O životě...
Láska jako něžný opar,
lehký vánek podzimní,
pročeše tvé jemné vlasy
dříve než se rozední...
S novým ránem vyjde slunce
a paprsek sluneční
ukáže ti správnou cestu
on jest Boží znamení...
Jen víru, odvahu a naději v sobě mít
a za svým snem se vypravit...
Lesem i polem,
městem i venkovským dvorem
kráčíš hrdě i s pokorou
svým životem...
Vše hodně prožíváš,
tak poznáváš svou pravou tvář,
svůj stín i svoji zář...
Tvá duše tě stále provází,
překonáváš řadu nesnází,
ať už zažíváš radostnou extázi
ze svého Já jsem a Já miluji...
Tvé nadšení však i pocity smutku střídají...
"Jsem vše a přeci nic,
vše v sobě mám, tak co chci víc?"
Tvé srdce touží po lásce
a vzájemném sdílení,
touží se vším splynout
a prožívat souznění,
vnímáš Boží jiskru v každém z nás..
Leč tvůrčí dílo Stvořitele
dává ti zkoušku v pochopení,
že nejprv sama sebe poznat máš...
Do svého nitra ponoření,
přinese ti cenné jmění,
prožitek i porozumění,
kým opravdu jsi -
že tys ta Láska, Pravda a Jednota,
jsi světlem i temnou nocí,
ty jsi ta pravá Podstata...
Přijetím sebe i života svého
ve všech podobách,
spojíš opět střípky zrcadla rozbitého
a v něm spatříš krásu
a dokonalost Boha.
Den naplní se hloubkou noci,
tajemství noci světlo prozáří.
Duše s tělem vzplane
v milostném propojení
i mysl se láskou rozzáří
a ty zažiješ znovuzrození...
Prozříš z klamného opojení...
Minulost se s budoucností
prolnou ve tvé přítomnosti.
Vesmír se v tobě probudí...
To co se jen zdálo býti,
stane skutečností,
vlna poznání tě zaplaví...
Tvým Bytím bude Láska
v celé své barevnosti...
Tvé kroky, myšlenky i slova
pak budou ze tvé duše plynout
a stanou se otiskem věčnosti...