J. A. Komenský

Moudrý člověk ví, jak se stýkat s věcmi, s lidmi a s Bohem.

Majetek jistou starostí, hodnosti prázdným dýmem, rozkoše sladkým jedem, osidly všeho zla. Dokud to lidé nechápou, honí se za stíny bez věcí, a rozplývají se oddáni svým nicotnostem sami v nic.

Když se člověk oddaluje od člověka, když člověk nedovede snášet člověka, když člověk zuří proti člověku, je to zřejmý úpadek lidství.

Má-li být však náprava úspěšná, musí být komplexní a všestranná, neboť „nebudete-li současně napravovat všechno, co vzájemně souvisí, nikdy se nedostanete kupředu..“

Vše na tomto světě se dá napravit jen jemným teplem lásky, poněvadž jinak je to nemožno.

Světlo má moc zahnat tmu, ne naopak. Kdekoli totiž vzchází světlo, tam tma brzy buď řídne nebo mizí. A naopak tma nemá sil, aby odstranila světlo.

Abychom lidi naučili znát a vystříhat se všech temnot, budeme zkoumat především cesty rozumového světla, protože je-li ono čisté a zářící a ukazuje-li svou září správnou cestu vůli, činí tak vůli ochotnou následovat světlo a působí, že city jsou plny světla, podle známého výroku Kristova: Svítilnou těla tvého je oko tvé, bude-li oko tvé prosté, bude celé tvé tělo světlé.

Aby oko vidělo, je třeba obracet je k tomu, co má vidět. Podobně rozum je třeba zaměřovat na to, čemu má porozumět.

Chápat každou věc tak, jak jest, dobrá nebo zlá. Volit dobré a zamítat zlé. Za dobrem jít, tak abys ho došel, zlému unikat, abys mu unikl. Zkrátka, dokonalost mysli záleží v jasném chápání věcí, v dobré vůli a horlivé pracovitosti.

Mluv tedy, nikoliv aby ses líbil, ale abys tvořil, nikoliv abys ukazoval dým věci, nýbrž věc. Řeč pravdy je prostá.

Nemluv vše, co bys mohl nebo co víš, ale jen to, co prospívá. Prázdné nádoby duní. Je lépe neříci sto věcí, jež by měly být řečeny, než říci jednu, jež by měla být zamlčena.

Komukoli prospěti můžeš, prospívej rád, možno-li celému světu. Sloužiti a prospívati je vlastnost povah vznešených.

Jediným učitelem hodným toho jména je ten, který vzbuzuje ducha svobodného přemýšlení a vyvinuje cit osobní zodpovědnosti. 

Cílem vzdělání a moudrosti je, aby člověk viděl před sebou jasnou cestu života, po ní opatrně vykračoval, pamatoval na minulost, znal přítomnost a předvídal budoucnost.

Moudří vždy považovali za nejbezpečnější cestu k míru zapomenutí utrpěných křivd.

...svoboda je společné věno lidské povahy a společný znak Božího obrazu v nás.

Touha po dobrém je vždy potůček vyvěrající z dobrého pramene, Boha.

Co nevytvoříte v čase, který je vám vyměřen, nikdo to za vás již nevykoná...