenerovat a posilovat - tj. fazole, čočku, kroupy, jáhly, pohanku aj. Nebo v případě vysokého krevního tlaku či problémů se srdcem a cévami zvýšime svou pohybovou aktivitu, např. i v podobě častějších procházek, budeme více odpočívat, radovat se ze života, ale i projevovat lásku svým nejbližším, ubereme ze svých nároků na sebe i na okolí, které v nás vyvolávají napětí a tlaky, upravíme svůj jídelníček, budeme pít více vody a vypustíme i klasické kafe, pokud jej pijeme - nahradíme ho např. zdravějším Carem s vlákninou (rozpustný cereální nápoj), který chutná jako káva, ale navíc pročišťuje a vyživuje organismus apod.

  • S láskou pečujeme o svou duši i své tělo

    Péče o naše fyzické tělo, jež je domovem, posvátným chrámem pro naši duši, představuje: dostatečný a přiměřený pohyb; zdravou a pestrou stravu a v ní hodně zeleniny, ovoce, luštěnin, celozrnného pečiva, potravin s co nejmenším množstvím "éček" (zdraví škodlivých konzervantů, umělých barviv, zvýrazňovačů chuti, náhradních sladidel jako je aspartam apod); cukr a sladkosti se snažíme omezit - sladíme medem, javorovým sirupem či stévií, tedy přírodními sladidly; aspoň jednou denně v klidu pojíme teplé jídlo; pijeme v dostatečném množství čistou vodu (viz výše), bylinkové čaje, přírodní neperlivé minerální vody či čerstvé ovocné a zeleninové šťávy (vypustíme slazené bublinkové minerálky, limonády plné cukru, coca-coly, kofoly apod. - cukry ani bublinky v pití nedělají dobře našemu tělu a hlavně ledvinám); co se týká péče o vlasy, ruce, tvář i celé tělo - používáme přírodní kosmetické přípravky bez škodlivých chemických látek (např. kokosový či olivový olej nebo přírodní kosmetiku od Karla Hádka - viz www.karelhadek.eu); každý den se s láskou pohladíme - po tváři či po ruce nebo po těle - i fyzický kontakt se sebou je důležitý; využíváme i možnosti se nechat opečovávat např. masérkou, kosmetičkou či kadeřnicí - dopřejeme svému tělu náležitou péči (pokud tedy jsou na to finance); výborný je pro zrelaxování wellnes s vířivkou, saunou či bazénem, ideálně i s různými procedurami, zábaly, bylinnnými koupelemi apod.; dále se oblékáme dle počasí a jak to uvnitř cítíme ovšem tak, abychom nebyli nemocní; dbáme na dostatek odpočinku a spánku - pro kvalitní spánek si pořídíme dobrou postel s kvalitními matracemi a polštářem (z vlastní zkušenosti doporučuji matrace i polštář z paměťové pěny, která se vytvaruje přesně podle našeho těla, jak ležíme, a spaní je pak jako na obláčku:-).                              Péče o naši duši představuje: naslouchat svým niterným pocitům a brát je vážně (skrze naše pocity k nám promlouvá naše duše - viz článek Sami sobě učitelem), děláme si drobné radosti, trávíme svůj volný čas s lidmi, které máme rádi a každý den si najdeme i chvilku jen sami pro sebe, i kdyby to měla být jen půlhodinka, během které se zklidníme, naladíme se na své nitro a naplňujeme se příjemnými věcmi (viz Tipy pro harmonizaci a naplnění duše).

  • Věnujeme se tomu, z čeho máme dobrý pocit, co v sobě nese pozitivní vibrace - co nás naplňuje a rozvíjí tím správným směrem. Nejdůležitější pro nás je CÍTIT SE DOBŘE. A pokud se dobře necítíme, tak učiňme změnu, ať už v sobě či v okolí, např. změníme svůj postoj k věcem či lidem, přestaneme lpět na svých emocích či názorech, začneme se jinak chovat a jednat, nebo změníme činnost, kterou zrovna děláme a nedaří se nám...Prostě učiníme potřebné kroky k tomu, abychom se opět cítili dobře, můžeme si jít i ven zaběhat nebo "jen" vypneme svou mysl a přestaneme řešit jakékoliv věci, uděláme si teplý čaj a pustíme si příjemnou relaxační hudbu či se podíváme na pěkný film v televizi apod.

  • I k nepříjemným věcem a činnostem, které neděláme zrovna rádi, ale je třeba je udělat (např. domácí úklid, pracovní povinnosti, ale i vyřizování na úřadech, jednání s nepříjemnými lidmi apod.) se dokážeme postavit čelem, dokážeme překonat svůj odpor, nechuť či negativní emoce a přistupovat i k těmto věcem a situacím pozitivně a s nadhledem. A čím dříve se do nepříjemných věcí pustíme a začneme je řešit, tím dříve je budeme mít jak se říká  "z krku" a s klidem v duši se pak budeme moci věnovat tomu, co nás baví a je nám příjemné.

  • Rozumně nakládáme se svou energií - tzn. že jí neplýtváme, nerozdáváme se okolí ani se nenecháme zcela pohltit pracovními záležitostmi a povinnostmi, neboť pak by nám chyběla energie pro sebe či pro své blízké.

  • Umíme si dobře zorganizovat čas i své aktivity, abychom nelítali jak hadr na koštěti a nebyli ze všeho nervní - buď už předešlý večer anebo ráno si zhruba naplánujeme denní program včetně práce i odpočinku (můžeme si to i napsat), stanovíme si své priority, úkoly a povinnosti, které chceme během dne zvládnout, co potřebujeme zařídit, co spěchá a co může počkat, a snažíme se vše dodržet podle plánu. V případě nečekaných situací dokážeme přehodnotit priority a pružně reagovat. Lze říci, že ŠIKOVNÝ ČLOVĚK DOKÁŽE EFEKTIVNĚ HOSPODAŘIT JAK SE SVOU ENERGIÍ, TAK I SE SVÝM ČASEM a DOKÁŽE ROZLIŠIT PODSTATNÉ VĚCI OD MÉNĚ DŮLEŽITÝCH.

  • Snažíme se udržovat správnou míru a rovnováhu ve všem, co děláme, jak se chováme a jednáme, v našich emocích i myšlenkách

    - aneb jakékoliv přehánění - fyzické či psychické, přehánění nějaké činnosti, chování, našich emocí - negativních či pozitivních (i přílišné nadšení a obrovská radost z něčeho či vysoké sebevědomí a sebejistota apod.) se mohou obrátit proti nám a mohou nám uškodit, mohou mít na nás zpětný negativní účinek, ať už v podobě negativní reakce našeho těla, naší duše či našeho ducha nebo v podobě negativní odezvy od okolí a zažití různých nepříjemných situací, které nás mohou i „srazit na kolena“ (psychicky či fyzicky). Z vyššího hlediska se však pouze realizuje zákon akce a reakce a zákon rovnováhy, který zajistí vyvážení našich emocionálních výkyvů a disharmonických stavů a navrácení naší bytosti do rovnováhy, i když je to někdy dost nepříjemné. Dochází k tomu tehdy, pokud se sami vědomě co nejdříve opět nenavrátíme do klidného a harmonického, vyváženého a bdělého stavu v přítomné fyzické realitě.

  • Udržujeme si čistotu, pořádek a harmonii nejen v sobě, ale i kolem sebe, v prostředí, kde žijeme či pracujeme - v takovém prostředí se pak i lépe cítíme, poskytuje nám ty nejlepší podmínky pro odpočinek a dobití energie (v případě domova) či podání maximálního výkonu v práci. Inspiraci můžeme nalézt ve Feng-shui = východní filozofii i umění, které se zabývá vytvářením harmonického prostředí, v němž je vše v souladu s přírodou i s našimi energiemi.

Ve vztahu ke druhým lidem:

  • být láskyplný ke druhým neznamená, že máme všechny lidi bezmezně milovat, že jsme na druhé lidi neustále hodní, milí, usměvaví a máme vždy srdce na dlani, že musíme udržovat pozitivní atmosféru a činit "dobré skutky", že druhým nemůžeme nic vytknout či s nimi mluvit o negativních a nepříjemných věcech atd., jak by si někdo možná myslel. Po nás se nežádá, abychom se láskou rozplývali a "nuceně" ji šiřili. Láska z nás přirozeně vyzařuje, pokud ji v sobě máme, a nemusíme ji dávat usilovně najevo. Mělo by to být spíše o jakémsi vyváženém postoji ke druhým, v němž je obsažen v různé míře cit i rozum, je v něm i určité pochopení pro druhé s lidským přístupem a jednáním, které ovšem nevede proti nám samotným, není v rozporu s naším nitrem ani v rozporu s vyššími, vesmírnými zákony.

  • snažíme se druhé lidi neodsuzovat ani je příliš neposuzovat a nehodnotit je, jací jsou, zda jsou "dobří" či "špatní", jak vypadají, jak se chovají a jednají, nekritizujeme je za jejich názory a činy, za to, co udělali, jak se zachovali, neboť nejen že tyto lidi pořádně neznáme, ale neznáme ani příčiny a okolnosti jejich jednání, i první dojem může někdy zkreslit skutečnost, proto je lepší si nevytvářet nějaké domněnky a předsudky o lidech

  • ke druhým lidem se tedy chováme pěkně, slušně, máme k nim úctu a respektujeme je, přijímáme je takové, jací jsou, i s jejich povahou a způsobem života, s jejich odlišnými názory a postoji, s jejich způsobem myšlení, chování a jednání, s jejich slabinami a nedostatky...

  • když potřebují s něčím pomoci a osloví nás či sami vycítíme, že akutně potřebují pomoc, tak se jim snažíme v rámci svých možností pomoci, ale dáváme si pozor, abychom příliš nezasahovali do jejich soukromí a ani se svým altruismem to nepřeháníme, aby nás pak lidé nevyužívali

  • sami si dokážeme říci o pomoc, pokud něco potřebujeme či něco nezvládáme

  • není však naší povinností plnit přání našeho okolí a vycházet vždy druhým vstříc, myslíme i na sebe a své dobro

  • když to vyžaduje situace, umíme jednat i silně a důrazně - nebojíme se bouchnout do stolu a říci: "A DOST! TAKHLE TEDY NE!", umíme si sjednat pořádek i nastavit jasná pravidla

  • umíme druhým vytýčit hranice, co jsme ochotni respektovat a co už ne, dát jasně najevo, co je nám příjemné a nepříjemné, co je v rozporu s naším nitrem

  • umíme sebe bránit a hájit své zájmy, říci druhým NEkdyž po nás něco chtějí či nám něco nabízejí a my to nechceme

  • naučili jsme se nějakým způsobem zvládat stresové situace a odolávat tlakům z našeho nitra i z okolí, že se nenecháme manipulovat ani ovládat druhými - jednáme asertivně

  • umíme správně komunikovat se sebou i s druhými, vyjádřit své myšlenky, emoce, pocity a přání, umíme druhým pozorně naslouchat a vnímat, co nám verbálně či neverbálně sdělují...

  • nedělá nám problém spontánně projevit své city svým blízkým zejména partnerovi, dětem či rodičům, dát najevo svou lásku, ať už slovy, obejmutím, pohlazením či polibkem nebo milým dárkem, který druhou stranu potěší.

  • stýkáme se pouze s lidmi (přáteli, známými..), se kterými se cítíme dobře a máme si s nimi co říci (máme společné zájmy, podobné smýšlení, hodnoty...)

Už tedy víme, jak poznáme, že se nemáme rádi i co znamená mít sebe rád a jak se to konkrétně projevuje v našem způsobu myšlení a chování. Záleží jen na nás, jestli výše uvedené body budeme skutečně i praktikovat ve svém každodenním životě a na sobě zapracujeme, tj. začneme jiným způsobem myslet, mluvit i jednat a projevovat příslušné vlastnosti a schopnosti. Velkou roli zde hraje i naše vůle, opravdu z hloubi duše si přát a chtít být dobrým, charakterním a láskyplným člověkem a snažit se pro to dělat v rozumné míře maximum. Čím více člověk sám od sebe chce a snaží se myslet i jednat v duchu lásky, pravdy a harmonie, tím více se naplňuje a realizuje jeho přání.

CO MŮŽE POMOCI SE SEBELÁSKOU?

Jak už bylo řečeno v první části, sebeláska i vztahové a citové problémy odrážející nezpracovanou sebelásku, jsou záležitostí SRDEČNÍ ČAKRY (energetické centrum uprostřed hrudníku propojené s naším srdcem). K jejímu POSÍLENÍ, HARMONIZOVÁNÍ, LÉČENÍ ČI ODBLOKOVÁNÍ (pokud je zablokovaná) slouží např.:

  • otevřená a citlivá komunikace s druhými (s partnerem, rodiči, dětmi či dalšími lidmi, pokud se jich to týká), a to ve vhodnou dobu i v patřičném niterném rozpoložení (náladě) u obou stran o tom, co nás trápí, co nám leží na srdci, co nás zraňuje, co nám vadí, co se nám líbí či nelíbí, co si přejeme, co chceme či nechceme, co cítíme, jak co vnímáme a prožíváme, co se uvnitř nás děje atd. - dochází pak k oboustrannému vyjasnění různých problémů, k uvolnění bloků a potlačovaných věcí v sobě a harmonizaci naší duše i vztahů s druhými. Tato komunikace o niterných věcech by měla být přirozenou součástí našich vztahů, obzvláště s našimi blízkými.

  • mít někoho rád, projevovat někomu svou lásku a péči - partnerovi, dětem, rodině, zvířecímu miláčkovi apod.

  • vyjádření svých citů a pocitů svým blízkým - "Mám tě rád/a, záleží mi na tobě" či "Promiň, byl/a jsem nepříjemný/á, omlouvám se za své chování" apod..

  • upřímné a srdečné obejmutí s blízkou osobou, obzvláště pokud s ní máme něco nevyřešeného a je mezi námi nějaké napětí či odstup (obejmutí otevírá srdeční čakru)

  • technika "komunikace s vlastní duší přes zrcadlo" - je jednou z technik, jak se naučit mít sebe rád - sami sobě se díváme v zrcadle do očí a sdělujeme nahlas své duši upřímně a od srdce, jak jí máme rádi - např. "Mám Tě rád/a" či "Miluji Tě má dušičko. Miluji Tebe i své tělo" apod. Provádíme tak dlouho (opakujeme za sebou tolikrát), až se naše oči (naše duše) v zrcadle krásně rozzáří, mohou se objevit i slzy (niterné dojetí), dáme volný průchod emocím....

  • vnitřní komunikace se sebou - ovšem ne se svým egem, nýbrž se svým nitrem, tedy se svou duší či se svým fyzickým tělem, které s námi nekomunikují skrze naše myšlenky, ačkoliv je moc dobře vnímají a jsou pod jejich vlivem, ale hovoří k nám svojí vlastní řečí, a to skrze naše pocity a vjemy. Jen je třeba si všímat jejich reakcí a podnětů, být k nim vnímavý a láskyplný a pečovat o jejich potřeby. Tato vzájemná komunikace tedy spočívá v tom, že my promlouváme s láskou ke své duši či tělu či celé naší bytosti skrze naše myšlenky či emoce, které procítíme - tj. necháme je projít přes naše srdce, přes naše nitro, se kterým pozitivně rezonují. A naše duše či tělo nám odpovídají v našich pocitech příjemných či nepříjemných (můžeme cítit např. uvolnění, radost, klid, soulad a harmonii či naopak nelibost, neklid, napětí, nějaké tlaky, sevření, úzkost, bolest apod.), ale nemusí to být hned, jejich reakce se mohou objevit kdykoliv během dne či následujících dní. V podstatě k nám naše duše i tělo vysílají signály neustále, aniž bychom my k nim nějak hovořili, bohužel jejich "řeči" často nevěnujeme náležitou pozornost, i když bychom měli.                                 Ono promlouvat uvnitř sebe sama ke svému niternému Já (ke své duši) i svému fyzickému tělu (ke svým orgánům či částem našeho těla) je zcela přirozené, neboť jsou naší plnohodnotnou součástí, a pokud to děláme s láskou, hluboce nás to propojuje jak se svou duší, tak i se svým tělem, kterým nasloucháme a souzníme s nimi, a jsme tak i více v souladu, harmonii a jednotě sami se sebou. Jen je třeba se oprostit od zastarého a v podstatě už přežitého všeobecného názoru, jakési normy, co je či není "normální" a také je samozřejmě vhodné, aby byl člověk i duševně v pořádku a netrpěl nějakou těžkou psychickou poruchou, např. halucinacemi, že něco vidí či slyší různé hlasy, to je pak něco jiného. V podstatě mnohokrát hovoříme k sobě, aniž si to uvědomujeme a nepovažujeme se za "blázny", říkáme si např.: "Buď v klidu, vše to dobře dopadne". Nebo si dodáváme odvahy: "Neboj, to zvládneš" apod.. Jde jen o to, si tento vnitřní monolog plně uvědomovat a pozitivním směrem jej rozvíjet.                                                                         Můžeme jej konkrétně směrovat svému niternému Já (své duši) či svému tělu, pokud se jich to týká. Např. když nemáme rádi své tělo či jen nějaké své nedostatky, budeme k celému tělu či ke konkrétním nedostatkům vysílat pozitivní, láskyplné vibrace, promlouvat k nim a sdělovat jim, že je máme rádi a přijímáme je takové, jaké jsou, protože právě v té jedinečnosti a jinakosti, v té originalitě samotné spočívá ona Božská dokonalost a krása (a ani v přírodě není nic dokonale souměrné).                                 Komunikovat se sebou však můžeme i když jsme třeba nemocní - můžeme tuto komunikaci zaměřit ke svému tělu či nemocnému orgánu, na který se nebudeme zlobit ani na nemoc samotnou, která nám jen přišla ukázat, že jsme v nerovnováze a disharmonii, ale naopak budeme pro dotyčný orgán tou nejlepší možnou podporou, jakou on sám i naše tělo potřebuje. Oslovíme např. své nemocné ledviny, k nimž uvnitř promlouváme jako by to byl náš milující partner - v duchu je podporujeme, ať se uzdravují, sdělujeme jim, že je máme rádi, že uděláme vše pro to, aby byly opět zdravé (a opravdu tak i činíme) a že jim posíláme spoustu své lásky a energie k jejich uzdravení (můžeme skrze naše myšlenky i srdce vyslat pozitivní, láskyplnou energii k našim ledvinám, což hodně pomůže v jejich léčení a uzdravení).                                                     Podobně můžeme promlouvat i ke své duši, která je rovněž naším partnerem, nám ještě bližším, je s námi úzce propojena a zažívá s námi dobré i zlé. Proto když budeme zažívat nějaké stresy, něčím se trápit či řešit nějaké problémy (a naše duše vše prožívá s námi), můžeme svou duši svým vnitřním hlasem uklidňovat a harmonizovat, sdělit jí, že společně vše zvládneme a vyřešíme, že ji máme rádi a uděláme vše pro to, abychom byli zase v pohodě a harmonii, a tedy aby byla i ona v harmonii a pohodě.                                    Můžeme však promlouvat k sobě i jako k celistvé bytosti (představující jednotu našeho těla, duše i ducha, jednotu našeho těla, srdce i naší mysli), což v sobě nese velice silnou energii a má na vše intenzivnější účinky. Pak i ono upřímné a hluboké "Miluji se" či "Mám se rád/a" - řečeno sobě jako jedinečné, nádherné a celistvé bytosti bude mít na nás obrovský pozitivní vliv. A čím více do toho dáme emocionálního náboje a budeme si to častěji v duchu opakovat (obzvláště když nám bude smutno či budeme zahlceni negacemi, bude nám chybět ona láska, klid a mír v duši), tím více se budeme láskou naplňovat a sami se jí stávat.

  • meditace - základní informace o meditaci, jak meditovat apod. naleznete ve Vnitřní práce na sobě 1

Meditace - může být zaměřená např.:

  • a) na odblokování srdeční čakry, její čištění, harmonizování + naplňování láskyplnou energií (v meditaci zaměřujeme svou pozornost na oblast srdeční čakry uprostřed hrudníku), představujeme si, jak se tato čakra jako květ pomalu otevírá a čistí - s každým naším hlubokým výdechem (ještě lépe i ústy) se z ní uvolňují a odcházejí z nás v podobě šedé či černé energie (která se ihned ve vzduchu zcela rozpouští) veškeré negativní emoce a bloky (naše strachy, smutky, pocity lítosti či viny, ale i potlačený hněv, zlost a zatvrzelost - vůči druhým i vůči sobě, veškerá nepřijetí - odmítnutí ze strany okolí, pocity ukřivdění, ublížení a nespravedlnosti, neláska k sobě atd.)  a s každým našim hlubokým nádechem (nosem) do našeho těla, a především do srdeční čakry, vstupuje nádherná světelná energie plná bezpodmínečné lásky, čistoty, přijetí, harmonie, klidu a míru - tato energie, tento spirituální paprsek, který vdechujeme, může mít barvu bílou, světle růžovou či světle zelenou (růžová a zelená barva jsou spojovány se srdeční čakrou), záleží, jakou barvu z těchto tří nejlépe cítíme, tak s tou pracujeme. A pracujeme tak dlouho, až v sobě opravdu ucítíme pozitivní, láskyplné vibrace, hluboký klid a mír, harmonii, uvolnění i naplnění v celém těle i duši a příjemný, hřejivý pocit u srdce. Tuto meditaci provádíme tak často, jak to uvnitř cítíme, že je třeba, klidně i každý den.      

  • b) v meditaci naplňujeme mentálně celé své tělo i duši láskyplnou růžovou energií - růžovým světlem (růžová barva je obzvláště spojována se sebeláskou), představujeme si, jak prochází energie buď od hlavy dolů až k chodidlům, anebo opačně od chodidel nahoru až po hlavu (záleží, co lépe cítíme), až je celá naše bytost prostoupena růžovou esencí. Po celou dobu jak naplňujeme své nitro touto energií, k nám proudí z našeho srdce i mysli myšlenka "Miluji se" či "Mám se rád/a", která nás může provázet po celou meditaci.

  • c) práce s energií své duše - v meditaci se spojíme se svou duší a poprosíme ji o naše léčení, harmonizování a naplňování její láskyplnou energií - viz Práce se svou duší.

  • d)  nebo můžeme využít pomoci vyšších duchovních bytostí - např. andělů a archandělů (obzvláště archanděla Chamuela) nebo nanebevzatých mistrů (zejména Ježíše, Marie Magdalény či Matky Marie) či přímo Boha - v meditaci se s konkrétní bytostí spojíme a poprosíme ji o pomoc se zpracováním sebelásky a sebepřijetím a necháme se naplňovat láskyplnou energií příslušné bytosti.

  • e) další z možností je práce s energiemi Reiki či Shambaly (= léčivé energetické systémy, s jejichž energiemi se pracuje na základě absolvování kurzu Reiki či Shambaly, kde je člověk zasvěcen do těchto energií a jsou mu předány léčivé symboly), nebo je možné požádat o pomoc někoho, kdo je zasvěcený do těchto energií a pracuje s nimi a dotyčný člověk nás může osobně či na dálku léčit a harmonizovat (a to i naši srdeční čakru). Energie Reiki i Shambaly jsou velice účinné a mají výrazný pozitivní vliv na celý organismus člověka, na jeho na fyzickou, mentální i duševní úroveň.

Další metody pomoci:

  • mentální naplňování celé své bytosti jemným, růžovým světlem - lze provádět v podstatě kdykoliv a kdekoliv, ale vždy je lepší, když má člověk aspoň nějaké soukromí a klid, aby se mohl lépe propojit se svým nitrem (můžeme praktikovat i v přírodě, v parku na lavičce anebo doma když odpočíváme na posteli či vleže před spaním). Provádíme se zavřenýma očima a ve zklidněném, uvolněném stavu, jež může provázet i již zmíněné "Miluji se" či "Mám se rád/a", vysílané s láskou sobě samému.

  • pozitivní afirmace (viz Pozitivní afirmace)

  • rodinné konstelace (viz Rodinné konstelace)

  • odpuštění (viz Léčivá síla odpuštění)

  • arteterapie - ventilace potlačených problémů, emocí i prožitků skrze malování, výborné je i vymalovávání mandal (kruhových obrázků) - propojujeme se při tom se svým nitrem, dochází k hlubokému uvolnění, zklidnění a harmonizaci naší bytosti včetně léčení různých duševních zranění a traumat

  • nošení kamínku růženínu, práce s růženínem - léčí srdeční čakru, srdeční záležitosti (vztahové, citové, závislosti, manipulace) - viz Práce s kameny

  • aromaterapie - zejména esence růžového oleje (např. růže damašská) otevírají a harmonizují srdeční čakru, stačí pár kapek nakapat do aromalampičky anebo na kapesníček a dát na topení a postupně se bude olejíček odpařovat a do prostoru uvolňovat příjemná vůně

  • časté navštěvování přírody, zeleně - příroda nás čistí, uvolňuje a harmonizuje, ze stromů nám může pomoci se srdečními záležitostmi obzvláště lípa srdčitá, kterou můžeme obejmout a poprosit ji o její láskyplnou, léčivou energii. Nezapomeneme ji na závěr poděkovat.