Dávné otázky lidstva konečně zodpovězeny

27.06.2012 14:20

Již z Bible víme, že Bůh je všude. Je v každém z nás a řídí osudy nejen lidí na Zemi, ale celý vesmír. Tento fakt se ale mnoho století nelíbil některým vědcům (NĚKTERÝM, neboť je známou skutečností, že většina vědců je věřících. Příkladem budiž např. Dr. Jiří Grygar). Neustále hledali důkazy, že vše vzniklo jaksi ,,samo“. Ale jak víme z praxe, SAMO nic nevznikne. Dokonce i v zařízení ,,BRANO ZAVÍRÁ SAMO“ je nutná minimálně pružina…

Nyní vědci dospěli k závěru, že vesmír nezpomaluje své rozpínání (jak by se asi mohlo po údajném velkém třesku zdát) – nýbrž zrychluje. První, kdo si všiml nesrovnalostí, byl holandský astronom Jan Oort, který již v roce 1932 vypočítal, že naše galaxie obsahuje takřka dvojnásobek množství hmoty, než můžeme pozorovat. Vyslovil domněnku, že část hmoty je pravděpodobně neviditelná. Termín skrytá hmota (dark matter) vytvořil o pár let později nonkonformní švýcarsko-americký astronom Fritz Zwicky, který, stejně jako Richard Feynman či Murray Gell-Mann, působil na Caltechu. Zwicky z pozorování kupy galaxie Coma vypočítal, že tato obrovská kupa musí být z devíti desetin složena ze skryté hmoty. Tehdy ho ovšem nikdo nebral moc vážně, Zwicky - ačkoli dodnes drží rekord za největší počet objevených supernov - jeho jméno je známo jen odborníkům. Postupem času vědci zjistili, že vše má na svědomí tzv. temná hmota a energie (v posledním čase označována spíše jako skrytá hmota).

Tato tvoří 90 – 99 % hmoty vesmíru! Je tedy zřejmé, že na nás má viditelný vesmír zcela minimální vliv! Pozorování totiž prokázalo, že hvězdy blízko okraje viditelného disku spirální galaxie obíhají stejnou rychlostí srovnatelnou s rychlostmi oběhu hvězd u vnitřního okraje. Získaná data ukazují, že skrytá hmota je rozložena rovnoměrně v relativně velké oblasti o průměru několika stovek světelných roků. To je v rozporu s předpokladem, že by se hustota skryté hmoty měla prudce zvyšovat směrem ke galaktickému jádru. Pokud by trpasličí galaxie byla jako broskev, pak by podle standardního kosmologického modelu platilo, že bychom měli v jejím středu objevit ,,pecku“ skryté hmoty. Místo toho se galaxie, které vědci zatím studovali, podobají broskvi bez pecky.

Vesmír se údajně pohybuje na úzké hranici mezi věčným rozpínáním a koncem v podobě kolapsu. Viditelná hmota ve vesmíru ovšem nedostačuje k tomu, aby udržela tuto křehkou rovnováhu. Vesmír tedy ve skutečnosti ovlivňuje něco, co nevidíme a co jsme dosud nedokázali analyzovat. Ve vědeckém tisku se už nepokládala otázka “Existuje skrytá hmota?” ale spíše “O jakou matérii se jedná, když vyplňuje tak ohromné prostory vesmíru?”

Je jen jedna možnost. Pokud by se všechna skrytá hmota skládala z baryonů, tedy z protonů a neutronů – speciální termín zní MACHOs (Massive Compact Halo Objects), tato hmota by nestačila vyplnit kupy a superkupy galaxií. Navíc výpočty jaderné syntézy v teorii velkého třesku nedovolují, aby baryonová hmota tvořila více než desetinu kritické hodnoty. (Je zde samozřejmě i velmi reálná možnost, že tzv.: ,,velký třesk“ je jen chorobný výmysl některých vědců.) Problém skryté hmoty, jak uvádí Jiří Grygar, nelze vyřešit bez hlubšího pochopení dějů ve velmi raném vesmíru.

Z toho důvodu musí existovat další skrytá hmota, tvořená nehmotnými či spíše velmi lehkými částicemi, jež se pohybují vesmírem rychlostí světla. Tyto nebaryonové objekty dosud neznámého druhu označujeme jako WIMPs (Weakly Interacting Massive Particles). Mohly by to být například neutrina, která jsou velmi nesnadno rozpoznatelná. V tom případě by bylo pravděpodobné, že brzy po velkém třesku vylétlo z kosmické polévky obrovské množství neutrin a od té doby volně proudí vesmírem. Kdyby každé neutrino mělo malou, nicméně nenulovou hmotnost, jejich množství by stačilo, aby hrálo roli veškeré chybějící gravitační hmoty. V nedávné době se ale stalo něco, co astronomům vyrazilo dech. Skrytá hmota byla identifikována! Již od poloviny 90. let minulého století byly pozorovány náznaky, které by mohly být onou tajemnou skrytou hmotou, ale teprve nyní lze s jistotou říci, že byla zaměřena. Hubbleův vesmírný teleskop zachytil skrytou hmotu díky metodě nazvané gravitační čočky v blízkosti hvězdy typu Rudého obra ve Velkém Magallenově mračnu, nejhmotnější satelitní galaxii Mléčné dráhy.

Video je možné zhlédnout zde: http://www.astro.cz/apod/ap111003.html

Jak moc se podobá skrytá hmota (první obrázek) neuronům v mozku (druhý obrázek)!

Je téměř jisté, že právě skrytá hmota je součástí, nebo aspoň nástrojem Boha. Díky ní se dá vysvětlit – jak Bůh může být opravdu všude a řídit celý vesmír. A i pro ty, kteří v Boha nevěří, musí být skrytá hmota fascinující! Je všude a nutně nás musí zcela zásadně ovlivňovat. Teď, když vědci zjistili, že tvoří možná i 99% vesmíru (kdy pouze okem nevidíme ani celý viditelný vesmír – a ten celý tvoří pouze 1% hmoty), zjišťujeme ještě více, jak jsme maličcí. Jak zcela zbytečné se v tomto světě zdají naše starosti a žabomyší války…

To ale není ještě všechno. Mnoho let je nám vtloukáno do hlav něco o přitažlivosti Země. Což je zřejmý nesmysl. Rotací planety vzniká hlavně odstředivá síla. A i proto je naše planeta mírně zploštělá. Není to tedy přesná koule a největší průměr Země naměříme okolo rovníku. Samozřejmě něco nás drží a tlačí k Zemi. A to ,,něco“ bude mít bezesporu velkou spojitost se skrytou hmotou, či skrytou energií. Bez ní by se všechny planety odstředivou silou rozletěly vesmírem. Úplně stejně jako drží pohromadě celé galaxie (což už vědci zjistili) – drží i nás obyvatele Země na jejím povrchu. Tento názor hlásám už mnoho let. Nyní začíná být podporován i výše uvedeným vědeckým zjištěním.

Chtěl bych se ještě zmínit o spánku. Stejně jako potřeba hudby u lidí, i potřeba spánku nikdy nebyla zatím uspokojivě vysvětlena. V jeho definici se můžeme dočíst něco ve smyslu útlumově-relaxační fáze organismu, při níž mizí funkčnost některých smyslů a zpomalují se některé tělesné funkce. Spánek má nesporně relaxační účinky. Člověk si hlavně fyzicky odpočine. Ale to může i bez spánku. Navíc některá zvířata spí i ve stoje, krátkou dobu a některá zvířata dokonce nespí vůbec. Jak je to možné? Copak zvířata nepotřebují regeneraci a relaxaci spánkem?

Už výše uvedené naznačuje, že vysvětlení potřeby spánku zřejmě nebude až tak jednoduché. Je dosti možné, že v tom má opět prsty skrytá hmota. Bůh naše mozky během spánku programuje na další den a i tímto způsobem řídí koloběh života a osudy lidí. Pro tuto moji domněnku hovoří i následující dva fakty. Prvním faktem je známe rčení: ,,Ráno moudřejší večera…“. Většinou se vysvětlovalo tím, že ráno vstane člověk odpočatý a vše lépe vymyslí…. Ale není to tedy trochu jinak?

Druhým je ten, že i vědci nerozumí úplně našemu mozku. Využíváme z jeho kapacity pouze velmi malou část. Uvádí se zhruba 10%. Že by nás Bůh, či příroda obdařila velkým mozkem zcela zbytečně? Nic v přírodě není zbytečné a vše má svoje vysvětlení a důvod. Ale zrovna mozek ne…? Navíc bylo zjištěno, že velikost mozku není v přímé úměře s výškou inteligence. Ostatně Neandrtálci měli z neznámého důvodu větší mozek, než my. Z toho všeho plyne, že velkým mozkem nejsme obdařeni zbytečně. Pouze zatím nevíme - k čemu tak velký objem potřebujeme. A zde se právě nabízí možnost programování mozku. U tohoto procesu samozřejmě ani nemůže mozek normálně pracovat a proto se nám zdají často nesmyslné sny. Tyto také vědci zatím uspokojivě nevysvětlili! Už v Bibli se píše, že naše kroky a činy řídí Bůh. Teď už možná víme i jak…

Obecná teorie relativity fascinuje vědce už od počátku její existence v roce 1915, kdy se o ní Einstein poprvé zmínil během série přednášek před Pruskou akademií věd. A i Einstein používal nejen vědecké myšlení, ale i ,,selský rozum“. Dokázal, že jev, jemuž říkáme gravitace, je zakřivením času a prostoru. Všechno, co má hmotnost nebo energii, prohýbá ve své blízkosti prostor i míjení času, asi tak, jako se promáčkne povrch měkké pohovky, když si na ni někdo sedne. Einsteinovy gravitační rovnice dokazují, jak je časoprostor zakřivován hmotou a energií.

Kus hmoty roztahuje časoprostor. Takže například hodiny běží pomaleji v gravitačním poli, blízkém Zemi než daleko ve vesmíru. A jestliže necháte obrovský kus hmoty rychle rotovat, začne bičovat čas a prostor kolem sebe tak, jako rotující kávová lžička za sebou táhne v hrnku kávy kávovou pěnu. Čím hustší je hmota a čím rychleji se pohybuje, tím více zakřivuje časoprostor.

Možná se to bude zdát troufalé, ale částečně bych nesouhlasil. Einstein tehdy ještě neměl vědomosti o skryté hmotě a už vůbec ne o jejím množství. ,,Gravitace“ – tedy skrytá temná energie nezakřivuje časoprostor, nýbrž zakřivuje trasu tělesa v časoprostoru. Gravitační interakce se od všech ostatních výrazně odlišuje a jako jediná působí na všechny částice. Už v dětství jsem prováděl ,,pokus“ s malou hračkou potápěče. Byl to dutý kus plastu.

Uvnitř byl vzduch a malá kovová kulička, která způsobila, že hračka byla ve vodě ve svislé poloze. Jako celek byl potápěč o něco lehčí než voda a jeho hlava vyčnívala mírně nad hladinu. Umístil jsem ho tedy do podobné nádoby jako na obrázku naplněné vodou téměř po okraj. Objem vzduchu v nádobě musel být pro účel pokusu velmi malý, aby bylo možné jeho tlak lehce zvyšovat, či zmenšovat.

Dle Archimedova zákona platí: těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno silou, rovnající se tíze kapaliny stejného objemu jako je ponořená část tělesa. Jaké však bude naše překvapení, pokud sklenici přiklopíme zátkou (která je na ní připevněna i s těsnící gumovou podložkou) a budeme postupně rukou na tuto zátku tlačit.

Potápěč se se sílícím tlakem začne postupně nořit do vody stále více, až klesne ke dnu a zůstane tam uvězněn. Nahoru se dostane pouze v případě, že tlak povolíme. Úplně stejně tlačí i nás (a na atmosféru) temná hmota a vytváří tak iluzi přitažlivosti. Planety s příliš velkou hustotou a velmi rychlou rotací neudrží už ani skrytá energie a vlivem odstředivé síly se roztrhnou a rozlétnou do vesmíru.

Ostatně je známou skutečností, že tlak skryté hmoty (označovaný jako gravitace) míří přesně do středu planety, tíhová síla má směr mírně odlišný. Zavěsíme-li na severní polokouli olovnici - nemíří přesně do středu Země, protože je odstředivou silou mírně tažena k jihu. Zároveň je mírně nadlehčována.

Dalším dílem skládačky v rozřešení tajenky přitažlivosti a skryté energie - jsou fyzikální veličiny tlak, vztlak, tah a Pascalův zákon.

Jsou totiž pouze dvě možnosti. Pokud existuje zemská přitažlivost, potom jsou všechny hmotné částice přitahované tahem k Zemi. Tedy i všechny molekuly vzduchu. Nemohl by v tomto případě existovat vztlak. A letadla by asi těžko létala…

Pokud ovšem existuje na naši planetu tlak temné hmoty, tedy i na vzduch – je to něco jiného. Platí Pascalův zákon – tlak se šíří všemi směry stejně. Tím vznikne i vztlak…

Vše můžeme sami doma vyzkoušet jednoduchým pokusem:

Naplníme sklenici vodou, přikryjeme ji savým papírem – který pevně přidržíme rukou. Vše potom obrátíme o 180°. Tedy otočíme jednou rukou sklenici dnem vzhůru. Papír, který držíme druhou rukou, poté opatrně pustíme. Pokud by existovala přitažlivost – musela by voda ze sklenice její sílou vytéct. Protože ale existuje pouze tlak skryté hmoty a platí Pascalův zákon – voda silou vztlaku vzduchu nevyteče. Navíc si můžeme všimnout, že papír je prohnutý dovnitř sklenice, tedy v opačném směru než působí údajná zemská přitažlivost.

Pokud by existovala – vztlak vzduchu by jednak neexistoval, a i kdyby ano – musel by být logicky menší než přitažlivá síla. Voda by se ve sklenici nemohla v žádném případě udržet. Zcela by to také odporovalo i Archimedovu zákonu. (Voda ve sklenici je nadnášena silou – rovnající se tíži vzduchu stejného objemu. Tíha vzduchu je však mnohem menší než tíha vody.) Dá se samozřejmě namítnout, že voda tlakem na papír ve sklenici vytváří podtlak a ten prakticky drží kapalinu uvnitř. (Tlak vzduchu mezi dnem nádoby a kapalinou bude nižší než vztlak.)

Proč ale potom je papír prohnutý dovnitř sklenice? Tedy vzduch uvnitř se ještě stlačuje?! Jeden fyzik se mi to snažil vysvětlit tím, že při obracení sklenice dnem vzhůru – se několik kapek dostane mezi papírem a okrajem sklenice ven. Vzduch se však dovnitř nedostane a tím vznikne podtlak, který papír s tekutinou udrží v nádobě. To mohu také vyloučit, neboť se mi většinou podaří pokus uskutečnit tak, aby nevytekla ani kapka vody. A i když někomu několik kapek vyteče, jejich objem bude mnohem menší než objem vytvarovaný prohnutým papírem dovnitř sklenice.

Ve škole, kde nám kdysi tento experiment předváděli, tvrdili, že vše funguje pouze ve sklenici, která je naplněná až po okraj vodou. A vzduchová bublina je potom velmi malá. Zdůvodňovali to tím, že pouze takto malý objem vzduchu dokáže vztlak překonat. Ani to není pravda. Pokus se zdaří při jakémkoliv množství vody ve sklenici! Už tenkrát jsem měl o udržení vody ve sklenici pouze vztlakem pochybnosti. O skryté hmotě však v té době nebylo nic známo, a tak jsem marně přemýšlel o řešení. Až teď s objevem temné hmoty se vše vyjasnilo.

Otevírají se zde nové možnosti v oblasti zkoumání ,,antigravitačního“ pohonu letadel či kosmických lodí. Ostatně i NASA zkoumá Korálový hrad na Floridě, který postavil Edward Leedskalnin. O tom, že s velkou pravděpodobností používal antigravitační přístroj – se spekuluje už dlouho. Velmi zajímavá je i jeho odpověď na všechny otázky, které dostával: „Není to těžké, když víte jak...“ Ano, většinu hádanek a záhad lze lehce vyřešit, pokud změníte trochu způsob myšlení. Nedržet se zažitých schémat. Leedskalnin to dokázal, a možná i stavitelé pyramid. Proč ne my?

Pro doplnění - vědci většinou rozlišují temnou hmotu, která drží galaxie pohromadě, a temnou energii, která naopak galaxie od sebe odtahuje. Tedy fungují jako jakési protipóly. Podobné skutečnosti zjistili i vědci, kteří zkoumali nalezené kamenné kotouče v Korálovém hradě - obsahovaly magnety. Celkem 24 magnetů po obvodu, dalších 24 vytvářelo protipól.

Pokud se podíváte na Mléčnou dráhu a uvidíte, kde se nachází naše Země, zjistíte, že je to zhruba ve středu poloměru galaxie. Tedy v příhodné poloze pro život. (I když nelze vůbec vyloučit jiné formy života na planetách se zcela odlišným prostředím.) Kdysi tvrdila církev, že Země je středem vesmíru a je plochá. Možná to bylo pouze nepochopení a nebyl myšlen celý vesmír – pouze naše Mléčná dráha, která má navíc plochý tvar! Takže církev měla v podstatě pravdu. (Je také možné, že velkým třeskem nevzniká celý vesmír, ale každá galaxie zvlášť. I ta naše má uprostřed černou díru, která časem všechny hvězdy a planety pohltí. Potom může opět nastat velký třesk a může se vytvářet nová galaxie…)

Ještě bych na závěr citoval vědce: ,,Nyní víme jistě, že temná hmota je nezbytnou součástí vesmíru. Existuje od samého počátku a ovlivňuje všechno a všude. Stojí u zrodu galaxií a brzdí jejich rozpad. Nevidíme ji, ani ji nedokážeme odhalit, přesto je temná hmota pánem vesmíru! Necítíte ji, přesto se rozpíná všude kolem nás, je to přízračný materiál, který prochází skrz nás jakoby vůbec neexistoval.“

Nepřipomíná vám to něco? Nepopisuje Bible podobně Boha? Je to vše jenom náhoda?

Úvodem bych chtěl zdůraznit (vzhledem k některým názorům v diskusi), že nejsem žádný náboženský fanatik. Byl jsem vychován zcela materialisticky. Postupně jsem ovšem sám poznával, že některé věci, které nám byly a jsou předkládány jako fakta, jsou pouze výplodem bujné fantazie některých ,,vědců“. (Rozlišuji totiž vědce a ,,vědce“…) Svůj pohled na svět jsem časem přehodnotil a jsem zastánce kreacionismu. Ostatně k tomuto poznání došlo i mnoho vědců. Snad nejznámějším je Prof. Dr. Walter J. Veith. Přitom po většinu života byl zapřisáhlým evolucionistou. Všechny ostatní názory striktně odmítal. Postupem času však svoje přesvědčení zcela přehodnotil a to v závislosti na vědeckých zjištěních!

Nyní se můžeme zabývat některými jevy, na které věda nemá vysvětlení. A ani mít nebude – dokud bude vše odvozovat od přitažlivosti.

Jedná se například o místa, kde neplatí zákony přitažlivosti. (Jak by i mohly platit, když přitažlivost neexistuje.) Auta se zde rozjedou samovolně do kopce, voda tímto směrem také teče. Lidé hledali doposud příčiny marně. Nejvíc se přikláněli k možnosti nestandartního geologickému podloží. Ale pokud by přitažlivost existovala, neměla by mít charakter magnetizmu a stav podloží by na ní nemohl mít vliv. O její účinek by se měly postarat tzv.: ,,gravitony“. A pokud by se dala něčím odrušit, už by na to vědci zřejmě dávno přišli. Navíc nutno dodat, že graviton je pouze hypotetická částice. Nikdy se ji nepodařilo experimentálně dokázat, nebo změřit. Gravitaci se snažil vysvětlit jako první Isaac Newton, ale nikdy se mu nepodařilo objasnit co je to za sílu a jak a čím přesně působí.

(Tady bych rád připomenul jeden jeho výrok: ,,Nádherné uspořádání a harmonie vesmíru mohly vzniknout jen podle plánu všemohoucí bytosti. To je a zůstane mým posledním poznatkem.“) Jedná se tedy pouze o zoufalou snahu ,,vědců“ popsat a vysvětlit něco – co neexistuje. V podstatě pro všechny interakce byly objeveny příslušné zprostředkující částice - mimo gravitaci! Část vědců zpochybňuje existenci Boha, neboť ho údajně nikdy nikdo neviděl. Ovšem to samé se dá říct i o gravitonu. Brian Greene píše v knize Elegantní vesmír: ,,Gravitační působení je kupodivu strašně slabé. Pokud vektor gravitace představuje délka paže, pak se ekvivalentní vektor elektromagnetické síly rozprostírá do vzdálenosti celého známého vesmíru“!

Je to údajně dáno především relativně velmi malou hodnotou gravitační konstanty. Jak by ale mohla mít potom přitažlivost tak obrovskou sílu? Představme si, jaká je například odstředivá síla na rovníku, kterou by musela gravitace překonat. Nebo velikost palivových nádrží rakety v poměru k modulu! Energie nutná na překonání přitažlivosti je obrovská! PROČ, když dle ,,vědců“ se jedná v podstatě o slabou sílu? A co nám (m.j.) sdělil p. Einstein? Gravitace není silou působící v prázdném prostoru, ale je spíše na místě ji chápat jako "vlastnost" prostoru, například míru jeho zakřivení v blízkosti hmotných objektů.

Další převládající názor byl ten – že se jedná pouze o optický klam. ,,Vědci“ ovšem měřili sklon terénu pomocí přístrojů, které ke svému správnému umístnění potřebovaly libelu. Pokud ovšem na místě byla (ať už jakákoliv) anomálie a voda zde teče do kopce, musí zcela zákonitě i vodováha ukazovat chybně. Tím je celé měření samozřejmě úplně znehodnoceno a výsledky jsou zcela bezcenné a nehodnověrné!

Sám jsem několik takových míst navštívil. Optický klam jsem na jednom z nich (úsek silnice z Moravské Třebové do Svitav - odbočka od silnice č. 35) vyloučil. Byl tam celkem hustý provoz a tak jsem pozoroval kamiony, které přijížděly ke mně. Střecha jejich kabiny se objevila na začátku silnice. Ačkoliv jely směrem ke mně a musely se opticky zvětšovat, pohledem bylo zřejmé – že jejich střecha se z mého pohledu snižovala! Evidentně tedy bylo jasné, že se optický klam nejedná. Odbrzděné osobní auto, se přitom zcela bez problému do kopce samovolně rozjelo. A zřetelně zrychlovalo. Také plastová láhev naplněná tekutinou se začala kutálet proti svahu. A to i přes to, že jsem ji rukou nejprve rozpohyboval opačným směrem! A i když jsem jí poté do cesty položil menší větev – nezabránilo jí to v pohybu do kopce.

Hlavní silnice je vlevo a stoupá evidentně do kopce. Zkoumaná cesta je vpravo. Nezajištěný automobil se sám rozjede velkou rychlostí směrem k místu – odkud je pořízen snímek:

http://www.kpufo.cz/oblasti/ano/vortex/img/pre_cr11.jpg

Pokud by to byl pouze optický klam, museli bychom povrch silnice vidět stejně, jako silnici vlevo….

Co se týče měření sklonu cesty, bylo by ho možné uskutečnit laserovým přístrojem. Který je ovšem nutné postavit na místě, kde se anomálie již nevyskytuje. A to z výše uvedeného důvodu – nutnosti použít k tomuto účelu i libelu. Toto se ovšem jeví, jako základní kámen úrazu. Neboť okolí silnice je málokdy sjízdné a nevím jak na poli uskutečnit zkoumání – kam až tento jev sahá. Navíc dle některých měření se auto pohybovalo samovolně do kopce i mimo vozovku! Zde se už zcela určitě nemůže jednat o optický klam. Valivý odpor na hlíně a kamenech mimo vozovku je velmi velký. A pokud se i tak automobil rozjede do kopce, těžko by se už nechalo oko oklamat, neboť sklon by musel být již značný!

Dalším místem (které jsem ale osobně nenavštívil) je například silnice mezi Českým Dubem a Hodkovicemi nad Mohelkou, v polovině cesty na silnici č. 278, mezi odbočkou na Bohdánkov a Horním Vlčetínem.
Zde bych předběžně o optickém klamu také neuvažoval, neboť stromy (jak známo) rostou většinou kolmo a podle nich se dá lehce určit, zda silnice klesá, nebo stoupá. Cesta tedy pokračuje směrem z kopce dolů. Odbrzděná auta ovšem jedou opět směrem k pozici fotografa a cyklisté se i při jízdě z kopce dost nadřou…

Fotografie naleznete na těchto stránkách:

http://www.kpufo.cz/oblasti/ano/vortex/pre_cr2.htm

Pokud tedy nás k Zemi nepoutá přitažlivost, ale temná hmota, je jasné – že i příčiny uvedených anomálií nemůžeme hledat pod zemí, ale nad hlavami…

Je možné, že skrytá hmota nepůsobí na planety zcela homogenně. Navíc musíme uvažovat i o temné energii, která (dle vědeckých měření) působí proti temné hmotě a může její účinky místy částečně rušit.

Potvrzených anomálií výše uvedeného typu je u nás několik. A jsou i jinde ve světě. Myslím, že ve skutečnosti jich bude ohromný počet. A to hlavně ze dvou důvodů:

  • Uvedenou anomálii je možné zjistit pouze na těch silnicích, kde řidič automobil zastaví a nezajistí ruční brzdou, či zařazením rychlostního stupně. Navíc to musí být místo s větším stoupáním (či klesáním), aby byl jev jasně patrný. A energie, kterou se automobil rozjede, musí působit souběžně se silnicí. Nikoliv tedy pod větším úhlem, či dokonce kolmo.

  • Většinu plochy všech států tvoří města, vesnice, pole, lesy… Plocha silnic zabírá pouze malé procento.

A z těchto důvodu se na většinu anomálií přijde velmi těžko…

(c)2012 Miroslav Moravec

Zdroj: www.matrix-2001.cz, autor: Miroslav Moravec