Terapeutické techniky

Níže uvedené techniky jsou pouze pomocným prostředkem při řešení různých problémů, nenahrazují odbornou lékařskou péči. Proto při jakýchkoliv psychických, osobních, partnerských či rodinných problémech navštivte psychologa či psychoterapeuta a s nimi řešte své potíže.

1. Chrám duše

- tuto techniku provádíme pouze v meditaci, pokud možno při zapálené svíčce a zajištění maximálního soukromí a klidu na práci. Před použitím techniky provedeme očištění místnosti, v níž se nacházíme, a očištění sebe pomocí Očistné techniky nebo můžeme požádat vyšší duchovní bytosti, např. archanděla Michaela o očištění místnosti a sebe a zajištění ochrany prostoru místnosti i sebe po celou dobu meditace. Je dobré si vytvořit i svoji vlastní ochranu v podobě světelné ochranné bubliny, která nás celá obklopuje (viz Ochranné techniky). Poté můžeme začít se samotnou prací, zklidněni, uvolněni a naladěni na své nitro. Po skončení práce opět očistíme místnost od negativní či cizí energie, které se mohly uvolnit a zůstat v místnosti.

Představíme si nádherný chrám dle svých představ plný pozitivní, světelné energie, v němž se cítíme moc dobře, jsme tu v bezpečí a pod ochranou, a v tomto chrámu se budeme setkávat se svou duší, případně s dušemi blízkých či jiných lidí. Pracujeme pouze v naší mysli, s naší představou, která se stává plně živou a autentickou.

Do chrámu vždy vstupujeme ve světelné ochranné bublině, kterou jsme si před tím mentálně vytvořili, a to s batohem na zádech, s pokorou a s čistými úmysly. Místo je naplněno duchem posvátnosti. V tomto chrámu se nachází i oltář dle našich představ, na kterém je zapálená svíčka. U tohoto oltáře poprosíme, ať přijde za námi naše duše a trpělivě vyčkáme jejího příchodu.

Naše duše se nám může zjevit v různé podobě, většinou však přijde ve světelné záři. Sami vycítíme, že přišla a budeme vnímat její přítomnost. Pozdravíme ji a napoprvé necháme na sebe více působit její vibrace. Bude to pro nás bezpochyby zážitek - osobní setkání se svou duší. Vnímejme ji a naslouchejme jí. Řekněme jí, že ji máme rádi a že nám na ni záleží. A sdělme jí, proč jsme přišli a co nám leží na srdci. I ona nám může dát na něco odpověď, poradit nám či pomoci. Nechme se vést svou intuicí a potřebné informace k nám budou přicházet skrze naše pocity, případně obrazy v naší mysli..

V batohu, který máme na zádech, si neseme své starosti a problémy, to co nás tíží a trápí.. Poprosíme svou duši o pomoc i zda jí můžeme tento batoh odevzdat, aby ho dále předala „do rukou Božích“. Když tak učiníme, vyčkáme, až na batoh zasvítí silný světelný paprsek, který ho jako magnet vyzdvihne nahoru, až batoh zcela zmizí ve světle. To je signálem, že nám bude s našimi problémy pomoženo. Poděkujeme, rozloučíme se s naší duší, pokud cítíme, že už je na čase jít. Nejprve necháme odejít svou duši a sami pak v klidu z chrámu odcházíme, zavřeme za sebou dveře a vrátíme se zpět do běžné reality. Pro jistotu si ještě můžeme v duchu říci: „Prosím, všechna má jemněhmotná těla, vraťte se zpátky do mého fyzického těla!, abychom byli opravdu celou svou bytostí zase zpět v běžné realitě tady a teď a byli dobře uzemněni. Nakonec očistíme místnost od jakékoliv negativní či cizí energie.

Do Chrámu duše můžeme v meditaci vstupovat, kdykoliv to cítíme. A místo své vlastní duše si tam můžeme zvát i duše našich blízkých lidí, se kterými potřebujeme něco řešit a nelze to řešit osobně z očí do očí či je to pro nás velice obtížné. Tyto duše rovněž přicházejí do chrámu ve světelné záři (ve světelné ochranné bublině) a komunikujeme s nimi stejným způsobem jako se svou duší. V těchto případech, kdy není v chrámu přítomna naše duše, ale jsme tam s jinou duší, předáváme svůj batoh se vším, co nás trápí, přímo "do rukou Božích" - batůžek držíme v natažených rukou před sebou či jej položíme na zem před sebe, pokud je těžký, poodstoupíme a poprosíme Boha Stvořitele (nejvyšší Vědomí a Lásku) o pomoc s našimi problémy. Vyčkáme, až na batůžek zasvítí světelný paprsek a batoh zmizí ve světle.

Do chrámu si můžeme zvát i duše lidí, kteří jsou od nás daleko či jsou už po smrti a my jim potřebujeme něco důležitého sdělit. Všichni, kdo vstupují do chrámu, jsou vždy ve světelné ochranné bublině, čímž je zajištěna ochrana na obou stranách, a to i před jakýmikoliv vlivy či jinými, nezvanými bytostmi. Chrám můžeme rovněž využít k tomu, abychom zde odpustili jak sami sobě, tak i lidem, kteří nám ublížili, či tu poprosili o odpuštění u lidí, kterým jsme my ublížili. I duše těchto lidí lze do chrámu pozvat a s nimi komunikovat a může tu proběhnout akt odpuštění, což bývá hodně silné a vzájemně osvobozující. Chrám duše lze využít i k usmíření a harmonizování vztahů mezi našimi blízkými tím, že pozveme jejich duše do svého chrámu (pokud budou sami chtít) a s pomocí Boží zde dojde k usmíření a harmonizaci (přesný postup ráda sdělím). Rovněž můžeme v Chrámu duše požádat o Boží milost a pomoc pro naše blízké.

Bez ohledu na to, jestli duše lidí pozvaných do chrámu reagují či nereagují na naše slova (myšlenky), pokud cítíme, že tam jsou, naše slova i myšlenky vždy slyší a vnímají. V podstatě tam probíhá telepatická komunikace, takže bychom si měli dát pozor na své mentální pochody. Jakákoliv neupřímnost a faleš z naší strany je ihned odhalena. Takže čím více jsme tam sami sebou a na nic si nehrajeme, tím pro nás lépe.

Jakmile cítíme, že je naše vzájemná komunikace u konce, rovněž poděkujeme duši dotyčného člověka, rozloučíme se s ní a počkáme, až z chrámu odejde. Pak odcházíme i my a ocitáme se zpět v běžné realitě. Můžeme opět poprosit, ať se vrátí všechna naše jemněhmotná těla zpět do fyzického těla, jak je uvedeno výše. A na závěr ještě mentálně očistíme místnost tak jako na začátku či požádáme archanděla Michaela o očištění. Tím je práce ukončena.

Chrám duše může být pro nás důležitým místem setkávání a komunikace s naší duší i dušemi jiných lidí, i místem, kde lze řešit různé problémy i žádat Boha o pomoc. Přičemž se nejedná o nějakou fikci, pouze se ocitáme v jiné úrovni naší reality, kdy se opravdu dostáváme do kontaktu s vlastní duší i dušemi druhých lidí.  Proto využijme této jedinečné techniky plné možností jak sobě či druhým pomoci...

Pozn.: Techniku Chrám duše jsem poprvé vyzkoušela u Drahy a Petra Astor, zakladatelů školy Magic Nature, u nichž jsem absolvovala praktický seminář, trochu jsem tuto techniku upravila a mohu ji jen doporučit, pokud se tedy na ni cítíte.

2. Technika vnitřního osvobození

- tato technika je vhodná pro toho, kdo se cítí jako by byl "ve vězení", ať už díky svému vlastními prožívání nebo díky okolním podmínkám a prostředí, ve kterém žije či žil (např. má přísný a dominantní protějšek, který ho utlačuje či omezuje, ovládá či manipuluje; nebo má příliš direktivní rodiče, kteří mu řídí a dirigují jeho život, i v dětství za něj rozhodovali, nevnímali jeho potřeby ani přání, svým jednáním potlačovali jeho individualitu i jeho osobní rozvoj; nebo má rodiče, kteří ho v dětství rozmazlovali a přepečovávali (svou přehnanou péčí ho až "dusili"), vychovávali ho jako "ve skleníku", ochraňovali a raději za něj vše dělali, aby si nějak neublížil, bránili mu jít si svou cestou, aby mohl získat vlastní zkušenosti apod.).

Člověk cítí, že mu chybí ona svoboda a volnost, možnost se projevovat a jednat podle sebe, jak sám chce. Může být svazován a omezován jak druhými lidmi, jejich požadavky, nároky, představami a očekáváními, tak i svými vlastními přesvědčeními, postoji, svými zásadami, pravidly a normami, svými nároky a očekáváními. Může mít v sobě různé bloky, strachy a úzkosti, které ho mohou až ovládat a omezovat ho v jeho rozhodování a jednání a vůbec ve šťastném a harmonickém životě.

U této techniky je velice důležité i pochopení určitých věcí a souvislostí. Především je to velká zkouška pro člověka, aby začal pracovat na svém potlačovaném já, aby se už nenechal jakkoliv utlačovat a omezovat, ovlivňovat svým okolím ani ovlivňovat svými strachy, ale aby v sobě našel onu sílu a odvahu jednat sám za sebe a přijal i odpovědnost za své kroky, aby se naučil říkat NE beze strachu, co bude následovat, a dokázal dát okolí najevo, co skutečně chce (i co je mu příjemné či nepříjemné), aby se naučil zdravě prosazovat a projevovat svá přání, sdělovat své myšlenky a pocity.  U děti je to trochu složitější, neboť se ještě neumějí dostatečně bránit a vymezit se vůči druhým, správně prosazovat své zájmy i svá práva, jsou pod vlivem svých rodičů a na nich do jisté míry závislé. Navíc se očekává, že budou děti respektovat své rodiče a nebudou jednat proti jejich vůli, alespoň dokud žijí společně s rodiči, přinejmenším do 18 let. Každopádně každý má právo na harmonický a šťastný život, na slušné a citlivé zacházení i rozvoj své vlastní individuality, ať je to dítě či dospělý.

Cílem této techniky je osvobodit své potlačované já, aby mohl být člověk konečně sám sebou a mohl svobodně jednat a rozhodovat se, a to bez nějakých špatných pocitů a strachu, bez výčitek či nátlaků okolí, bez ohledu na to, co si druzí o člověku pomyslí.

Jelikož je tato oblast velice široká i složitá, dovoluji si podávat informace trochu ve zjednodušené a stručné formě a píšu o tom, co sama považuji za stěžejní. Jsem toho názoru, že je nejprve důležité si ujasnit, co nás činí nesvobodnými, co nás svazuje a brání nám být sami sebou (viz první dva odstavce). Dále je třeba projevit svou vůli - tzn. rozhodnout se "odstranit ony překážky", které nám brání ve štěstí a svobodě, což může např. znamenat, že přehodnotíme své nároky a očekávání, zda jsou naše představy reálné. S láskou přijmeme své strachy a budeme se snažit více důvěřovat sobě i životu. Nebo zapracujeme na našich vztazích s druhými lidmi, kterým budeme dávat srozumitelně najevo svá přání i své hranice. V případě "nezdravých" vztahů s druhými (nesoucích v sobě určitou formu závislosti, manipulace či ovládání), tato "nezdravá" pouta citlivě, ale důrazně přetneme (nastavíme si s druhou stranou určitá pravidla, aby vztah mohl fungovat, a pokud ani to nepomůže, tak je dobré asi vztah s dotyčnou osobou ukončit a už se nevídat, anebo být v minimálním kontaktu (pokud se to týká např. někoho z rodiny, rodičů, sourozenců apod.) Je důležité si uvědomit, že my jsme pány a tvůrci svého života, takže bychom jej měli převzít do svých rukou a začít postupně a s jasnou hlavou jednat pro naše dobro, nečekat, že to za nás někdo udělá, i když můžeme požádat o pomoc odborníka - psychologa, pokud si nevíme rady a potřebujeme v tomto vedení.

Dalším krokem při  našem "osvobozování" je naše rozhodnutí vykročit vstříc svobodě, a to i když ona svoboda už nebude mít v sobě tolik jistoty, kterou má vše, co nás dosud spoutává. Ačkoliv naše strachy, bloky a omezení mají na nás nepříznivý vliv (necítíme se v tom moc dobře), tak nám přeci jen dávají určitý pocit jistoty a bezpečí, jsou součástí našeho života, utváří nám náš každodenní život, dávají nám jisté mantinely, takže jsme už zvyklí nějak fungovat i se svými strachy, bloky či omezeními. Být vnitřně svobodnými znamená, že budeme v sobě pociťovat velký prostor pro uskutečnění svých přání i cílů, budeme mít volnost ve svém rozhodování, kdy si věci budeme sami řídit, budeme mít více možností a příležitostí pro svůj rozvoj, možnost si svobodně vybrat, co chceme, jak budeme trávit volné chvíle i s kým, kam nasměřujeme svoji energii a jak využijeme svůj čas i prostor pro sebe, což může být na jednu stranu velice úžasné a ohromující, ale na druhou stranu to může některé z nás i trochu zaskočit a překvapit. Když si zpracujeme své strachy, bloky či omezení, tak může přijít i jakýsi pocit prázdnoty, protože ty negativní věci z našeho nitra postupně odejdou a může se objevit i ono prázdno, které je však třeba také s láskou přijmout a uvědomit si, že každá prázdnota v sobě nese současně i naplnění, záleží jen na úhlu našeho pohledu. Takže je dobré tyto věci vědět a alespoň trochu se připravit na nadcházející změny - v sobě i ve svém životě, které člověka posunou zase kupředu....

Postup

Pracuje se v meditaci s představou, že jsme v uzamčeném "vězení", od kterého ale máme u sebe klíč (klíč představuje onen nástroj - prostředek vedoucí ke svobodě a odemknout si může a také má člověk sám, neboť tento akt představuje vědomé rozhodnutí každého jedince, kterým mění svou realitu i budoucnost dle své vůle). Tím nejdůležitějším je tedy odemknout dveře či bránu a vyjít z vězení (temnoty) ven do světla. Přičemž za sebou ve vězení zanecháváme veškeré své strachy, pocity tísně, útlaku, omezení a nesvobody, veškeré negativní a bolestné zážitky a vzpomínky a vše, co nás jakkoliv spoutává na všech rovinách, tedy v rovině myšlenkové, emocionální, citové, duševní i fyzické... A toto vše se po našem vykročení z vězení a našeho vstupu do světla rovněž rozpouští ve světle a zcela mizí společně se samotným "vězením".

Na samém začátku meditace - ještě před tím, než si představíme, že jsme "ve vězení", poprosíme svého anděla strážného o naši ochranu a pomoc s provedením celého osvobozujícího rituálu a požádáme ho také o dodání potřebné energie a síly pro jeho uskutečnění. Anděl strážný je s námi neustále a bude s námi i po celou dobu tohoto aktu, takže můžeme být v klidu a bez obav.

Představíme si tedy, jak se společně se svým andělem strážným nacházíme "v uzamčeném vězení" (dle našich představ), které je oním prostředím, v němž se necítíme dobře, svobodně a spokojeně. Nyní nastává okamžik, kdy můžeme sami rozhodnout o svém životě a zvolit si svou cestu, po které budeme kráčet a učinit sebe konečně štastné. To ovšem znamená opustit svoji minulost a vše, co jsme zažili a otevřít se novému životu, novým věcem, zkušenostem i zážitkům. A také říci ANO životu, lásce, svobodě a štěstí, které si zasloužíme. Můžeme tak i v meditaci učinit a klidně i nahlas. Můžeme 3 x za sebou říci:"Chci žít jinak. Říkám ANO životu, lásce, svobodě a štěstí, které naplňují celou mou bytost i můj život". Poté se svým andělem strážným vykročíme k zamčené bráně. Bránu klíčem, který máme u sebe, pomalu odemykáme a vycházíme jí ven do zářivého světla pozemského života představujícího onu svobodu a čistou lásku. Světlo nás celé prostupuje a naplňuje. Užíváme si to. Současně se rozpouštějí ve světle i naše strachy, bloky a omezení, veškerá naše nesvoboda a vše negativní z naší minulosti, i samotné "vězení" zcela mizí ve světle. Dáváme volný průchod svým emocím, které se mohou uvolnit. Můžeme zažívat neskutečný pocit radosti a štěstí i vděčnosti. Je dobré také za vše poděkovat, jak svému andělu strážnému, tak i těm negativním zkušenostem a bolestným okamžikům i svým strachům a veškeré nesvobodě, kterou jsme zažili. I toto vše mělo svůj smysl a význam v našem životě a přineslo nám to cenné zkušenosti i poznání.

Vedle této techniky doporučuji také absolvování kurzu základů asertivity anebo alespoň přečtení si nějaké literatury o asertivitě a její trénování v každodenní praxi, což může být velice přínosné do života. Nějaké informace o asertivitě uvádím i na svých stránkách zde.