Postřehy ze života

Spojením spermie muže (jangového principu) a vajíčka ženy (jinového principu) se počne dítě - nový život a je tím zajištěna i kontinuita - pokračování života. Dítě jako nové stvoření je výsledkem procesu tvoření, splynutí dvou sil v jednu jedinou v okamžiku spojení s božskou rovinou.

Mužská jangová energie je spojována s aktivní energií dne a světla, všeho zjevného a vědomého a ženská jinová energie zase s poklidnou a pasivní energií noci a tmy (temnoty), všeho skrytého a nevědomého (podvědomého) v nás i mimo nás. Lze říci, že spojením světla a tmy, respektive vnesením světla (vědomí) do tmy (nevědomí) dochází k propojení obou složek v Jednotu a přichází i Poznání.

A co z toho může pro nás plynout? Třeba to, že když se nebudeme bát své nevědomé složky i svých stinných a temných stránek, svých strachů a své 13. komnaty, ba naopak jim ještě pohlédneme do tváře a porozumíme jim, o čem jsou, pochopíme jejich podstatu a význam a s láskou je přijmeme, tedy akceptujeme, že tu z určitého důvodu jsou a mají svůj smysl, něco nám sdělují a ukazují, tak se vnitřně sjednotíme a zharmonizujeme, poznáme svoji skutečnou sílu i hloubku a prozříme, začneme vidět život v jiném světle.

Kruhová monáda Jin a Jang je jedinečným symbolem zobrazujícím proces, jak fungují obě kosmické síly Jin a Jang ve vzájemném propojení a vytvářejí Jednotu. Přičemž jedna síla vždy v sobě nese i zárodek té druhé a ve svém extrému se mění v tuto opačnou sílu. V každém světle je tedy zárodek tmy (temnoty) a v každé temnotě je zárodek světla. Takže nic není jenom černé nebo jen bílé, jak se může z počátku jevit. Vše je obsaženo ve všem, světlo i temnota jsou vzájemně propojeny a ovlivňují se, zajišťují tak dynamiku života a vývoj kupředu.

Kdo sám sebe neovládá - je ovládán svojí temnou stránkou a emocemi či vnějším světem - vnějšími silami, vlivy, bytostmi.

Kdo sám sebe neřídí - je řízený druhými lidmi, vzdává se své vůle i svého života ve prospěch okolí.

Kdo sám nemá nad sebou kontrolu - nad svými myšlenkami, emocemi, slovy i svým chováním - je snadno ovlivnitelný a manipulovatelný, druhými mnohdy využíván či zneužíván, stává se lehce nástrojem v rukou jiných bytostí, které využívají jeho energie pro uskutečnění svých záměrů a cílů.

Moudrost v sobě nese rozvážné myšlení, mluvení i jednání, ovšem pouze takové, které nám či druhým prospívá.. Někdy je lepší si trochu promyslet, co řekneme a neříkat v danou chvíli vše, co chceme či víme, co máme zrovna na jazyku ani nebýt příliš iniciativní či dokonce za druhé rozhodovat a jednat, když se oni "k ničemu nemají". Neboť svojí výřečností či přehnaným úsilím ve snaze pomoci druhým jim můžeme naopak uškodit - říci něco nevhodného, co třeba neměli dotyční slyšet a vědět (nebo ještě ne v tuto chvíli), či svým jednáním zasáhnout do záležitostí ostatních, které si měli sami vyřešit a získat tak vlastní zkušenost. Můžeme tím totiž nepříznivě ovlivnit či zkomplikovat situace i životy druhých lidí a někdy si i zkomplikovat svůj život, i když to můžeme myslet dobře, a to dle přísloví "za dobrotu - na žebrotu". Takže pozor i na "páchání dobrých skutků".

Jestliže chceme žít ve svobodě, pravdě a lásce, je třeba začít u sebe. Dejme sami sobě lásku, svobodu, prostor i čas, abychom žili podle svých představ a činili jen to, co opravdu cítíme jako to správné, nemuseli se před nikým přetvařovat či ponižovat, nikomu se podbízet, lhát či dělat to, co chtějí nebo očekávají ostatní. A poskytněme i druhým lidem svobodu, prostor a čas, aby mohli žít a jednat podle sebe a být sami sebou ve své jedinečnosti a originalitě.

Pokud se nám nezdají nějaké věci, cítíme, že něco není v pořádku nebo nevíme, kde je pravda, jaká je skutečnost - věci zjevné, to co vidíme a slyšíme, to co si myslíme, totiž mohou být odlišné od skutečné reality a my můžeme žít v jakési iluzi a klamu, tak poprosme naše Vyšší já, Boha či Vesmír, "ať nám v dané věci zjeví čistou Pravdu a Skutečnost takovou, jaká je, a to způsobem a formou, která je pro nás nejlepší". A samozřejmě poděkujme. V následujících hodinách i dnech buďme bdělí a vnímaví k signálům a znamením, která k nám budou přicházet, i k situacím, které budeme zažívat. Odpověď k nám opravdu přijde...

Písmena abecedy i čísla jsou dle mého názoru důležitými symboly a současně i energetickými kódy, které vyzařují specifické vibrace, a to i zvukové (při jejich vyslovení), jež působí v různé míře na člověka i realitu. Je známo, že lidská řeč a její slova nesou v sobě velkou sílu a moc a jsou v podstatě programovacím jazykem, proto bychom si měli dávat pozor na to, co říkáme i jak to říkáme, protože i tón, hlasitost i zabarvení hlasu a emoce, které do projevu dáme, ovlivňují to, jak bude působit naše řeč na okolí. Určitou roli zde hraje i styl psaní číslic a písmen, směr - odkud kam jednotlivé čáry píšeme a vedeme a formujeme jejich energii (zleva doprava, nahoru, dolů) i jejich tvar (např. nula, osmička). S energií písmen i ve spojitosti s čísly pracuje na hlubší rovině židovské učení Kabala, jež obsahuje universální vědění a pravdu. S čísly pracuje i numerologie a pro astrologii je datum narození stěžejní informací, na základě které pak vzniká i horoskop člověka.

Není důležité, KDY dosáhneme svého cíle (kdy si splníme svá přání či naplníme své poslání), zda za rok, pět, deset, dvacet či padesát let, zda ještě v tomto životě či až v tom dalším. Podstatná je CESTA, kterou právě teď kráčíme a věci, které se při tom učíme. Není proto kam spěchat, náš cíl na nás bude stále čekat. Naučme se jen si více života užívat, v radosti i skromnosti a vděčnosti, více si dění kolem sebe všímat a být co nejvíce vědomě TADY a TEĎ... Ona CHVÍLE, v níž jsme zrovna ponořeni, je pro nás ze všech ta nejdůležitější....Je v ní totiž vše, celá naše bytost i život náš (veškeré naše bytí pozemské i vesmírné), je v ní láska bezbřehá, naše svoboda a mír, pravda i poznání, je v ní naše štěstí i věčnost naší duše...

Úžasná propojenost fyzického a duchovního světa se zrcadlí v našem každodenním životě, a to i na našem fyzickém těle i v našich náladách a v prožívání naší duše a odráží se i v našem okolí - v lidech i věcech kolem nás. Např. nepořádek a nečistota na našem pracovišti či na domácí půdě signalizuje i nepořádek a nečistotu v nás samotných a ukazuje nám, abychom uklidili a vyčistili jak své prostředí, v němž se nacházíme, tak i udělali pořádek sami v sobě, zejména ve své mysli - protřídili si a ujasnili si své myšlenky, opustili staré vzorce svého myšlení, jednání a prožívání, očistili uvnitř i své fyzické tělo (třeba s pomocí různých detoxikačních kúr) a vnesli více lásky, klidu a míru do svého srdce.

Díry, které se nám udělaly na oblečení, jež nosíme, nám mohou sdělovat, že se naše oblečení nejen opotřebovává vlivem jeho používání a nakládání s ním, ale může nám to také symbolicky ukazovat, že se nám vytvořily i díry a trhliny v naší auře (v našem elektromagnetickém obalu těla), skrze které mohou do nás pronikat různé negativní energie a může nám jimi i unikat naše vlastní energie, což se může projevit v oslabení našeho těla či psychiky nebo dokonce v různých fyzických potížích, bolestech těla či niterném nepohodlí, rozladěnosti a únavě. Takže je dobré si i díry v oblečení, ať už jsou jakkoliv veliké, co nejdříve zašít a oblečení pospravit, aby se zharmonizovala fyzická rovina. Přičemž své tělo i duši můžeme rovněž posílit a uvést do rovnováhy.

V případě fyzických zranění jako jsou různé odřeniny nebo dokonce říznutí se ostrými předměty či bouchnutí se do hlavy či jiné části těla se v různé míře narušuje i celistvost a ochrana naší aury (záleží, jak je silná), v níž se také mohou vytvářet různé trhliny a díry a skrze ně může unikat energie člověka. Přes fyzická zranění z nás často odchází nahromaděná negativní energie a uvolňuje se tak velice rychlým a intenzivním způsobem napětí, které v nás přetrvává. I když se nám může jakoby ulevit, celkově nás to může dost oslabit a někdy i zesílit napětí a disharmonii v nás. U duševních zranění, kdy nám někdo ublíží a něčím nás zraní, ať už slovy či svým chováním a jednáním, dochází také k narušení a oslabení našich jemněhmotných těl a vzniku různých trhlin, bloků a negativních záznamů v naší auře, které je třeba si zpracovat. Čím více nás něco zasáhne, tím hlubší je i rána, jež s sebou nese bolest či další negativní emoce. V obou případech, tedy jak u fyzických, tak i u duševních zranění je třeba rány pořádně poléčit a uzdravit a zharmonizovat celou bytost. A samozřejmě si dávat na sebe pozor.

Většina náboženství či filozofických a myšlenkových směrů v sobě nese část Universální pravdy, ať je to buddhismus, hinduismus, taoismus, islám, křesťanství či jiná náboženství a směry. Přičemž základ mají obvykle stejný či hodně podobný, najdeme v nich dosti společných rysů, ale také odlišností. Každý z nich klade důraz na trochu něco jiného, jinak pohlíží na různé věci i k nim přistupuje. A každý z nich má v určitém smyslu pravdu, i když hodně záleží na tom, jak je ona Pravda prezentována a vykládána, neboť nesprávným porozuměním obsahu textu a podstaty učení (někdy i v důsledku nesprávného překladu původních materiálů a zdrojů) může docházet k různým zkreslením, překrucováním či upravováním učení k obrazu svému podle toho, jak to člověku vyhovuje či jak si sám myslí, že je pravda. Jsem toho názoru, že člověk by si měl uchovávat svůj vlastní rozum a také ho používat, třídit si informace, které k němu přicházejí. Rozlišovat ty, které jsou pro něj důležité a prospěšné a opravdu s ním vnitřně rezonují, od informací, které automaticky přejímá, aniž by byly v souladu s jeho vnitřním cítěním, myšlením a jednáním. Plné přejímání cizích myšlenek, postojů, názorů, rituálů, určitých vzorců chování a jednání, které jsou vlastní každému náboženství, aniž by se člověk nejprve nad nimi zamyslel a vše procítil, jestli je to s ním opravdu v souladu, s sebou nese určité riziko, že člověka náboženství zcela pohltí a ovládne jeho bytost i jeho život. Člověk pak přestává být plně sám sebou ve své přirozenosti, jedinečnosti a originalitě, ale stává se součástí většího celku, kde platí určitá pravidla, názory, hodnoty, normy, určitý řád a systém nastavený někým jiným. My už pak nemusíme žít svým vlastním životem, ale žijeme spíše životem a řádem, který platí pro onen větší celek, skupinu či náboženství. Přestáváme být i samostatně uvažujícími a jednajícími bytostmi, neboť smýšlíme a jednáme tak, jak jsme přijali za své, nikoliv jak bychom sami spontánně mysleli, cítili a jednali. Proto jsem došla k závěru, že je nejlepší si vzít z každého náboženství či filozofického směru jen to, co s námi nejvíce souzní a co je pro nás i pro náš rozvoj nejvíce prospěšné, co můžeme i využít v našem každodenním životě, ve fyzické realitě a prostředí, kde žijeme, a při tom zůstat sami sebou a být nestrannými a nezaujatými. Můžeme v něco věřit, v Boha, Vesmír, přírodu, Matku Zemi apod., ale při tom nemusíme být stoupenci nějaké církve či členy nějakého hnutí. Je to především o našem nitru, nikoliv o vnější formě a systémech, které lidé vytvořili.

Čím dál více lidí se obrací k myšlenkám a filozofiím východu. Napadla mne asociace u slovíčka východ - vycházející slunce, jež nás probouzí, vnáší světlo a energii do nového dne i života, představuje začátek dne, dává nám nový impuls k aktivitě, přináší radost a naději. Naproti tomu západ - zapadající slunce - ubývá energie i den se blíží ke konci, slunce zapadne a nastane tma - noc. Lidé už nechtějí tmu a spát, nechtějí žít v nevědomí, ale chtějí se probudit a žít. Žít ve světle a lásce. Západ navíc v sobě nese i pád (zá-pad), pád dolů, do temnoty, ale východ v sobě nese krok dopředu (vý-chod), tedy pokrok a rozvoj. :-)

Zamýšleli jste se někdy, proč začíná nový rok zrovna v zimě, prvního ledna, a ne na jaře, třeba v březnu či přímo v den jarní rovnodennosti, kdy vstupuje i Slunce do prvního astrologického znamení Berana? Na jaře se přeci začíná vše probouzet k životu - zvířata, rostliny, stromy. Je to období vhodné pro začátky nových věcí, přichází nová energie podporující aktivitu, život, činnorodost, radost a nápaditost. I sluneční paprsky vnášejí do života lidí více světla a pozitivity. Zima v sobě nese naopak pasivní jinové energie, energie chladu a klidu, proto má člověk přes zimu spíše odpočívat a regenerovat své síly a ne něco nového začínat či dokonce slavit příchod nového roku...Je to období vhodné spíše k zamyšlení, k rekapitulaci a reflexi toho, co jsme za celý rok zažili. A mezi těmito poklidnými zimními energiemi se má náhle slavit nový rok, má začínat něco nového, co lidé bujaře a hlučně oslavují alkoholem, petardami a ohňostrojem, jež vystraší všechny zvířata i některé malé děti, které se rovněž bojí těch nepříjemných dělobuchů a ran. Slavíme něco, co někdo uměle zavedl, protože to tak prostě chtěl, ale vůbec nepřihlížel i k přírodě a k nějakým přírodním cyklům, jestli je to i v souladu se životem na planetě Zemi i s energiemi člověka. Jakoby chtěl člověk i v tomto předstihnout samotnou přírodu a utvrdit se v tom, že on je ten silnější, kdo má nade vším moc, a může si dělat, co si zamane. Myslím si, že začínat nový rok v zimním období, je alespoň pro mne krajně nepřirozené, vnitřně to tak vůbec necítím ani nemám potřebu něco slavit. Připadá mi to jako další lidská vymoženost, pro mne zcela zbytečná, která odporuje jak mému rozumu, tak i mému niternému nastavení.

Činnost, do které se nám nejvíce nechce a kterou často oddalujeme, je pro nás stěžejním, aktuálním úkolem, do kterého se máme co nejdříve pustit, tedy udělat tuto činnost jako první v řadě.

Říká se, že PRAVDA NÁS OSVOBODÍ. Možná ano, možná ne, nebo jen částečně. Opět záleží na tom, co si každý pod pravdou představí a co spojuje s tímto pojmem. Vědět čistou a nepřikrášlenou pravdu o sobě, o druhých, o životě a našem bytí může být radostné i bolestné, šokující i fascinující, do jisté míry osvobozující. Může to člověka "probudit ze snu" a vyvést ho z iluze, v níž dlouho žil, a přinést mu cenné poznání. Pravda tedy může osvobodit našeho Ducha. Ovšem myslím si, že naši bytost, a zvláště naši Duši, osvobodí teprve hluboké ODPUŠTĚNÍ sobě, druhým a životu a bezpodmínečná LÁSKA k sobě samému a ke všemu kolem. Teprve když se člověk vyrovná se svou minulostí a usmíří se se všemi a hlavně sám se sebou a začne se mít rád, začne žít plně v přítomnosti v Lásce a s Láskou ke všemu přistupovat, tak se může stát plně svobodným, být v přímém propojení se Zdrojem a svojí podstatou a zažívat skutečné Bytí i Štěstí. Láska je mnohem více než Vědění, ona ho v mnoha směrech přesahuje. Ale i samotné Vědění je na naší cestě důležité, abychom porozuměli jistým skutečnostem a souvislostem a získali potřebné poznání. Láska je však základní, vesmírnou, tvůrčí silou a stojí na vrcholu Pyramidy Života v podobě Boha a božské energie v nás. Bůh je Láska i Vědění. Láska v sobě nese Pravdu i Moudrost, avšak vědění v sobě nemusí nést vždy Lásku a Pravdu... Proto je tak důležité mít propojenou svou mysl i se srdcem a nechat se vést svým vnitřním citem.

V každé vteřině svého života, ať jsme v poklidném, bezmyšlenkovitém stavu či jsme v různém emocionálním rozpoložení nebo nám proudí hlavou jedna myšlenka za druhou, ať cokoliv děláme, pracujeme, odpočíváme či spíme, tak naplňujeme přítomný okamžik svojí energií rozličné kvality i obsahu a touto energií si chtě nechtě utváříme i svoji budoucnost. NAŠE BUDOUCNOST JE TEDY V RUKOU NAŠEHO AKTUÁLNÍHO MYŠLENÍ, JEDNÁNÍ A PROŽÍVÁNÍ. A V KAŽDÉ VTEŘINĚ ŽIVOTA (i v té pro nás zdánlivě bezvýchodné situaci), MŮŽEME ZMĚNIT SVŮJ ŽIVOT (a do jisté míry i život druhých), pokud učiníme nejprve změnu v sobě, v našem nitru, která bude v souladu s naší duší (a pro její dobro) i v souladu s Vesmírem. Cokoliv se nám přihodí, máme VŽDY možnost (ať už svým jednáním a chováním, svými slovy, myšlenkami či emocemi nebo jen svými niternými modlitbami a prosbami o pomoc) změnit danou situaci - i nepříjemnou či krizovou - k lepšímu, můžeme i jen vše zklidnit, zharmonizovat a stabilizovat či svým přístupem zabránit tomu, aby se menší problémy staly ještě většími a vše se ještě zhoršilo. Ovšem je třeba vycítit, kdy je na místě opravdu jednat (otevřeně či skrytě), aby člověk nenapáchal více škody jak užitku.

Někdy je žádoucí nezasahovat do dění kolem nás ani do pochodů probíhajících uvnitř našeho nitra - pouze se zklidnit, prodýchávat se a nechat vše z naší mysli samo odejít, aby zůstala čistou a prázdnou, bez jakýchkoliv myšlenek, čímž se hlouběji propojíme se sebou samými i s energií přítomného okamžiku, jež v sobě nese božskou energii, která tak do nás bude moci plynule proudit a naplňovat nás vším, co potřebujeme. Jediné, co je třeba, tak se této energii s láskou otevřít a dát jí prostor, aby do nás přirozeně proudila...

Okamžikem našeho UVĚDO-MĚNÍ se něco v nás mění a změní. Procházíme neustálou proměnou - před chvílí jsme byli ještě někým jiným než jsme nyní a i zítra nebudeme touž osobou jako jsme právě tady a teď - díky novým situacím, zkušenostem a prožitkům i novému poznání.

Přesvědčila jsem se o tom, že VŠE JE OPRAVDU RELATIVNÍ a může být zcela jinak, než jak si myslíme či jak se navenek jeví nebo je prezentováno. Např. i to co se tak propaguje jako zdravé a zdraví prospěšné - ovoce, zelenina, luštěniny, celozrnné pečivo a jiné potraviny nebo i bylinkové čaje mohou být pro naše tělo i škodlivé, pokud jsou v nich i různé chemické látky jako třeba pesticidy, herbicidy či fungicidy, které se dostanou do nich postřiky proti škůdcům či plevelům, nemluvě o jiných toxických látkách včetně různých konzervačních prostředků. Pečivo, oříšky či jiné produkty (např. i ony bylinkové čaje nebo pivo) zase mohou v sobě obsahovat skryté mykotoxiny (plísně), které pak mohou negativně ovlivňovat naše zdraví i psychiku. Bohužel tyto škodliviny nejsou vidět, nepoznáme, které potraviny jsou opravdu "čisté" a které ne, jedině si vše sami ekologicky pěstovat a vyrábět nebo kupovat vše v biokvalitě, ačkoliv si myslím, že ani v těchto dvou případech to nebude 100 % jistota, vzhledem k tomu, co všechno se dostává do půdy, do vody či do vzduchu (různé toxické látky a chemikálie včetně chemtrails), čemuž prostě obyčejný člověk těžko zabrání.

To co kritizujeme na druhých, jejich chyby a nedostatky, co se nám nelíbí, tak to většinou taky občas děláme či se tak chováme, ačkoliv si to třeba neuvědomujeme. Anebo se tak v budoucnu začneme sami chovat. Takže pozor na kritiku a souzení okolí. Jak se říká - kdo soudí druhé, sám bude souzen...

V životě neplatí, že čím více dáváš - tím více dostaneš, a kdo tomu věří či tak jedná, žije v iluzi a přichází zkrátka. Člověk, který dává druhým hodně ze sebe, své energie, času či peněz, je příliš otevřený okolí, které toho pak snadno využívá a od něho jen bere, aniž by mu to vracelo. Co se má tento "dobrák" se srdcem na dlani naučit je to, že není dobré se rozdávat, protože mu pak samotnému bude chybět energie, čas či peníze pro sebe. A od druhých se mu to nevrátí, i když v to marně doufá a věří, že někdy v budoucnu to přijde, ale nepřijde. Ba naopak pocítí ještě větší nedostatek a prázdnotu. Není to ovšem nespravedlivé, pouze se uplatňuje vesmírný zákon rovnováhy, kdy energie vydaná by měla být v rovnováze s energií přijatou. Kdo příliš myslí na druhé - zapomíná na sebe a své potřeby, zpravidla si sebe moc neváží, a proto by si měl uvědomit svoji skutečnou hodnotu a začít dávat především sám sobě.

Příroda by neměla být pouze prostředkem k našemu naplnění a splnění našich přání (např. užít si dovolené u moře či na horách, zrelaxovat, vykoupat se ve vodě, zajít do lesa na houby, pěstovat ovocné stromy pro jejich plody, pořídit si pejska, aby dělal člověku společníka, zejména v období samoty apod.), příroda by měla být pro nás především NAŠÍM PARTNEREM A KAMARÁDEM blízkým naší duši, s nímž máme vřelý a srdečný vztah, vzájemně si dáváme svou energii a obohacujeme se a s láskou se o něj staráme a pečujeme.

VŠE KOLEM NÁS I V NÁS NESE SVOU ENERGII, JE ŽIVÉ A MÁ SVÉ VĚDOMÍ, s nimž můžeme navázat kontakt a komunikovat s ním - promlouvat k němu, vzájemně si předávat informace, energii i spolupracovat, pokud je to v souladu s vyšší vůlí. Můžeme tak promlouvat ke všem živlům, respektive živlovým bytostem - bytostem země, ohně, vody a vzduchu (k mrakům, slunci, větru, řekám, stromům, rostlinám, zvířatům...), ke druhým lidem a dokonce i sami k sobě, ke své duši, duchu i tělu i jeho jednotlivým částem, orgánům (např. k mozku, břichu, končetinám apod.), přičemž druhá strana vždy informace a energii od nás přijímá (i když to nemusí být zjevné) a může i nemusí na ně reagovat (záleží jak jsme i sami citliví a senzitivní, naladění na druhou stranu a otevření jejím reakcím a "odpovědím"). Každé individuální vědomí je součástí kolektivního vědomí, a to je zase součástí universálního, kosmického vědomí.

Můžeme-li něco učinit a cítíme, že je to vhodné či patřičné nebo to vyžaduje situace, tak to udělejme. Většinou je to pro nás zkouška, v níž jsme prověřováni, jak zareagujeme a jestli postoupíme duchovně dále či nikoliv. A další takovou příležitost k rozvoji můžeme, ale také už nemusíme dostat.

Máme-li se něčeho zbavit, něco, co už není pro nás prospěšné, vyhodit, tak na tom nelpěme a dejme to pryč. Pokud se něčeho vzdáme, tak tím dáváme prostor pro to, aby přišlo do našeho života něco jiného, nového, co nás může obohatit.

Malé, ale postupné a vytrvalé krůčky (pokroky) nás dovedou k velkým cílům.

Jednoduché a zcela prosté věci a činnosti i gesta v sobě nesou tu nejhlubší pravdu - např. i milý úsměv dokáže rozzářit všechno kolem a vnést lásku i radost do lidských srdcí..

Chvíle osamocení prostoupené tichem i poklidem jsou pro nás posvátným okamžikem i jedinečnou příležitostí k hlubšímu propojení se svým nitrem i svou duší, s Bohem uvnitř i mimo nás.

Srdce plné lásky a pochopení, vlídné slovo, upřímné objetí i citlivé pohlazení dokáží zmírnit bolest a utrpení druhého a proměnit je v dar milosrdenství.

Kdo chce poznat a zažít Pravdu, musí se nejprve naučit kráčet sám, sám přemýšlet, vnímat a milovat Život a být jeho aktivním partnerem. A také se umět oprostit ode všeho i odevzdat se Životu tak, že s ním splyneme a v plné bdělosti, lásce a svobodě v něm žijeme.

VLASTNÍ ZKUŠENOST, JEŽ PŘINÁŠÍ POZNÁNÍ, JE TO NEJCENNĚJŠÍ, CO MŮŽEME V ŽIVOTĚ ZÍSKAT a co nám už také nikdo nevezme. Když chcete poznat sebe, jací jste, jděte do svého nitra a poznávejte ho, všímejte si svých myšlenek, pocitů a emocí, sledujte své reakce na sebe i na okolí (i reakce okolí na Vás), vnímejte své chování a jednání i jak působíte na druhé lidi (a klidně se jich i na to zeptejte). V rámci sebepoznávání či práce na sobě se můžete spojit i se svou Duší, Duchem či Vyšším já a poznat na vlastní kůži - pocítit jejich nádherné energie i se jimi nechat naplňovat, pokud je o to požádáte. I oni jsou Vaší součástí, tak jako je Vaše tělo součástí Vaší bytosti. Pokud zatoužíte poznat samotného Boha (který se v podstatě manifestuje ve všem, ve Vás, v přírodě a ve všem kolem), můžete jej v meditaci poprosit, ať se projeví jeho energie ve Vás či ať do Vás proudí jeho božská energie v takovém rozsahu a intenzitě, jakou jste schopni přijmout a zpracovat a která je pro Vaše nejvyšší dobro. Získáte tak vlastní prožitek niterného setkání s Bohem (či se svou Duší...), jedinečný to zážitek, který Vás může i v něčem pozitivně ovlivnit či změnit či změnit něco ve Vašem životě, záleží i na intenzitě a hloubce Vašeho prožitku....

DOKUD JISTÉ VĚCI SAMI NEVYZKOUŠÍTE, TAK NEZJISTÍTE, O ČEM JSOU ANI NEPOZNÁTE JEJICH PŘÍNOS PRO VÁS. Neříkám, že se má všechno vyzkoušet, ale některé věci nás mohou hodně OBOHATIT (třeba i ona meditace), takže SE NEBOJTE a VYZKOUŠEJTE JE! A když se napoprvé hned nepodaří dle Vašich představ, tak nezoufejte, můžete to vyzkoušet vícekrát, než to bude ono...Tak už to v životě bývá....:-)

Chtěla bych se s Vámi podělit o jednu příhodu, která se mi stala na zpáteční cestě z výletu. Nastoupila jsem do vlaku a těšila se už po celodenním chození po horách v tropických teplotách domů pod sprchu. Do vagónu nastoupila po mně ještě jedna starší paní, takže jsme byly ve vagónu samy dvě. Po chvíli jsem uslyšela nějaké naříkání, jak si paní stěžuje, že je jí špatně a že asi omdlí. Když jsem se šla podívat za paní, která seděla několik sedaček za mnou, tak paní opravdu vypadala špatně, měla nateklý a červený obličej i celé tělo a nohy. Sténala a říkala, že asi umře, jak je jí zle a všechno ji svědí. Sdělila mi, že jí něco (nějaký hmyz) píchnul do prstu na noze a dostala anafylaktický šok. Přemýšlela jsem, jak paní co nejrychleji pomoci. Sama si sice zavolala záchranku - říkala, že těch pár stanic do svého bydliště (konečné stanice) ještě vydrží a že tam už na ní bude čekat připravená sanitka. Napadlo mě, že by mohla paní pomoci čistá voda z horského pramene, kterou jsem po cestě naplnila velkou pet láhev, tak jsem dala paní svou vodu a doufala, že jí pomůže. A také jsem v duchu poprosila o akutní pomoc archanděly Michaela (pomáhá v krizových situacích) a Rafaela (velkého léčitele), aby pomohli paní a stabilzovali její zdravotní stav. A opravdu se paní zklidnila a začala se i lépe cítit, jakmile začala popíjet vodu i jí polévat a ochlazovat své ruce a nohy. S paní jsem pak udržovala hovor, aby náhodou neupadla do bezvědomí a sedla jsem si vedle ní, abych jí měla na očích. Rozpovídala se a téměř zapomněla na své problémy. Jak jsme dojely do konečné stanice, kde jsme obě vystupovaly, tak už na paní čekal záchranář, který se jí pak věnoval i v sanitce. Poté co sanitka odjela i s paní do nemocnice, se mi ulevilo a říkala jsem si, že už bude snad o paní dobře postaráno...

A co jsem tímto příběhem chtěla hlavně říci? Že se může kdykoliv a cokoliv přihodit nám či druhým lidem a velmi důležitá je právě okamžitá první pomoc. A pomoci můžeme kolikrát i tím, co máme zrovna u sebe, třeba i obyčejnou vodou. Mimochodem vodu považuji za základ (zázrak) života a věřím, že opravdu dokáže v mnoha případech pomoci. Proto není špatné nosit u sebe aspoň malou láhev čisté vody (stačí i z vodovodu), a to ať jsme kdekoliv, hlavně na cestách a v horkých letních dnech. Nikdy nevíme, kdy tím můžeme pomoci sobě či zachránit život druhým....

Hodně se píše o tom, jak je důležité BÝT BDĚLÝ A ŽÍT V PŘÍTOMNOSTI. Co to ale vlastně znamená? Z toho užšího pohledu si myslím, že je to o tom si plně uvědomovat - plně vnímat svými smysly jednak prostor - místo, v němž se zrovna nacházíme, samozřejmě i sebe v daném prostoru a všímat si i kdo a co je tu ještě kromě nás - tedy lidi, zvířata, rostliny, stromy, věci, fyzické předměty (přičemž není to o tom vědět, kolik čeho kde co a jak, mít o všem detailní informace, ale mít alespoň zhruba přehled). A také si všímat, co se v aktuálním okamžiku zrovna děje kolem nás i v nás, v našem nitru - tedy uvědomovat si okolní dění i své momentální pocity, myšlenky, pohnutky, emoce, svůj duševní stav, jakož i své chování a jednání, co právě děláme... Být propojený se sebou, se svým nitrem a naslouchat mu i své intuici, jednat přirozeně a spontánně. Být v kontaktu se sebou a současně i s okolím. Umět harmonicky propojit, sjednotit oba světy - ten vnitřní i vnější v jeden. Pohroužit se do přítomné chvíle a naslouchat jí, být vnímavý a ostražitý. Není to o tom být zasněný a myšlenkami někde v oblacích, ve "svém světě" či své minulosti či budoucnosti, je to o tom být fyzicky i duševně tady a teď nohama i hlavou při zemi a při tom být propojený se Zdrojem a Životem. Nechat se přirozeně naplňovat energií Života i Lásky. My jsme Život i Láska. A jedině v tomto přítomném okamžiku můžeme být šťastní a naplnění, když se mu otevřeme a dáme mu možnost nás učinit šťastnými.

KAŽDÝ Z NÁS V SOBĚ NESE SVÉHO "MISTRA" A UVNITŘ VÍ, CO JE PRO NĚJ TO NEJLEPŠÍ. Vědí to i děti, kterým je dobré pozorně naslouchat a důvěřovat jim, dát jim i dostatek prostoru pro to, aby se mohly projevit a realizovat se, jít si svojí cestou, nikoliv cestou, kterou jim nalajnují jejich rodiče.

Každý člověk může být něčím užitečný a prospěšný světu, druhým lidem (i jako dobrovolník, v pomáhajících profesích, různých zájmových spolcích, kroužcích pro děti....) či nejbližšímu okolí (rodině, přátelům, sousedům, kolegům v práci), a to tím, v čem je dobrý, co umí, co mu jde, baví ho a dělá to s radostí a láskou. Někdo rád plete či vyšívá, někdo rád maluje či zpívá a hraje na hudební nástroj. Jiný rád peče a vaří nebo rád pěstuje plodiny na zahrádce a stará se o stromy či zvířata. Někdo je zručný a šikovný a rád věci opravuje či něco tvoří a vyrábí ve své dílně. Někdo rozumí technickým věcem, jiný má třeba vlohy na jazyky. Někdo to umí s dětmi a mládeží, baví ho vymýšlet různý program pro děti a trávit s nimi čas. Někdo má zase blíže k seniorům, dokáže jim trpělivě naslouchat a pomoci jim s tím, co už nezvládají. Někdo se rád projevuje slovem, rád si s lidmi povídá či píše články, básně nebo příběhy. Někdo má v sobě velkou empatii, že dokáže druhé vyslechnout nebo jim poradit s jejich problémy atd....Každý tedy můžeme něčím prospět světu, v němž žijeme, ať už svými schopnostmi, dovednostmi a znalostmi, svými vlastnostmi, vlohami a dary, které jsme dostali "do vínku". Můžeme se podělit o své dary a zkušenosti s druhými, něco jim ze sebe předat, třeba i něco vytvořit, vyrobit (např. upéct buchtu či vyrobit nějakou dekoraci nebo nějakou praktickou věc apod.), s něčím druhým pomoci, co potřebují - prostě proto, že sami od sebe chceme či cítíme, že je to žádoucí, že to druhým udělá radost nebo jim to v jejich situaci hodně pomůže. Udělat něco nezištně pro druhé, aniž bychom za to něco očekávali, dává člověku i pocit smysluplnosti života, a to ať je člověk mladý či staršího věku. Každý může dělat to, na co se cítí, na co má sílu i schopnosti. Je to hlavně o našem niterném rozhodnutí a našich činech - nebýt lhostejný k okolí, ale pěstovat harmonické vztahy s druhými a být ochoten i někdy podat pomocnou ruku, za což jsou mnozí lidé vděční.

DĚJE SE NÁM POUZE TO, K ČEMU JSME V MINULOSTI DALI SAMI PŘÍČINU a DRUZÍ LIDÉ SE K NÁM CHOVAJÍ POUZE TAKOVÝM ZPŮSOBEM, JAK JIM SAMI DOVOLÍME - dokud neřekneme A DOST! a začneme se chovat i myslet a jednat jinak. Velice často zapomínáme, že my jsme tvůrci svého života a že se jen čeká na náš podnět, impuls, na naše rozhodnutí, na naši niternou změnu i naše karmické očištění, abychom mohli žít tak, jak si opravdu přejeme...

NENÍ ŠPATNÉHO POČASÍ, NENÍ ŠPATNÉHO DNE ANI ŠPATNÉHO ČLOVĚKA - VŠE JE pouze O ÚHLU NAŠEHO POHLEDU a NAŠÍ SCHOPNOSTI PODÍVAT SE NA VĚCI, LIDI ČI SITUACE Z URČITÉHO ODSTUPU A NADHLEDU, nezaujatě a nezávisle, i s jistým pochopením a vědomím toho, že VŠE JE ve své podstatě SPRÁVNÉ a DOKONALÉ PRÁVĚ TAKOVÉ, JAKÉ JE, má svoji důležitost, svůj účel a své poslání, své místo v rámci celku a svojí existencí (svojí energií) celek a vše v něm v různé míře ovlivňuje. Takže ŽÁDNÁ VĚC ANI BYTOST ZDE NENÍ ZBYTEČNÁ A PŘIJDE JEJÍ ČAS, kdy naplní svůj účel, pro který je tady na světě.

Bohužel lidé ještě hodně druhé lidi a situace HODNOTÍ A POSUZUJÍ i KRITIZUJÍ (a mnohdy dotyčné lidi či situace ani pořádně neznají nebo nemají dostatek odpovídajících informací), často si už dopředu vytvářejí různé úsudky, předsudky, domněnky či přesvědčení (mentální programy, které je pak ovlivňují) - např. ten je dobrý člověk, tamten špatný, tento je vědomý a duchovní, tamten je nevědomý materialista, ten je vegetarián a ten druhý zase jí zvířata - je to špatné? Co je opravdu správné? Skutečnost může být zcela jiná, než jak se jeví, a pravda někde jinde... Navíc KAŽDÝ MÁ SVOJI CESTU, SVÉ ÚKOLY A ZKOUŠKY, SVŮJ INDIVIDUÁLNÍ VÝVOJ A MÁ DOJÍT I K VLASTNÍMU POZNÁNÍ A PRAVDĚ....

Snažme se tedy MÉNĚ POSUZOVAT A VÍCE V TICHOSTI VNÍMAT SVÝM SRDCEM, ať už KRÁSU OKOLÍ (i když třeba prší, je zamračeno a nevlídno) či VNITŘNÍ KRÁSU LIDÍ - všímat si jejich předností a kvalit, ocenit je a pochválit, i třeba jen za snahu, usmát se na ně a snažit se přistupovat ke všem stejně jako rovný k rovnému... ZAMĚŘUJME se VÍCE NA TO, CO NÁS LIDI NAVZÁJEM SPOJUJE A OBOHACUJE A MÉNĚ NA TO, CO NÁS ROZDĚLUJE... Uvidíme, že se nám pak bude žít v tomto světě o něco lépe....

Čím více je kolem nás či v nás temnoty, negativních energií, napětí či strachu, tím více je třeba v sobě ZAŽEHNOUT VNITŘNÍ SVĚTLO, POSILOVAT HO A PERMANENTNĚ V SOBĚ UDRŽOVAT. Naše vnitřní světlo prostupující a prozařující celé naše tělo, duši i mysl v sobě nese naši životní energii, sílu, lásku i naději, harmonii, bezpečí i hluboký klid a mír, je naší silnou ochranou před vnějšími vlivy, okolní manipulací a negací. Proto si v sobě vědomě udržujme tento světelný plamen, a pokud bude slábnout či už uhasínat, znovu ho v sobě probuďme a nechejme rozhořet v plné síle...

Někdy život přináší opravdu vtipné komické okamžiky a situace, že si pak člověk říká, že ten, kdo tento svět stvořil musel mít ale pěkný smysl pro humor...:-) A buďme rádi za každou takovou nečekanou, odlehčenou chvíli, kdy se upřímně zasmějeme, ať už sami sobě či bezprostředním reakcím druhých lidí..