Buddhismus

25.05.2012 13:14

VZNIK BUDDHISMU

  • Buddhismus se zrodil v severní Indii přibližně 500 let př. n. l. Za zakladatele je považován Buddha - vl. jménem Siddharta Gautama.

  • Buddhismus není náboženství v pravém slova smyslu, protože nevěří v boha stvořitele, boha, který všechno řídí. Je to spíše nábožensko-filozofický systém a určitý způsob života.

  • Podle odhadů je na světě zhruba 300 miliónů lidí vyznávajících buddhismus.

PODSTATA BUDDHISMU

  • Buddhismus se opírá o představu, že lidské duše procházejí nekonečným převtělováním. Závisle na tom, jak si lidská duše v životě vede (jakou si utváří karmu = souhrn dobrých i zlých skutků) se znovu zrodí do příznivé nebo nepříznivé formy existence.

  • Svrchovaným cílem lidského snažení má být podle Buddhy ukončení cyklu reinkarnací definitivním vysvobozením. Duše se má oprostit od své karmy vyprázdněním, vzdáním se svého já i světa, vstupem do nirvány.

BUDDHŮV ŽIVOT

Siddharta Gautama byl jako princ a následník trůnu vychováván v luxusu, zahrnován radovánkami. Nikdy nespatřil nic strastného nebo trýznivého. Kdykoliv opustil palác, vše nepříjemné a znepokojivé bylo před ním odstraňováno. Když mu bylo 29 let, potkal na čtyřech vyjížďkách postupně starce, nemocného, mrtvého a mnicha. První tři setkání mu dala poznat pomíjivost pozemského, poslední mu ukázalo cestu, jak se z něho osvobodit. Ocitl se na počátku poznání, neprodleně prchl od světského života a zůstal bez domova. Šest let žil v askezi až životu nebezpečné (vyhubl téměř na kost, vlasy mu vypadávaly v chomáčích..). Až později přišel na to, že cesta, jakou si zvolil, není správná. Po sedmi dnech pochopil příčinu strastného bytí a stal se Probuzeným. Poté se stal mnichem a začal své myšlenky předávat druhým.

BUDDHOVO UČENÍ

Základem buddhistické nauky (Dharmy) jsou "čtyři ušlechtilé pravdy", které jsou obsaženy ve 3 sbírkách posvátných spisů, tzv. třech pitakách neboli košících:

  1. Na tomto světě je všechno samá strast - tzn. narození je strastné, nemoc, stárnutí i smrt je strastná, jakož i styk s nelibým, odloučení od libého, nedosažení žádaného, dosažení nežádaného - to vše je strastné.

  2. Příčinou strastí je "žízeň", totiž chtivost, tužby, choutky, které nelze nikdy zcela uspokojit a to vede ke stálému znovuzrozování.

  3. Potlačí-li se "žízeň", ustanou strasti, neboť není příčiny jejich vzniku.

  4. K potlačení "žízně" a tím k odstranění strastí vede "osmidílná stezka", která představuje:

  1. Správný náhled, názor - znalost čtyř ušlechtilých pravd.

  2. Správný záměr - obnáší zřeknutí se světa, laskavost a dobrou vůli, neubližování.

  3. Správná řeč - nelhat, neklevetit a nemluvit hrubě a nesmyslně.

  4. Správné chování - nezabíjet, nekrást, neprostopášnit.

  5. Správné žití - je vytváření a zachovávání vlastního životního stylu vzhledem k sobě i ke společenství.

  6. Správné úsilí.

  7. Správné sebeupamatování - tj. sebeovládání, duševní vyrovnanost, tzn. dbát těla, cítění, mysli a dharmy.

  8. Správné soustředění - obsahuje čtyři stupně meditace.

Sledováním osmidílné stezky se mají lidé zbavit falešné představy svého já a dospět do nirvány.

Základem buddhistické morálky je tzv. patero ctností:

  • nezabíjet

  • nekrást

  • necizoložit

  • nelhat

  • nepožívat alkohol a drogy

Tyto jsou závaznými normami chování příslušníků buddhistické obce - sanghy.

MYŠLENKY BUDDHISMU

  • Buddhou čili Probuzeným se může stát každý bez rozdílu kasty, věku, pohlaví. Buddhou se v buddhismu označuje každý, kdo dosáhl nejvyššího cíle, tj. osvícení.

  • Buddhistická nauka nepředpokládá žádná dogmata, kterým musíme neochvějně věřit, naopak vyzývá, aby se o všem pochybovalo a věřilo se pouze vlastním zkušenostem.

  • Všechny věci tohoto světa jsou proměnlivé, vnitřně prázdné a neschopné poskytnout konečné uspokojení, neexistuje nic, co by bylo trvalé, neexistuje žádné trvalé "já", existuje pouze neustálá změna.

  • Podle buddhistického pojetí, člověk nebyl stvořen s jednou provždy danými sklony a charakterovými vlastnostmi, nýbrž tím, co ze sebe udělá v současném životě.

VĚTVE A ŠKOLY BUDDHISMU

Rozlišujeme dva základní směry či větve buddhismu:

Theravádský buddhismus

  • Je pokládán za konzervativní, ortodoxní, drží se názoru, že je nutno pevně zachovávat doktríny a obyčeje, jak byly stanoveny původně

  • Byl nazván théraváda, názor stařešinů. Stoupenci druhého směru ho nazvali hínajána - Malý vůz. Tento název vychází z toho, že Buddha hovoří o svém učení jako o vozu, který přepravuje poutníky do nirvány. Prostřednictvím hínajány (Malého vozu) se tedy přepraví do nirvány pouze menší část věřících, vlastně pouze mniši a mnišky.

  • Ve 3. století př. n. l. za vlády indického panovníka Ašoky se théraváda rozšířila na Cejlon a později dále do JV Asie (Barma, Thajsko, Kambodža, Laos), kde si udržuje značný vliv dodnes.

Mahajánský buddhismus

  • Tento směr dává přednost liberálnějšímu výkladu Buddhovy nauky. Mahájána znamená v překladu Velký vůz. Tento název navozoval pocit, že přepraví ke spáse celý svět.

  • Jádrem mahájánského buddhismu je postava bódhisattvy. Bódhisattva je bytost, která se už blíží do nirvány, ale obrátí se před jejím dosažením, aby se snažila o spásu všech bytostí. Odkládá svou nirvánu, dokud se i ten nejmenší tvoreček nedostane ke svému cíli. Bódhisattva nejen vyzařuje laskavý soucit, nýbrž na sebe bere bolesti a utrpení ostatních.

  • Jednotlivé školy mahájánského buddhismu

  1. Škola čisté země

  2. Škola meditace (čchan)

Škola meditace (čchan)

  • vyvinula se v Číně a kladla si na první místo meditaci, která nebyla jen metodou a prostředkem k dosažení nirvány, nýbrž i jedinou cestou

  • největšího vlivu dosáhla meditační škola v Japonsku, kde je známá pod názvem ZEN

  • smyslem zen buddhismu je skrze meditaci dospět k satori – k duchovnímu osvícení

  • má dvě hlavní větve, jež se do Japonska dostaly z Číny ve 12. a 13. století:
  1. rinzai = Škola náhlého procitnutí - k pročištění mysli využívá "paradoxní výroky", jejichž účelem je otřást myslí. Mistr např. vypráví žákům zmatené příběhy, jejichž pointa je záhadná, nebo může položit několik zdánlivě neřešitelných otázek. Mudrování o těchto otázkách může adepta přivést do stavu připravenosti k satori

  2. sótó = Škola Pozvolného procitnutí - k dosažení satori užívá meditaci zazen, tedy vsedě na klidném místě, kdy člověk přemýšlí o textu, který mu byl dán, nebo se soustředí na dech.

Tibetský buddhismus (vadžrajána – Diamantová cesta)

  • někdy bývá označován jako samostatná odnož buddhismu, je však specifickou formou mahájánového buddhismu v jeho tantrické podobě

  • na vadžrajánu měl vliv tantrismus (okultní forma buddhismu): ten k dosažení spásy užívá novou metodu - TANTRA. Tantra je název příruček a učebnic, které popisují a vysvětlují různé techniky k dosažení procitnutí. Tantry obsahují magická zaříkadla (mantry), tajemné obrazce (mandaly) a symbolická gesta rukama (mudry), předkládájí obřady, mystické meditace, zaříkadla, kouzla, jež mohou vést k nejvyšší moudrosti.

  • největšího rozvoje a propracovanosti dosáhl tento buddhismus právě v Tibetu. Tibečtí mniši nazývaní lámové se zde domohli tak významného postavení, že se zde buddhismus označuje jako lamaismus.

VÝVOJ A ŠÍŘENÍ BUDDHISMU

  • Zprvu byl buddhismus zaměřen jen na mnišství a kázání, počet jeho přívrženců byl podle toho nepatrný. Už čtyři měsíce po smrti historického Buddhy v r. 483 př. n. l. se sešel první mnišský koncil. Protože Gautama neurčil žádného následníka, nýbrž sám postavil učení na vrchol víry, ukázala se brzy nutnost udržet ho. Tak byl tehdy sestaven kánon Buddhových slov. Na druhém koncilu uspořádaném o sto let později se pak rozdělil buddhistický řád na théravádiny a mahásanghiky, což vedlo k pozdějšímu, v dějinách buddhismu mimořádně významnému rozdělení na hínajánu a mahájánu.

  • Rozšíření buddhismu po celé Asii začalo už velmi brzy. Země, ještě dnes buddhistické, jako je Nepál a Srí Lanka, se setkaly s Buddhovým učením ve 4., resp. 3. stol. př. Kr.

  • Významným okamžikem pro budoucí expanzi do východní Asie bylo uchycení se buddhismu podél velkých karavanních cest v centrální Asii. Odtud se pak dostal během dynastie Chan (206 -220 př. Kr.) do Číny. Až do konce 5. stol. našel buddhismus v Číně početný houf stoupenců a zapustil pevné kořeny (čínský buddhismus je sice založen na mahájáně, avšak přijal zcela speciální rysy jiných čínských náboženství, např. taoismu). Doba přibližně od r. 500 až do dynastie Tchang (618 - 907) byla asi nejplodnější érou čínského buddhismu. Bylo založeno celkem osm hlavních škol, mezi nimiž je nejvýznamnější čchan (zen).

  • Avšak už brzy růst náboženského společenství postavil říši před ekonomické problémy. Hospodářsky neproduktivní kláštery odebíraly říši lidi a materiál. To vedlo k velkému pronásledování buddhistů r. 845, které končilo v rozsáhlé sekularizaci (zesvětšťování) klášterního majetku. Od 16. století došlo k velkému splývání různých buddhistických škol, v 18. století dokonce k syntéze s částmi lamaismu, kterou způsobila integrace Mongolů a Tibeťanů. I přes komunistický systém, který dnes ovládá Čínu, hraje buddhismus v životě Číňanů stále ještě roli, kterou nelze podceňovat.

  • Z Číny se dostal buddhismus především do Koreje a Japonska. Do Koreje přišla Buddhova nauka r. 372 a rozšířila se rychle v příštích 50 letech. Kolem r. 600 se stala státním náboženstvím a nejsilnější duchovní silou v říši, až ji konfucianismus v r. 1392 připravil náhlý konec. Přesto však korejský buddhismus sehrál svou nejdůležitější úlohu, působit jako zprostředkovatel mezi Čínou a Japonskem.

  • Po svém příchodu do Japonska kolem r. 550 po Kr. musel buddhismus zprvu bojovat s odporem šintoismu. Avšak poté došlo ke splynutí, v němž se světy bohů vzájemně stále více přizpůsobovaly. K nejvýznamnějším buddhistickým školám patří sekty Tendai a Šingon. Počátkem 16. století se dostal buddhismus do krize vlivem konfucianismu a šintoismu. Krize pro něj znamenala ustrnutí až do 18. století. Počátkem 20. století získal buddhismus v Japonsku nové příznivce, takže dnes je po šintoismu nejvíce rozšířeným náboženstvím Japonska. Tolik o rozšíření buddhismu přes středoasijskou cestu.

  • Z oblastí, kam vnikal z Indie, jsou důležité zejména Tibet a jihovýchodní asijská oblast. Do jihovýchodní Asie, kde také ještě dnes hraje významnou roli, byl buddhismus přinesen od 5. stol. společně s hinduismem indickými přistěhovalci. Po 11. stol. přešlo učení v Barmě, Thajsku a Indočíně od dosud převládající mahájány k théravádě, která se udržela na Cejloně a  odtud přišla do jihovýchodní Asie. Do Tibetu se dostal buddhismus kolem r. 700 ve formě tantrismu a mahájány. Také zde byl vystaven odporu domorodého náboženství bon. Přesto mohli být získáni mnozí věřící z řad prostého lidu pro tantrismus jeho magickými praktikami. Koncem 8. století se upevnil vliv buddhismu královskou podporou, avšak pronásledování buddhistů o padesát let později mu dalo asi na sto let opět z Tibetu vymizet. Na počátku 11. století zažil tibetský buddhismus nové oživení indickými mnichy. Splynutím s prvky bonu vznikl lamaismus. Vyvinuly se četné lamaistické řády, z nichž se stal nejvýznamnějším nakonec Řád Žlutých čepic, protože z něho vyšel dalajlama, který byl od r. 1642 světským i duchovním panovníkem Tibetu. Ačkoli 14. dalajlama od svého útěku před Číňany v roce 1959 žije v indickém vyhnanství, je religiozita Tibeťanů dodnes nezlomena.

BUDDHISMUS V ZÁPADNÍ CIVILIZACI - DŘÍVE A DNES

  • Už dříve, zhruba na začátku novověku, pronikali Evropané ve spojení s křesťanskou misií více než kdykoli předtím do vzdálenějších oblastí Asie, Afriky a Ameriky. Tam docházelo k setkávání nejrůznějších kultur.

  • První pokusy porozumět a uznat některé hodnoty mimokřesťanského světa za inspirující lze zaznamenat u osvícenců, kteří se vážněji seznamovali především s buddhismem a konfuciánstvím. Orientální témata se ozývají i v západním umění, částečně již v rokoku a zejména v symbolismu a secesi. První vážný pokus zdomácnit orientální náboženské a filozofické podněty, především buddhistické, představuje německý filozof Arthur Schopenhauer (1788 - 1860).

  • Přehledné srovnávací studie o současné situaci v zemích západní civilizace, ale i dílčí sondy potvrzují starší domněnku, že buddhismus je mezi náboženstvími zřejmě vysoce populární a lze očekávat další růst zájmu. V deseti sledovaných západoevropských a středoevropských zemích jsou statisíce "vyznávajících buddhistů" a počet buddhistických center v devadesátých letech se blíží osmi stům. Roku 1975 bylo např. v Německu 37 center různých větví buddhismu, na začátku devadesátých let již 210.

  • Z tradičních buddhistických směrů jsou v západním světě zřejmě nejpopulárnější obě školy Zenu - Rinzai a Soto. Zřejmě jsou zajímavé pro ty, kteří se nechtějí vázat na kanonickou literaturu, doktríny a obřady, které v zenových školách nehrají tak velkou roli.

  • V západním světě je dobře zastoupen i lamaismus. Významným podnětem byly a jsou exilové tibetské mnišské komunity v Americe a v Evropě.

  • Některým racionalisticky vychovaným Evropanům a Američanům vyhovuje svou střízlivostí théraváda. Lze říci, že západní théravádini více než jiní buddhisté zdůrazňují etickou stránku buddhismu. Snaží se dodržovat základní mravní zásady, meditativně se rozvíjet a kultivovat soucítění a laskavost.

  • V některých zemích, např. v Německu, Anglii a USA, jsou významné etablované skupiny buddhistů už ve druhé či třetí generaci. Už nejde o pouhé přejímání nových podnětů odjinud. Sílí snaha vytvořit autentický stabilizovaný západní buddhismus. Ti, kdo o to usilují, čerpají z podnětů různých škol a na žádnou z nich se pevně neváží.

BUDDHISMUS V ČR

  • Nejstarší zmínky o buddhismu u nás podává docent Máša (ještě před 2. sv. válkou), dále umělecký fotograf František Drtikol (buddhismu se věnuje od roku 1935). V 50tých letech je to profesor na UK Otakar Pertolt a jeho žák Nahodil.

  • Změna nastává po magickém roce 1989. Naši zemi navštěvuje lama Ole Nydahl a pomáhá nám dostat se z temnot nevědomosti. Celkově se buddhismus velmi rozvíjí a rozšiřuje. Od roku 1994 vznikají nová buddhistická centra fungující pod Oleho záštitou.

  • V České republice jsou nyní již zastoupeny všechny významné směry buddhismu:

1. Theravádský buddhismus

  • je pěstován např. ve společnostech Přátelé Dhammy či Bodhi

  1. Středisko Bodhi Praha

  • je spjato s Mirko Frýbou, docentem na katedře psychologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Zdůrazňuje metodicky propracovanou školu abhidhamma a chápe ji jako cestu osobnostní integrace, jako metodu psychohygieny a psychoterapie, aniž by vylučoval náboženský aspekt.

  • v posledních letech je tato skupina a jejím prostřednictvím i jiní čeští zájemci o buddhismus, v kontaktu s Ashinem Ottamou, barmským mnichem českého původu, který se pohybuje mezi Švýcarskem a Českem, pořádá přednášky a vede meditace.

  • obdobná skupina působí také v Pardubicích

  1. Skupina Přátelé Dhammy

  • vedená Ing. Liborem Válkem. Projevuje se také skromným časopisem Dhamma. Její setkání zahrnují kromě meditace také čtení z kanonických spisů, promluvy, diskuse.

2. Tibetský buddhismus diamantové cesty

  • je zastoupen centry Karma Dubgji Ling Praha nebo Karma Kagjü Ostrava. V Brně je tibetský buddhismus praktikován ve skupině Přátel tibetského buddhismu a učení Šambhala. Další centra jsou v Ostravě a Jablonci nad Nisou.

3. Zenový buddhismus

  • se u nás pěstuje např. ve společnostech korejského stylu Kwan Um (v Praze a Olomouci) nebo ve Středoevropské zenové asociaci (Sózan-Tózan), Deshimarově škole japonského stylu sótó.

  • zenovým buddhismem jsou inspirovány i školy bojového umění kung-fu, karate, aikido a další

  • Kromě společností, skupin a kroužků působí nezávisle a samostatně i jednotlivci, kteří se věnují přednáškám a popularizaci buddhismu. Pokusem o snadnou výměnu informací mezi českými buddhisty bylo založení Buddhistické společnosti, která disponuje poměrně rozsáhlou knihovnou.

PŘÍNOS BUDDHISMU

  • Buddhismus nabízí modernímu světu mnoho výhod. Novodobý výklad Buddhova života a učení ukazuje jeho humanitu a racionální přístup k problémům lidského utrpení. Buddhovo učení též v mnohém řeší i současné sociální a etické problémy stejně jako problémy životního prostředí. V buddhistickém učení lze nalézt řešení mnohých otázek i problémů současnosti. Buddhisté tvrdí, že jejich náboženství se může stát dobrou základnou pro opravdu demokratickou společnost, ba i celosvětový mír.

  • Buddhistický důraz na soucit a moudrost představuje vysoké ideály pro každou společnost. Ať kdokoli vede nábožný nebo bezbožný život, Buddhova nauka ho ponouká k zamyšlení a podněcuje ho k záslužnému životu s ohledem na ostatní a se starostlivým zájmem o ně.

Zdroj:

Wanghu, Madhu Bazaz: Buddhismus.

Gjamccho, Tändzin, 14. dalajlama a Carriere, Jean-Claude: Síla buddhismu.

Internet