O životě...

Láska jako něžný opar,

lehký vánek podzimní,

pročeše tvé černé vlasy

dříve než se rozední...

S novým ránem vyjde slunce

a paprsek sluneční

ukáže ti správnou cestu

on jest Boží znamení...

Jen víru, odvahu a naději v sobě mít

a za svým snem se vypravit...

Lesem i polem,

městem i venkovským dvorem

kráčíš hrdě i s pokorou

svým životem...

Vše hodně prožíváš,

tak poznáváš svou pravou tvář,

svůj stín i svoji zář...

Tvá duše tě stále provází,

překonáváš řadu nesnází,

ať už zažíváš radostnou extázi

ze svého Já jsem a Já miluji...

Tvé nadšení však i pocity smutku střídají...

"Jsem vše a přeci nic,

vše v sobě mám, tak co chci víc?"

 

Tvé srdce touží po lásce

a vzájemném sdílení,

touží se vším splynout

a prožívat souznění,

vnímáš Boží jiskru v každém z nás..

Leč tvůrčí dílo Stvořitele

dává ti zkoušku v pochopení,

že nejprv sama sebe poznat máš...

Do svého nitra ponoření,

přinese ti cenné jmění,

prožitek i porozumění,

kým opravdu jsi -

že tys ta Láska, Pravda a Jednota,

jsi světlem i temnou nocí,

ty jsi ta pravá Podstata...

Přijetím sebe i života svého

ve všech podobách,

spojíš opět střípky zrcadla rozbitého

a v něm spatříš krásu

a dokonalost Boha.

Den naplní se hloubkou noci,

tajemství noci světlo prozáří.

Duše s tělem vzplane

v milostném propojení

i mysl se láskou rozzáří

a ty zažiješ znovuzrození...

Prozříš z klamného opojení...

Minulost se s budoucností

prolnou ve tvé přítomnosti.

Vesmír se v tobě probudí...

To co se jen zdálo býti,

stane skutečností,

vlna poznání tě zaplaví...

Tvým Bytím bude Láska

v celé své barevnosti...

Tvé kroky, myšlenky i slova

pak budou ze tvé duše plynout

a stanou se otiskem věčnosti...