Asertivita

Asertivita je nezbytnou součástí harmonického života i optimálního fungování všech vztahů. Pomáhá člověku „být ve svém středu“, být v rovnováze, v souladu se sebou a svým nitrem, a při tom si udržovat relativně dobré vztahy s okolím. Je důležitá pro naši seberealizaci, rozvoj naší individuality i vedení plnohodnotného života.

Asertivita představuje širokou oblast zahrnující určitý způsob myšlení, chování a jednání, které vedou k přirozenému sebeprosazení, avšak ne na úkor druhých a ne za každou cenu. Je rovněž určitou formou sebeobrany, kdy učí, jak se ubránit agresivnímu jednání druhých lidí a jak odmítnout manipulaci, proto je důležitým pomocníkem v našem každodenním životě.

Všeobecně rozeznáváme:

  • asertivní jednání

  • agresivní jednání

  • manipulativní jednání

  • pasivní jednání

1. ASERTIVNÍ JEDNÁNÍ

-  se vyznačuje následujícími znaky:

  • máme zdravé sebevědomí, které vychází z přijetí sebe sama i zpracované sebelásky

  • k sobě, ke druhým i k životu zastáváme pozitivní postoj, snažíme se překonávat překážky, které nám jsou kladeny do cesty, a aktivně, s jasnou a klidnou hlavou řešit problémy a situace, které přicházejí

  • ujasnili jsme si své hodnoty a priority včetně toho, co chceme a kam směřujeme, kráčíme za svými cíli, realizujeme své představy (v rámci svých možností)

  • jednáme podle sebe - podle svého nejčistšího svědomí a vědomí, podle toho, jak to my uvnitř cítíme, nikoliv podle toho, co chtějí či si přejí druzí lidé (včetně těch nejbližších – tj. rodiny)

  • chováme se slušně, čestně a férově, máme čisté úmysly, nemanipulujeme s druhými ani sebou nenecháme manipulovat ani si nechat od druhých jakkoliv ubližovat (asertivita je odvozena od slovíčka aservus - lze přeložit jako nejsem tvůj služebník, otrok).

  • jakoukoliv formu manipulace od okolí v klidu a s nadhledem odmítáme (i tu hodně skrytou, kterou se nás snaží druhá strana někam dostat, ovlivnit nás či získat pro své vlastní účely, zájmy a cíle)

  • dokážeme druhým jasně vytýčit své hranice, co si mohou k nám dovolit a co ne, sami respektujeme hranice druhých lidí a snažíme se příliš nezasahovat do jejich života

  • zastáváme rovnocenný postoj ke všem i k sobě, bez jakéhokoliv povyšování se, ale ani ponižování se před druhými (snižování své hodnoty, podbízení se), sami druhé neponižujeme ani nezesměšňujeme (i ironické či sarkastické poznámky jsou agresivní, nikoliv asertivní formou jednání), nesnažíme se druhé ovládat a mít nad nimi vliv a moc či přistupovat k nim majetnicky (nikdo nikomu nepatří a nemá právo s protějškem zacházet vlastnicky - ani partneři)

  • máme úctu k sobě i ke druhým, přijímáme druhé lidi takové, jací jsou, aniž bychom je chtěli měnit k obrazu svému - respektujeme jejich osobnost, jejich chování a jednání, jejich přednosti i slabiny a nedostatky, jejich životní styl, hodnoty a postoje i jejich rozhodnutí a motivy

  • jsme sami sebou, jednáme za sebe, svobodně a nezávisle a přijímáme odpovědnost za své kroky a rozhodnutí

  • dokážeme si stát za svým, ale když je třeba, jsme ochotni ustoupit

  • nedělá nám problém se s druhými dohodnout i přistoupit ke kompromisu, přičemž výsledkem je spokojenost na všech stranách, a to i částečná, kdy nemusí být splněny všechny požadavky či podmínky, ale nikdo nepřijde zkrátka, každý by měl jednáním něco získat

  • víme, že asertivita je o efektivní komunikaci, která je také o volbě těch správných slov, správném zabarvení hlasu, hlasitosti, tónu a intonaci řeči, dáváme si pozor i na svou neverbální stránku jako je mimika našeho obličeje, udržování přiměřeného očního kontaktu s druhými, gesta našich rukou, či postoj našeho těla, kterými vysíláme signály k protější straně

  • umíme naslouchat druhým lidem i otevřeně vyjadřovat své názory a postoje

  • nebojíme se říci, co si myslíme, i když přiměřeným způsobem a s ohledem na dotyčné lidi a situace

  • k řešení problémů přistupujeme konstruktivně a věcně, bez jakéhokoliv vyčítání a emotivních výstupů – své emoce máme pod kontrolou

  • respektujeme názory druhých lidí, i když jsou odlišné od našich, jsme schopni je přijmout, aniž bychom jim vnucovali své stanovisko a přesvědčovali je o své pravdě jako jediné možné

  • přirozeně vyjadřujeme, jak co vnímáme a prožíváme, své city a pocity, aniž bychom se za ně styděli či to považovali za trapné

  • jasně a srozumitelně formulujeme svá přání i požadavky, co chceme či nechceme (obzvláště ženy mají tendenci mužům jen naznačovat, co chtějí, aniž by přesně a konkrétně řekly, co mají na mysli, nebo si myslí, že jim protějšek čte myšlenky a udělá jisté věci sám od sebe, aniž by se mu o to řeklo - muži mají prostě jiný mozek než ženy a jinak uvažují a reagují, proto je třeba s tím počítat a jinak k nim přistupovat)

  • dokážeme přijmout zpětnou vazbu i vyrovnat se s nepříjemnými záležitostmi

  • jsme schopni uznat svou chybu, pokud došlo k pochybení na naší straně, a omluvit se

  • umíme si říci o laskavost, požádat druhé o pomoc

  • sami druhým svou pomoc nevnucujeme, pouze ji můžeme nabídnout, a pak už záleží na okolí, zda ji přijme a využije

  • nebojíme se druhé odmítnout a říci jim NE, pokud se nám do něčeho nechce, nemáme čas či to tak prostě uvnitř cítíme, aniž bychom se museli za to omlouvat či zdůvodňovat proč

  • umíme zdravě prosazovat a hájit své zájmy a práva, bránit se či se zastat druhých

  • slovíčka prosím a děkuji jsou pro nás samozřejmostí

  • dokážeme se omluvit, pokud jsme někomu nechtěně ublížili, nevnímáme to jako slabost, ale jako ctnost, která ukazuje, že nám záleží na druhých

  • jsme ohleduplní ke druhým, ale i k sobě – myslíme na své potřeby a naplňujeme je

  • rádi druhé pochválíme, když jim to sluší či se jim něco podaří - naše pochvala je však upřímná a nezištná, umíme pochválit i sami sebe, nečekáme na pochvalu od okolí

  • dodržujeme základy kultury chování včetně pozdravu i podání ruky, které jsou naší vizitkou

ASERTIVNÍ PRÁVA

  1. Máme právo POSUZOVAT SVOJE JEDNÁNÍ i BÝT ZA NĚ ODPOVĚDNÍ

  2. NEMUSÍME DÁVAT VYSVĚTLENÍ SVÉHO CHOVÁNÍ A JEDNÁNÍ A OSPRAVEDLŇOVAT SE (pozor ovšem na používání asertivity v partnerských vztazích)

  3. SAMI SI URČÍME, ZA KOLIK JSME ZODPOVĚDNÍ ZA PROBLÉMY DRUHÝCH

  4. Máme právo ZMĚNIT SVŮJ NÁZOR

  5. Máme právo UDĚLAT CHYBU

  6. Máme právo říci „JÁ NEVÍM“ (někdo to však může častěji používat a zneužívat to)

  7. Máme právo BÝT NEZÁVISLÍ NA DOBRÉ VŮLI OSTATNÍCH LIDÍ – máme právo COKOLIV ODMÍTNOUT, ačkoliv se na nás mohou druzí zlobit

  8. Máme právo UČINIT NELOGICKÉ ROZHODNUTÍ – např. jednat podle své intuice, podle svých vnitřních pocitů – ne vše lze zdůvodnit, proč jsme jednali tak či onak

  9. Máme právo říci „JÁ TI NEROZUMÍM“ (je také snadno zneužitelné v rámci manipulace)

  10. Máme právo říci „JE MI TO JEDNO“ (okolí se nás může snažit vmanipulovávat do různých věcí, tlačit na nás - můžeme např. říci: "Je mi jedno, co si o mně ten či onen pomyslí, jak budu vypadat v jeho očích. To už nebude můj problém, ale jeho." apod.)

ASERTIVNÍ TECHNIKY

a) Technika odmítnutí - umět říci NE

- je velice důležitá, asertivita je často označována jako "umění říci ne", což není vždy snadné, obzvláště když za námi přijde někdo z blízkých s nějakou prosbou či požadavkem a my mu opravdu nemůžeme v danou chvíli vyhovět.

- technika nás chrání před tím, abychom se druhým "nerozdali" (chyběla by nám pak energie i čas pro sebe) - abychom mysleli i na sebe, na své potřeby a zájmy či své povinnosti a hlavně byli sami sebou - abychom nejednali v rozporu se svým nitrem. NENÍ NAŠÍ POVINNOSTÍ VYHOVĚT DRUHÝM, můžeme, ale nemusíme, je plně na nás, jak se rozhodneme, přičemž nejsme zodpovědní za to, jak se druhá strana po našem odmítnutí bude cítit. Záleží samozřejmě na způsobu, jakým říkáme NE, a lze to provést i slušně, v klidu a s nadhledem, aniž bychom do toho dávali negativní emoce.

b) Pokažená gramofonová deska

- spočivá v klidném a vytrvalém opakování svých požadavků či rozhodnutí, a to se stejným obsahem, i když v jiné formě – použijeme jiná slova, obměníme argumenty a trváme si na svém. Důležité je nenechat se ovládnout emocemi a udržovat oční kontakt s protějškem. Vyjadřujeme i pochopení pro druhého, který nám třeba nechce něco udělat, např. kolegovi.: „Chápu, že nestíháš, ale já to prostě potřebuji co nejdříve udělat...“

c) Přijatelný kompromis

- ne vždy můžeme dosáhnout všeho ani druhá strana a řešením je kompromis pro obě strany. „Pojďme nalézt společné řešení, abychom byli oba dva spokojení“.

d) Technika sebeotevření

- funguje na bázi zrcadlení – abychom uvolnili napětí při rozhovoru, projevujeme navenek své pocity, otvíráme se druhému člověku s tím, že se nám pak i druhá strana více otevře. Ale nemusí to platit vždy na 100 %, takže postupujeme spíše obezřetně a dáme více na svoji intuici, která nám napoví, komu se otevřít či neotevřít a jak se k dotyčnému člověku chovat.

Např. uznáme svou chybu, dáme najevo, že nás to mrzí a že taky nejsme dokonalí, pak i druhá strana něco uzná či bude k nám vstřícnější.

e) Technika otevřených dveří

- je odnoží kompromisu, je o hledání a uznání částečné pravdy druhého člověka

- využívá se, když přijímáme zpětnou vazbu od protějšku

Např. „Toto jsi udělala špatně“. - „Ano, v této věci jsem udělala chybu, ale v tomto jsem nepochybila“.

Nebo: „Ano, toto jsem přehnal, nechal jsem se unést emocemi, ale myslel jsem to dobře a ne proti tobě“.

f) Kompliment

- jedná se o vyjádření pochvaly, ale bez toho, aniž bychom pak po člověku něco chtěli

- pochvala by měla vyznít přirozeně, bez ironie

- i poděkování je pochvala, i když jí snižujeme odpovědí: „Není zač“.

g) Technika volných informací

- technika pracuje pomocí vyjadřování se o tématech, které s tématem rozhovoru nesouvisí, tím se uvolní atmosféra a postupně se přejde ke stěžejním věcem

a další techniky....

Rozdíl mezi ZPĚTNOU VAZBOU x NEKONSTRUKTIVNÍ KRITIKOU

Zpětná vazba

  • je vždy adresná a konkrétní – vztahuje se k nějaké činnosti, chování či jednání

  • ať je zpětná vazba pozitivní či negativní, je myšlena vždy v dobrém a má na mysli dobro člověka – jejím cílem je pomoci člověku v rozvoji, umožnit mu jiný pohled na sebe a motivovat ho k nějaké změně, aby na sobě pracoval a zdokonaloval se

Nekonstruktivní kritika

  • je směrovaná přímo na člověka – útočí na něj a jejím cílem je člověku ublížit, ponížit ho a zranit, nese v sobě negativní vibrace

  • kritiku dávají otevření či skrytí soupeři - vesměs lidé, kteří mají v sobě nějaké komplexy, mají nízké sebevědomí, i když mohou vystupovat navenek sebevědomě až povýšeně, ale uvnitř si většinou moc nevěří, nemusejí se mít rádi, mohou trpět pocity méněcennosti a nedostatečnosti, které si mohou kompenzovat na druhých lidech

  • u kritiky je zdůrazňováno jen co dělá člověk špatně a jak je neschopný, nejsou zmíněny žádné dobré stránky člověka a chybí i upřímná pochvala za to, co se mu povedlo

  • u kritiky většinou chybí navržený postup, jak by měl člověk na sobě pracovat a zlepšovat se

2. AGRESIVNÍ JEDNÁNÍ

  • je obvykle zabarvené emocemi, může mít podobu arogance, ironických poznámek, ostré kritiky druhých, útočného slovního projevu, osočování, ponižování, v té krajní podobě až vyhrožování, zastrašování či obviňování druhých, ale může mít i podobu kverulanta, který si neustále na něco stěžuje a nadává

  • lidé jednající agresivně (ať už navenek otevřeně či skrytě) nejsou zpravidla s ničím a nikým plně spokojeni, ani sami se sebou, ačkoliv to mohou popírat, nechtějí vidět své negativní stránky, neumějí přiznat svou chybu ani přijímat zpětnou vazbu od druhých, nemají takovou schopnost sebereflexe

  • těmto lidem dělá dobře, když jsou středem pozornosti a mají kolem sebe někoho, kdo jim naslouchá a přikyvuje. Odlišné argumenty lidí většinou neposlouchají, mohou je vnímat spíše jako provokaci či nepřátelské gesto vybízející ke vzájemnému soupeření kdo z koho.

  • doporučuje se nechat tyto lidi "vykecat" (vyřvat) čili ať se "sopka vysoptí" a emoce se dostanou ven, přičemž je lepší nezasahovat do monologu dotyčného člověka a nenechat se vtáhnout do debaty a jeho negativních energií. Chováme se slušně, ale udržujeme si určitý odstup. Po uvolnění emocionálního náboje a zklidnění člověka můžeme zase navázat na hovor a pokračovat v konverzaci. Můžeme zjistit i příčinu jeho rozladění či probrat detaily, pokud je k tomu vhodná situace a patřičná nálada obou stran.

  • pokud jednáme s člověkem, který se projevuje agresivně, je rozčilený a není k zastavení, je dobré ho přerušit a jasně mu sdělit, že v takovém stavu s ním nebudeme jednat a řešit nějaké věci, a to dokud se sám nezklidní. V takovém případě se doporučuje buď opustit místnost a odejít (nechat dotyčného člověka o samotě, aby se zklidnil, a pak pokračovat v jednání), anebo mu narovinu sdělit, ať přijde v jiný den, kdy bude mít lepší náladu (týká se např. klientů v práci).

3. MANIPULATIVNÍ JEDNÁNÍ

  • manipulativní jednání může mít otevřenou či skrytou podobu, pozitivní i negativní formu

  • spočívá ve snaze ovlivnit myšlení, chování či jednání člověka ve prospěch zájmů a cílů manipulátora, který může použít RŮZNÝCH PROSTŘEDKŮ např.:

  1. vlídná a milá slova, lichotky, komplimenty, pochvaly (a za nimi následuje nějaká žádost o něco)

  2. prosby, sliby (včetně slíbení různých „lákadel“)

  3. vyzývavé oblečení (provokují a manipulují hlavně ženy)

  4. přehnaná pozornost a zájem o druhého projevující se v příliš důvěrném chování (nadbíhání protějšku, podstrojování či přikyvování a vyvolávání pocitu, že jsou obě strany na stejné vlně)

  5. přemlouvání

  6. výčitky (př. "Co jsem pro tebe vše udělala a ty se ke mně takhle chováš!“)

  7. výhružky, zastrašování a různé psychické tlaky (př. "Jestli mě opustíš, tak si něco udělám!“)

  8. vydírání (př. "Buď mi dáš peníze, anebo...“)

  9. citové vydírání (př. "Pokud mě máš ráda, tak to pro mě uděláš)

  10. hrubé chování

  11. pláč, přehnané emocionální výstupy

  12. vzbuzování pocitu viny ve druhém člověku (př. "Ty za to vše můžeš“, "Co jsi pro nás udělal?“)

  13. vyvolávání pocitu méněcennosti a nedostatečnosti (př. "Podívej se, jak zase vypadáš" či "Ty jsi ale nemehlo, jsi k ničemu!")

  14. vyvolávání pocitu lítosti (př. "Nikomu na mě nezáleží, nikdo mě nemá rád" - přeloženo dle myšlenkových pochodů manipulátora: Věnuj mi více pozornosti a péče, buď tu se mnou a dej mi najevo, že mě máš rád)

  15. manipulace v podobě skrytého požadavku určité oběti pro protějšek (př. "Já už to nezvládnu, všechno mě bolí" - přeloženo: Udělej to za mě či s tím něco udělej, hlavně mi pomoz)

  16. přílišné zahrnování láskou, péčí a pozorností ze strany partnera (rodiče), že se protějšek (dítě) téměř dusí ve vztahu (manipulátor chce vědomě či podvědomě učinit partnera (dítě) na sobě závislým, aby ho měl jen pro sebe, aby ho mohl ovlivňovat a manipulovat s ním a on realizoval jeho představy, sám manipulátor se však stává na protějšku závislým)

  17. přislíbení nějakého prospěchu, získání předmětu určité hodnoty, služby, peněz, vlivu či postavení a různých výhod a privilegií.

Typy manipulátorů:

  • "chudáček" - pořád potřebuje pomoc, zdůrazňuje své handicapy, nepříjemné úkoly "neslyší" či zapomene

  • "obětavec" - je ten nejhodnější a nejlaskavější, např. rodiče, partner či kolega

  • "počtář" - rychle a snadno si spočítá, co je pro něj v dané situaci nejvýhodnější

  • "břečťan" - dříve či později druhé udusí

  • "drsňák" - ukřičí své okolí, manipuluje hrubostí

  • "táta a máma" - dělá to nejlepší pro všechny

  • "poslední spravedlivý" - nic neuděláme správně, vše kontroluje, má patent na rozum

  • "mafián" - jeho heslem je: Kdo nejde se mnou - jde proti mně

  • "diktátor" autoritativní šéf

Rada: když nás někdo manipuluje a snaží se o něco, je dobré zkusit mlčet a vyčkat, co bude dál, jak bude druhá strana reagovat. Člověk, který nemá čisté úmysly, se většinou sám prozradí svým nepřirozeným chováním, svými motivy či požadavky. Poté se doporučuje dát manipulátorovi najevo, že víme, že se nás snaží zmanipulovat a že se nám to nelíbí: „Ty jsi toto řekl proto, že chceš to a to, že?“

Naše společnost je bohužel založena na manipulaci, takže se s ní setká téměř každý (v práci, v rodině, ve vztazích - v partnerství či mezi přáteli..). Důležité je manipulaci zavčas vycítit a zůstat za každé situace sám sebou, nenechat se druhými nějak ovlivnit či někam zatlačit, kam oni chtějí, ale jednat přirozeně, tak jak to sami uvnitř cítíme, že je správné (tj. dát na svoje pocity či svůj rozum). V opačném případě, obzvláště pokud se to týká nějakých důležitých rozhodnutí (např. přijetí nového pracovního místa), a my se necháme druhými zmanipulovat (začnou nás např. přemlouvat či vyzdvihovat, jak je to tam dobré, ať tam jdeme apod.), a my dáme na jejich slova, i když bysme tam raději nenastoupili, tak s velkou pravděpodobností můžeme očekávat v dané věci - tedy v novém zaměstnání nějaké problémy či komplikace nebo se tam prostě nebudeme dobře cítit. Bude se realizovat vůle druhých lidí, nikoliv vůle naše, to co my opravdu chceme. Takže pozor na manipulativní jednání od druhých lidí, které nám může i hodně zkomplikovat život!

4. PASIVNÍ JEDNÁNÍ

  • pasivní jednání může vycházet buď z momentálního stavu člověka (únava, vyčerpání), ale ve většině případů se jedná o trvalejší chování

  • člověk se vyhýbá konfliktům a jakékoliv konfrontaci, nechce se hádat, nerad řeší jakékoliv problémy. Snaží se s každým vycházet po dobrém, a proto druhým ustupuje. Raději věci odkýve a moc se neprojevuje.

  • jeho heslem bývá „moudřejší ustoupí“, avšak ve skutečnosti se bojí prosadit svůj názor, může mít i komplexy méněcennosti, nízké sebevědomí (nedívá se lidem moc do očí či uhýbá očima dolů)

  • je hodně ovlivnitelný a přizpůsobivý, může se nechat snadno manipulovat a využívat okolím

  • jednou z negativních forem pasivního jednání může být "donášení" na druhé lidi či tzv. "vlezdoprdelka" - kdy se dotyčný přizpůsobí dominantnímu člověku

Zdroj: částečně vlastní poznámky ze semináře Asertivní jednání, lektor Ing. Zlatko Tvrdoň a z přednášky o asertivitě - Simona Kupčíková