Postřehy ze života

Spojením spermie muže (jangového principu) a vajíčka ženy (jinového principu) se počne dítě - nový život a je tím zajištěna i kontinuita - pokračování života. Dítě jako nové stvoření je výsledkem procesu tvoření, splynutí dvou sil v jednu jedinou v okamžiku spojení s božskou rovinou.

Mužská jangová energie je spojována s aktivní energií dne a světla, všeho zjevného a vědomého a ženská jinová energie zase s poklidnou a pasivní energií noci a tmy (temnoty), všeho skrytého a nevědomého (podvědomého) v nás i mimo nás. Lze říci, že spojením světla a tmy, respektive vnesením světla (vědomí) do tmy (nevědomí) dochází k propojení obou složek v Jednotu a přichází i Poznání.

A co z toho může pro nás plynout? Třeba to, že když se nebudeme bát své nevědomé složky i svých stinných a temných stránek, svých strachů a své 13. komnaty, ba naopak jim ještě pohlédneme do tváře a porozumíme jim, o čem jsou, pochopíme jejich podstatu a význam a s láskou je přijmeme, tedy akceptujeme, že tu z určitého důvodu jsou a mají svůj smysl, něco nám sdělují a ukazují, tak se vnitřně sjednotíme a zharmonizujeme, poznáme svoji skutečnou sílu i hloubku a prozříme, začneme vidět život v jiném světle.

Kruhová monáda Jin a Jang je jedinečným symbolem zobrazujícím proces, jak fungují obě kosmické síly Jin a Jang ve vzájemném propojení a vytvářejí Jednotu. Přičemž jedna síla vždy v sobě nese i zárodek té druhé a ve svém extrému se mění v tuto opačnou sílu. V každém světle je tedy zárodek tmy (temnoty) a v každé temnotě je zárodek světla. Takže nic není jenom černé nebo jen bílé, jak se může z počátku jevit. Vše je obsaženo ve všem, světlo i temnota jsou vzájemně propojeny a ovlivňují se, zajišťují tak dynamiku života a vývoj kupředu.

Kdo sám sebe neovládá - je ovládán svojí temnou stránkou a emocemi či vnějším světem - vnějšími silami, vlivy, bytostmi.

Kdo sám sebe neřídí - je řízený druhými lidmi, vzdává se své vůle i svého života ve prospěch okolí.

Kdo sám nemá nad sebou kontrolu - nad svými myšlenkami, emocemi, slovy i svým chováním - je snadno ovlivnitelný a manipulovatelný, druhými mnohdy využíván či zneužíván, stává se lehce nástrojem v rukou jiných bytostí, které využívají jeho energie pro uskutečnění svých záměrů a cílů.

Moudrost v sobě nese rozvážné myšlení, mluvení i jednání, ovšem pouze takové, které nám či druhým prospívá.. Někdy je lepší si trochu promyslet, co řekneme a neříkat v danou chvíli vše, co chceme či víme, co máme zrovna na jazyku ani nebýt příliš iniciativní či dokonce za druhé rozhodovat a jednat, když se oni "k ničemu nemají". Neboť svojí výřečností či přehnaným úsilím ve snaze pomoci druhým jim můžeme naopak uškodit - říci něco nevhodného, co třeba neměli dotyční slyšet a vědět (nebo ještě ne v tuto chvíli), či svým jednáním zasáhnout do záležitostí ostatních, které si měli sami vyřešit a získat tak vlastní zkušenost. Můžeme tím totiž nepříznivě ovlivnit či zkomplikovat situace i životy druhých lidí a někdy si i zkomplikovat svůj život, i když to můžeme myslet dobře, a to dle přísloví "za dobrotu - na žebrotu". Takže pozor i na "páchání dobrých skutků".

Jestliže chceme žít ve svobodě, pravdě a lásce, je třeba začít u sebe. Dejme sami sobě lásku, svobodu, prostor i čas, abychom žili podle svých představ a činili jen to, co opravdu cítíme jako to správné, nemuseli se před nikým přetvařovat či ponižovat, nikomu se podbízet, lhát či dělat to, co chtějí nebo očekávají ostatní. A poskytněme i druhým lidem svobodu, prostor a čas, aby mohli žít a jednat podle sebe a být sami sebou ve své jedinečnosti a originalitě.

Pokud se nám nezdají nějaké věci, cítíme, že něco není v pořádku nebo nevíme, kde je pravda, jaká je skutečnost - věci zjevné, to co vidíme a slyšíme, to co si myslíme, totiž mohou být odlišné od skutečné reality a my můžeme žít v jakési iluzi a klamu, tak poprosme naše Vyšší já, Boha či Vesmír, "ať nám v dané věci zjeví čistou Pravdu a Skutečnost takovou, jaká je, a to způsobem a formou, která je pro nás nejlepší". A samozřejmě poděkujme. V následujících hodinách i dnech buďme bdělí a vnímaví k signálům a znamením, která k nám budou přicházet, i k situacím, které budeme zažívat. Odpověď k nám opravdu přijde...

Písmena abecedy i čísla jsou dle mého názoru důležitými symboly a současně i energetickými kódy, které vyzařují specifické vibrace, a to i zvukové (při jejich vyslovení), jež působí v různé míře na člověka i realitu. Je známo, že lidská řeč a její slova nesou v sobě velkou moc a jsou v podstatě programovacím jazykem, proto bychom si měli dávat pozor na to, co říkáme i jak to říkáme, protože i tón, hlasitost i zabarvení hlasu a emoce, které do projevu dáme, ovlivňují to, jak bude působit naše řeč na okolí. Určitou roli zde hraje i styl psaní číslic a písmen, směr - odkud kam jednotlivé čáry píšeme a vedeme a formujeme jejich energii (zleva doprava, nahoru, dolů) i jejich tvar (např. nula, osmička). S energií písmen i ve spojitosti s čísly pracuje na hlubší rovině židovské učení Kabala, jež obsahuje universální vědění a pravdu. S čísly pracuje i numerologie a pro astrologii je datum narození stěžejní informací, na základě které pak vzniká i horoskop člověka.

Není důležité, KDY dosáhneme svého cíle (kdy si splníme svá přání či naplníme své poslání), zda za rok, pět, deset, dvacet či padesát let, zda ještě v tomto životě či až v tom dalším. Podstatná je CESTA, kterou právě teď kráčíme a věci, které se při tom učíme. Není proto kam spěchat, náš cíl na nás bude stále čekat. Naučme se jen si více života užívat, v radosti i skromnosti a vděčnosti, více si dění kolem sebe všímat a být co nejvíce vědomě TADY a TEĎ... Ona CHVÍLE, v níž jsme zrovna ponořeni, je pro nás ze všech ta nejdůležitější....Je v ní totiž vše, celá naše bytost i život náš (veškeré naše bytí pozemské i vesmírné), je v ní láska bezbřehá, naše svoboda a mír, pravda i poznání, je v ní naše štěstí i věčnost naší duše...

Úžasná propojenost fyzického a duchovního světa se zrcadlí v našem každodenním životě, a to i na našem fyzickém těle i v našich náladách a v prožívání naší duše a odráží se i v našem okolí - v lidech i věcech kolem nás. Např. nepořádek a nečistota na našem pracovišti či na domácí půdě signalizuje i nepořádek a nečistotu v nás samotných a ukazuje nám, abychom uklidili a vyčistili jak své prostředí, v němž se nacházíme, tak i udělali pořádek sami v sobě, zejména ve své mysli - protřídili si a ujasnili si své myšlenky, opustili staré vzorce svého myšlení, jednání a prožívání, očistili uvnitř i své fyzické tělo (třeba s pomocí různých detoxikačních kúr) a vnesli více lásky, klidu a míru do svého srdce.

Díry, které se nám udělaly na oblečení, jež nosíme, nám mohou sdělovat, že se naše oblečení nejen opotřebovává vlivem jeho používání a nakládání s ním, ale může nám to také symbolicky ukazovat, že se nám vytvořily i díry a trhliny v naší auře (v našem elektromagnetickém obalu těla), skrze které mohou do nás pronikat různé negativní energie a může nám jimi i unikat naše vlastní energie, což se může projevit v oslabení našeho těla či psychiky nebo dokonce v různých fyzických potížích, bolestech těla či niterném nepohodlí, rozladěnosti a únavě. Takže je dobré si i díry v oblečení, ať už jsou jakkoliv veliké, co nejdříve zašít a oblečení pospravit, aby se zharmonizovala fyzická rovina. Přičemž své tělo i duši můžeme rovněž posílit a uvést do rovnováhy.

V případě fyzických zranění jako jsou různé odřeniny nebo dokonce říznutí se ostrými předměty či bouchnutí se do hlavy či jiné části těla se v různé míře narušuje i celistvost a ochrana naší aury (záleží, jak je silná), v níž se také mohou vytvářet různé trhliny a díry a skrze ně může unikat energie člověka. Přes fyzická zranění z nás často odchází nahromaděná negativní energie a uvolňuje se tak velice rychlým a intenzivním způsobem napětí, které v nás přetrvává. I když se nám může jakoby ulevit, celkově nás to může dost oslabit a někdy i zesílit napětí a disharmonii v nás. U duševních zranění, kdy nám někdo ublíží a něčím nás zraní, ať už slovy či svým chováním a jednáním, dochází také k narušení a oslabení našich jemněhmotných těl a vzniku různých trhlin, bloků a negativních záznamů v naší auře, které je třeba si zpracovat. Čím více nás něco zasáhne, tím hlubší je i rána, jež s sebou nese bolest či další negativní emoce. V obou případech, tedy jak u fyzických, tak i u duševních zranění je třeba rány pořádně poléčit a uzdravit a zharmonizovat celou bytost. A samozřejmě si dávat na sebe pozor.

Většina náboženství či filozofických a myšlenkových směrů v sobě nese část Universální pravdy, ať je to buddhismus, hinduismus, taoismus, islám, křesťanství či jiná náboženství a směry. Přičemž základ mají obvykle stejný či hodně podobný, najdeme v nich dosti společných rysů, ale také odlišností. Každý z nich klade důraz na trochu něco jiného, jinak pohlíží na různé věci i k nim přistupuje. A každý z nich má v určitém smyslu pravdu, i když hodně záleží na tom, jak je ona Pravda prezentována a vykládána, neboť nesprávným porozuměním obsahu textu a podstaty učení (někdy i v důsledku nesprávného překladu původních materiálů a zdrojů) může docházet k různým zkreslením, překrucováním či upravováním učení k obrazu svému podle toho, jak to člověku vyhovuje či jak si sám myslí, že je pravda. Jsem toho názoru, že člověk by si měl uchovávat svůj vlastní rozum a také ho používat, třídit si informace, které k němu přicházejí. Rozlišovat ty, které jsou pro něj důležité a prospěšné a opravdu s ním vnitřně rezonují, od informací, které automaticky přejímá, aniž by byly v souladu s jeho vnitřním cítěním, myšlením a jednáním. Plné přejímání cizích myšlenek, postojů, názorů, rituálů, určitých vzorců chování a jednání, které jsou vlastní každému náboženství, aniž by se člověk nejprve nad nimi zamyslel a vše procítil, jestli je to s ním opravdu v souladu, s sebou nese určité riziko, že člověka náboženství zcela pohltí a ovládne jeho bytost i jeho život. Člověk pak přestává být plně sám sebou ve své přirozenosti, jedinečnosti a originalitě, ale stává se součástí většího celku, kde platí určitá pravidla, názory, hodnoty, normy, určitý řád a systém nastavený někým jiným. My už pak nemusíme žít svým vlastním životem, ale žijeme spíše životem a řádem, který platí pro onen větší celek, skupinu či náboženství. Přestáváme být i samostatně uvažujícími a jednajícími bytostmi, neboť smýšlíme a jednáme tak, jak jsme přijali za své, nikoliv jak bychom sami spontánně mysleli, cítili a jednali. Proto jsem došla k závěru, že nejlepší je si vzít z různých náboženství či filozofických směrů nebo z myšlenek a života různých "duchovních mistrů" jen to, co s námi nejvíce souzní a co je pro nás i pro náš rozvoj nejvíce prospěšné, co můžeme i využít v našem každodenním životě, ve fyzické realitě a prostředí, kde žijeme. Není rozumné všemu věřit a kopírovat život druhých, dělat to, co si druzí myslí, že je správné. Každý má svoji cestu i rozum, a to, co někdo hlásá a propaguje jako to jediné správné, nemusí být tím nejlepším pro nás. Navíc můžeme v něco věřit, v Boha, Vesmír, přírodu, Matku Zemi apod., ale při tom nemusíme být stoupenci nějaké církve či členy nějakého hnutí. Je to především o našem nitru, nikoliv o vnější formě a systémech, které lidé vytvořili.

Čím dál více lidí se obrací k myšlenkám a filozofiím východu. Napadla mne asociace u slovíčka východ - vycházející slunce, jež nás probouzí, vnáší světlo a energii do nového dne i života, představuje začátek dne, dává nám nový impuls k aktivitě, přináší radost a naději. Naproti tomu západ - zapadající slunce - ubývá energie i den se blíží ke konci, slunce zapadne a nastane tma - noc. Lidé už nechtějí tmu a spát, nechtějí žít v nevědomí, ale chtějí se probudit a žít. Žít ve světle a lásce. Západ navíc v sobě nese i pád (zá-pad), pád dolů, do temnoty, ale východ v sobě nese krok dopředu (vý-chod), tedy pokrok a rozvoj. :-)

Zamýšleli jste se někdy, proč začíná nový rok zrovna v zimě, prvního ledna, a ne na jaře, třeba v březnu či přímo v den jarní rovnodennosti, kdy vstupuje i Slunce do prvního astrologického znamení Berana? Na jaře se přeci začíná vše probouzet k životu - zvířata, rostliny, stromy. Je to období vhodné pro začátky nových věcí, přichází nová energie podporující aktivitu, život, činnorodost, radost a nápaditost. I sluneční paprsky vnášejí do života lidí více světla a pozitivity. Zima v sobě nese naopak pasivní jinové energie, energie chladu a klidu, proto má člověk přes zimu spíše odpočívat a regenerovat své síly a ne něco nového začínat či dokonce slavit příchod nového roku...Je to období vhodné spíše k zamyšlení, k rekapitulaci a reflexi toho, co jsme za celý rok zažili. A mezi těmito poklidnými zimními energiemi se má náhle slavit nový rok, má začínat něco nového, co lidé bujaře a hlučně oslavují alkoholem, petardami a ohňostrojem, jež vystraší všechny zvířata i některé malé děti, které se rovněž bojí těch nepříjemných dělobuchů a ran. Slavíme něco, co někdo uměle zavedl, protože to tak prostě chtěl, ale vůbec nepřihlížel i k přírodě a k nějakým přírodním cyklům, jestli je to i v souladu se životem na planetě Zemi i s energiemi člověka. Jakoby chtěl člověk i v tomto předstihnout samotnou přírodu a utvrdit se v tom, že on je ten silnější, kdo má nade vším moc, a může si dělat, co si zamane. Myslím si, že začínat nový rok v zimním období, je alespoň pro mne krajně nepřirozené, vnitřně to tak vůbec necítím ani nemám potřebu něco slavit. Připadá mi to jako další lidská vymoženost, pro mne zcela zbytečná, která odporuje jak mému rozumu, tak i mému niternému nastavení.

Činnost, do které se nám nejvíce nechce a kterou často oddalujeme, je pro nás stěžejním, aktuálním úkolem, do kterého se máme co nejdříve pustit, tedy udělat tuto činnost jako první v řadě.

Říká se, že PRAVDA NÁS OSVOBODÍ. Možná ano, možná ne, nebo jen částečně. Opět záleží na tom, co si každý pod pravdou představí a co spojuje s tímto pojmem. Vědět čistou a nepřikrášlenou pravdu o sobě, o druhých, o životě a našem bytí může být radostné i bolestné, šokující i fascinující, do jisté míry osvobozující. Může to člověka "probudit ze snu" a vyvést ho z iluze, v níž dlouho žil, a přinést mu cenné poznání. Pravda tedy může osvobodit našeho Ducha. Ovšem myslím si, že naši bytost, a zvláště naši Duši, osvobodí teprve hluboké ODPUŠTĚNÍ sobě, druhým a životu a bezpodmínečná LÁSKA k sobě samému a ke všemu kolem. Teprve když se člověk vyrovná se svou minulostí a usmíří se se všemi a hlavně sám se sebou a začne se mít rád, začne žít plně v přítomnosti v Lásce a s Láskou ke všemu přistupovat, tak se může stát plně svobodným, být v přímém propojení se Zdrojem a svojí podstatou a zažívat skutečné Bytí i Štěstí. Láska je mnohem více než Vědění, ona ho v mnoha směrech přesahuje. Ale i samotné Vědění je na naší cestě důležité, abychom porozuměli jistým skutečnostem a souvislostem a získali potřebné poznání. Láska je však základní, vesmírnou, tvůrčí silou a stojí na vrcholu Pyramidy Života v podobě Boha a božské energie v nás. Bůh je Láska i Vědění. Láska v sobě nese Pravdu i Moudrost, avšak vědění v sobě nemusí nést vždy Lásku a Pravdu... Proto je tak důležité mít propojenou svou mysl i se srdcem a nechat se vést svým vnitřním citem.

V každé vteřině svého života, ať jsme v poklidném, bezmyšlenkovitém stavu či jsme v různém emocionálním rozpoložení nebo nám proudí hlavou jedna myšlenka za druhou, ať cokoliv děláme, pracujeme, odpočíváme či spíme, tak naplňujeme přítomný okamžik svojí energií rozličné kvality i obsahu a touto energií si chtě nechtě utváříme i svoji budoucnost. NAŠE BUDOUCNOST JE TEDY V RUKOU NAŠEHO AKTUÁLNÍHO MYŠLENÍ, JEDNÁNÍ A PROŽÍVÁNÍ. A V KAŽDÉ VTEŘINĚ ŽIVOTA (i v té pro nás zdánlivě bezvýchodné situaci), MŮŽEME ZMĚNIT SVŮJ ŽIVOT (a do jisté míry i život druhých), pokud učiníme nejprve změnu v sobě, v našem nitru, která bude v souladu s naší duší (a pro její dobro) i v souladu s Vesmírem. Cokoliv se nám přihodí, máme VŽDY možnost - ať už svým jednáním a chováním, svými slovy, myšlenkami či emocemi nebo jen svými niternými modlitbami a prosbami o pomoc - změnit danou situaci - i nepříjemnou či krizovou - k lepšímu, můžeme i jen vše zklidnit, zharmonizovat a stabilizovat či svým přístupem zabránit tomu, aby se menší problémy staly ještě většími a vše se ještě zhoršilo. Ovšem je třeba vycítit, kdy je na místě opravdu jednat (otevřeně či skrytě), aby člověk nenapáchal více škody jak užitku.

Někdy je žádoucí nezasahovat do dění kolem nás ani do pochodů probíhajících uvnitř našeho nitra - pouze se zklidnit, prodýchávat se a nechat vše z naší mysli samo odejít, aby zůstala čistou a prázdnou, bez jakýchkoliv myšlenek, čímž se hlouběji propojíme se sebou samými i s energií přítomného okamžiku, jež v sobě nese božskou energii, která tak do nás bude moci plynule proudit a naplňovat nás vším, co potřebujeme. Jediné, co je třeba, tak se této energii s láskou otevřít a dát jí prostor, aby do nás přirozeně proudila...

Okamžikem našeho UVĚDO-MĚNÍ (a POROZU-MĚNÍ) se něco v nás mění a změní. Procházíme neustálou proměnou - před chvílí jsme byli ještě někým jiným než jsme nyní a i zítra nebudeme touž osobou jako jsme právě tady a teď - díky novým situacím, zkušenostem a prožitkům i novému poznání.

Přesvědčila jsem se o tom, že VŠE JE OPRAVDU RELATIVNÍ a může být zcela jinak, než jak si myslíme či jak se navenek jeví nebo je prezentováno. Např. i to co se tak propaguje jako zdravé a zdraví prospěšné - ovoce, zelenina, luštěniny, celozrnné pečivo a jiné potraviny nebo i bylinkové čaje mohou být pro naše tělo i škodlivé, pokud jsou v nich i různé chemické látky jako třeba pesticidy, herbicidy či fungicidy, které se dostanou do nich postřiky proti škůdcům či plevelům, nemluvě o jiných toxických látkách včetně různých konzervačních prostředků. Pečivo, oříšky či jiné produkty (např. i ony bylinkové čaje nebo pivo) zase mohou v sobě obsahovat skryté mykotoxiny (plísně), které pak mohou negativně ovlivňovat naše zdraví i psychiku. Bohužel tyto škodliviny nejsou vidět, nepoznáme, které potraviny jsou opravdu "čisté" a které ne, jedině si vše sami ekologicky pěstovat a vyrábět nebo kupovat vše v biokvalitě, ačkoliv si myslím, že ani v těchto dvou případech to nebude 100 % jistota, vzhledem k tomu, co všechno se dostává do půdy, do vody či do vzduchu (různé toxické látky a chemikálie včetně chemtrails), čemuž prostě obyčejný člověk těžko zabrání.

To co kritizujeme na druhých, jejich chyby a nedostatky, co se nám nelíbí, tak to většinou taky občas děláme či se tak chováme, ačkoliv si to třeba neuvědomujeme. Anebo se tak v budoucnu začneme sami chovat. Takže pozor na kritiku a souzení okolí. Jak se říká - kdo soudí druhé, sám bude souzen...

V životě neplatí, že čím více dáváš - tím více dostaneš, a kdo tomu věří či tak jedná, žije v iluzi a přichází zkrátka. Člověk, který dává druhým hodně ze sebe, své energie, času či peněz, je příliš otevřený okolí, které toho pak snadno využívá a od něho jen bere, aniž by mu to vracelo. Co se má tento "dobrák" se srdcem na dlani naučit je to, že není dobré se rozdávat, protože mu pak samotnému bude chybět energie, čas či peníze pro sebe. A od druhých se mu to nevrátí, i když v to marně doufá a věří, že někdy v budoucnu to přijde, ale nepřijde. Ba naopak pocítí ještě větší nedostatek a prázdnotu. Není to ovšem nespravedlivé, pouze se uplatňuje vesmírný zákon rovnováhy, kdy energie vydaná by měla být v rovnováze s energií přijatou. KDO PŘÍLIŠ MYSLÍ NA DRUHÉ - ZAPOMÍNÁ NA SEBE A SVÉ POTŘEBY, zpravidla si sebe moc neváží, a proto by si měl uvědomit svoji skutečnou hodnotu a začít DÁVAT PŘEDEVŠÍM SÁM SOBĚ.

Matka Země, na níž žijeme a jsme její součástí, a vůbec veškerá příroda by neměla být pouze prostředkem k naplnění našich potřeb a přání (např. užít si dovolené u moře či na horách, zrelaxovat, vykoupat se ve vodě, zajít do lesa na houby, pěstovat zeleninu, ovocné stromy pro jejich plody, pořídit si pejska, aby dělal člověku společníka, zejména v období samoty apod.), měla by být pro nás především NAŠÍM PARTNEREM A KAMARÁDEM blízkým naší duši, s nímž máme vřelý a srdečný vztah, vzájemně si dáváme svou energii a obohacujeme se a s láskou se o něj staráme a pečujeme. Krásně je to zvěčněno i na kameni, který ke mně "promluvil" cestou na Boží horu u Žulové (viz níže).

VŠE KOLEM NÁS I V NÁS NESE SVOU ENERGII, JE ŽIVÉ A MÁ SVÉ VĚDOMÍ, s nimž můžeme navázat kontakt a komunikovat s ním - promlouvat k němu, vzájemně si předávat informace, energii i spolupracovat, pokud je to v souladu s vyšší vůlí. Můžeme tak promlouvat ke všem živlům, respektive živlovým bytostem - bytostem země, ohně, vody a vzduchu (k mrakům, slunci, větru, řekám, stromům, rostlinám, zvířatům...), ke druhým lidem a dokonce i sami k sobě, ke své duši, duchu i tělu i jeho jednotlivým částem, orgánům (např. k mozku, břichu, končetinám apod.), přičemž druhá strana vždy informace a energii od nás přijímá (i když to nemusí být zjevné) a může i nemusí na ně reagovat (záleží jak jsme i sami citliví a senzitivní, naladění na druhou stranu a otevření jejím reakcím a "odpovědím"). Každé individuální vědomí je součástí kolektivního vědomí, a to je zase součástí universálního, kosmického vědomí.

Můžeme-li něco učinit a cítíme, že je to vhodné či patřičné nebo to vyžaduje situace, tak to udělejme. Většinou je to pro nás zkouška, v níž jsme prověřováni, jak zareagujeme a jestli postoupíme duchovně dále či nikoliv. Přičemž další takovou příležitost můžeme, ale také už nemusíme dostat. A může se to týkat jak našich činů, tak i našich slov. Můžeme-li tedy druhým i něco říci a cítíme, že je to opravdu na místě, že to máme říci a že to druzí od nás mají slyšet, tak buďme spontánní a upřímní a sdělme jim to, co nám zrovna leží na srdci. A může to být i projevení našich citů a emocí. Slova jako např. "Mám Tě rád", "Záleží mi na Tobě" či "Jsem s Tebou (s Vámi), bude to dobré" nebo "Promiň(te), omlouvám se" apod. jsou mnohdy tím pravým, léčivým balzámem na duši...

Máme-li se něčeho zbavit, něco, co už není pro nás prospěšné, vyhodit, tak na tom nelpěme a dejme to pryč. Pokud se něčeho vzdáme, tak tím dáváme prostor pro to, aby přišlo do našeho života něco jiného, nového, co nás může obohatit.

Malé, ale postupné a vytrvalé krůčky (pokroky) nás dovedou k velkým cílům.

Jednoduché a zcela prosté věci a činnosti i gesta v sobě nesou tu nejhlubší pravdu - např. i milý úsměv dokáže rozzářit všechno kolem a vnést lásku i radost do lidských srdcí..

Chvíle osamocení prostoupené tichem i poklidem jsou pro nás posvátným okamžikem i jedinečnou příležitostí k hlubšímu propojení se svým nitrem i svou duší, s Bohem uvnitř i mimo nás.

Srdce plné lásky a pochopení, vlídné slovo, upřímné objetí i citlivé pohlazení dokáží zmírnit bolest a utrpení druhého a proměnit je v dar milosrdenství.

Kdo chce poznat a zažít Pravdu, musí se nejprve naučit kráčet sám, sám přemýšlet, vnímat a milovat Život a být jeho aktivním partnerem. A také se umět oprostit ode všeho i odevzdat se Životu tak, že s ním splyneme a v plné bdělosti, lásce a svobodě v něm žijeme.

VLASTNÍ ZKUŠENOST, JEŽ PŘINÁŠÍ POZNÁNÍ, JE TO NEJCENNĚJŠÍ, CO MŮŽEME V ŽIVOTĚ ZÍSKAT a co nám už také nikdo nevezme. Když chcete poznat sebe, jací jste, jděte do svého nitra a poznávejte ho, všímejte si svých myšlenek, pocitů a emocí, sledujte své reakce na sebe i na okolí (i reakce okolí na Vás), vnímejte své chování a jednání i jak působíte na druhé lidi (a klidně se jich i na to zeptejte). V rámci sebepoznávání či práce na sobě se můžete spojit i se svou Duší, Duchem či Vyšším já a poznat na vlastní kůži - pocítit jejich nádherné energie i se jimi nechat naplňovat, pokud je o to požádáte. I oni jsou Vaší součástí, tak jako je Vaše tělo součástí Vaší bytosti. Pokud zatoužíte poznat samotného Boha (který se v podstatě manifestuje ve všem, ve Vás, v přírodě a ve všem kolem), můžete jej v meditaci poprosit, ať se projeví jeho energie ve Vás či ať do Vás proudí jeho božská energie v takovém rozsahu a intenzitě, jakou jste schopni přijmout a zpracovat a která je pro Vaše nejvyšší dobro. Získáte tak vlastní prožitek niterného setkání s Bohem (či se svou Duší...), jedinečný to zážitek, který Vás může i v něčem pozitivně ovlivnit či změnit či změnit něco ve Vašem životě, záleží i na intenzitě a hloubce Vašeho prožitku....

DOKUD JISTÉ VĚCI SAMI NEVYZKOUŠÍTE, TAK NEZJISTÍTE, O ČEM JSOU ANI NEPOZNÁTE JEJICH PŘÍNOS PRO VÁS. Neříkám, že se má všechno vyzkoušet, ale některé věci nás mohou hodně OBOHATIT (třeba i ona meditace), takže SE NEBOJTE a VYZKOUŠEJTE JE! A když se napoprvé hned nepodaří dle Vašich představ, tak nezoufejte, můžete to vyzkoušet vícekrát, než to bude ono...Tak už to v životě bývá....:-)

Chtěla bych se s Vámi podělit o jednu příhodu, která se mi stala na zpáteční cestě z výletu. Nastoupila jsem do vlaku a těšila se už po celodenním chození po horách v tropických teplotách domů pod sprchu. Do vagónu nastoupila po mně ještě jedna starší paní, takže jsme byly ve vagónu samy dvě. Po chvíli jsem uslyšela nějaké naříkání, jak si paní stěžuje, že je jí špatně a že asi omdlí. Když jsem se šla podívat za paní, která seděla několik sedaček za mnou, tak paní opravdu vypadala špatně, měla nateklý a červený obličej i celé tělo a nohy. Sténala a říkala, že asi umře, jak je jí zle a všechno ji svědí. Sdělila mi, že jí něco (nějaký hmyz) píchnul do prstu na noze a dostala anafylaktický šok. Přemýšlela jsem, jak paní co nejrychleji pomoci. Sama si sice zavolala záchranku - říkala, že těch pár stanic do svého bydliště (konečné stanice) ještě vydrží a že tam už na ní bude čekat připravená sanitka. Napadlo mě, že by mohla paní pomoci čistá voda z horského pramene, kterou jsem po cestě naplnila velkou pet láhev, tak jsem dala paní svou vodu a doufala, že jí pomůže. A také jsem v duchu poprosila o akutní pomoc archanděly Michaela (pomáhá v krizových situacích) a Rafaela (velkého léčitele), aby pomohli paní a stabilzovali její zdravotní stav. A opravdu se paní zklidnila a začala se i lépe cítit, jakmile začala popíjet vodu i jí polévat a ochlazovat své ruce a nohy. S paní jsem pak udržovala hovor, aby náhodou neupadla do bezvědomí a sedla jsem si vedle ní, abych jí měla na očích. Rozpovídala se a téměř zapomněla na své problémy. Jak jsme dojely do konečné stanice, kde jsme obě vystupovaly, tak už na paní čekal záchranář, který se jí pak věnoval i v sanitce. Poté co sanitka odjela i s paní do nemocnice, se mi ulevilo a říkala jsem si, že už bude snad o paní dobře postaráno...

A co jsem tímto příběhem chtěla hlavně říci? Že se může kdykoliv a cokoliv přihodit nám či druhým lidem a velmi důležitá je právě okamžitá první pomoc. A pomoci můžeme kolikrát i tím, co máme zrovna u sebe, třeba i obyčejnou vodou. Mimochodem vodu považuji za základ (zázrak) života a věřím, že opravdu dokáže v mnoha případech pomoci. Proto není špatné nosit u sebe aspoň malou láhev čisté vody (stačí i z vodovodu), a to ať jsme kdekoliv, hlavně na cestách a v horkých letních dnech. Nikdy nevíme, kdy tím můžeme pomoci sobě či zachránit život druhým....

Hodně se píše o tom, jak je důležité BÝT BDĚLÝ A ŽÍT V PŘÍTOMNOSTI. Co to ale vlastně znamená? Z toho užšího pohledu si myslím, že je to o tom si plně uvědomovat - plně vnímat svými smysly jednak prostor - místo, v němž se zrovna nacházíme, samozřejmě i sebe v daném prostoru a všímat si i kdo a co je tu ještě kromě nás - tedy lidi, zvířata, rostliny, stromy, věci, fyzické předměty (přičemž není to o tom vědět, kolik čeho kde co a jak, mít o všem detailní informace, ale mít alespoň zhruba přehled). A také si všímat, co se v aktuálním okamžiku zrovna děje kolem nás i v nás, v našem nitru - tedy uvědomovat si okolní dění i své momentální pocity, myšlenky, pohnutky, emoce, svůj duševní stav, jakož i své chování a jednání, co právě děláme... Být propojený se sebou, se svým nitrem a naslouchat mu i své intuici, jednat přirozeně a spontánně. Být v kontaktu se sebou a současně i s okolím. Umět harmonicky propojit, sjednotit oba světy - ten vnitřní i vnější v jeden. Pohroužit se do přítomné chvíle a naslouchat jí, být vnímavý a ostražitý. Není to o tom být zasněný a myšlenkami někde v oblacích, ve "svém světě" či své minulosti či budoucnosti, je to o tom být fyzicky i duševně tady a teď nohama i hlavou při zemi a při tom být propojený se Zdrojem a Životem. Nechat se přirozeně naplňovat energií Života i Lásky. My jsme Život i Láska. A jedině v tomto přítomném okamžiku můžeme být šťastní a naplnění, když se mu otevřeme a dáme mu možnost nás učinit šťastnými.

KAŽDÝ Z NÁS V SOBĚ NESE SVÉHO "MISTRA" A UVNITŘ VÍ, CO JE PRO NĚJ TO NEJLEPŠÍ. Vědí to i děti, kterým je dobré pozorně naslouchat a důvěřovat jim, dát jim i dostatek prostoru pro to, aby se mohly projevit a realizovat se, jít si svojí cestou, nikoliv cestou, kterou jim nalajnují jejich rodiče.

Každý člověk může být něčím užitečný a prospěšný světu, druhým lidem (i jako dobrovolník, v pomáhajících profesích, různých zájmových spolcích, kroužcích pro děti....) či nejbližšímu okolí (rodině, přátelům, sousedům, kolegům v práci), a to tím, v čem je dobrý, co umí, co mu jde, baví ho a dělá to s radostí a láskou. Někdo rád plete či vyšívá, někdo rád maluje či zpívá a hraje na hudební nástroj. Jiný rád peče a vaří nebo rád pěstuje plodiny na zahrádce a stará se o stromy či zvířata. Někdo je zručný a šikovný a rád věci opravuje či něco tvoří a vyrábí ve své dílně. Někdo rozumí technickým věcem, jiný má třeba vlohy na jazyky. Někdo to umí s dětmi a mládeží, baví ho vymýšlet různý program pro děti a trávit s nimi čas. Někdo má zase blíže k seniorům, dokáže jim trpělivě naslouchat a pomoci jim s tím, co už nezvládají. Někdo se rád projevuje slovem, rád si s lidmi povídá či píše články, básně nebo příběhy. Někdo má v sobě velkou empatii, že dokáže druhé vyslechnout nebo jim poradit s jejich problémy atd....Každý tedy můžeme něčím prospět světu, v němž žijeme, ať už svými schopnostmi, dovednostmi a znalostmi, svými vlastnostmi, vlohami a dary, které jsme dostali "do vínku". Můžeme se podělit o své dary a zkušenosti s druhými, něco jim ze sebe předat, třeba i něco vytvořit, vyrobit (např. upéct buchtu či vyrobit nějakou dekoraci nebo nějakou praktickou věc apod.), s něčím druhým pomoci, co potřebují - prostě proto, že sami od sebe chceme či cítíme, že je to žádoucí, že to druhým udělá radost nebo jim to v jejich situaci hodně pomůže. Udělat něco nezištně pro druhé, aniž bychom za to něco očekávali, dává člověku i pocit smysluplnosti života, a to ať je člověk mladý či staršího věku. Každý může dělat to, na co se cítí, na co má sílu i schopnosti. Je to hlavně o našem niterném rozhodnutí a našich činech - nebýt lhostejný k okolí, ale pěstovat harmonické vztahy s druhými a být ochoten i někdy podat pomocnou ruku, za což jsou mnozí lidé vděční.

DĚJE SE NÁM POUZE TO, K ČEMU JSME V MINULOSTI DALI SAMI PŘÍČINU a DRUZÍ LIDÉ SE K NÁM CHOVAJÍ POUZE TAKOVÝM ZPŮSOBEM, JAK JIM SAMI DOVOLÍME - dokud neřekneme A DOST! a začneme se chovat i myslet a jednat jinak. Velice často zapomínáme, že my jsme tvůrci svého života a že se jen čeká na náš podnět, impuls, na naše rozhodnutí, na naši niternou změnu i naše karmické očištění, abychom mohli žít tak, jak si opravdu přejeme...

NENÍ ŠPATNÉHO POČASÍ, NENÍ ŠPATNÉHO DNE ANI ŠPATNÉHO ČLOVĚKA - VŠE JE pouze O ÚHLU NAŠEHO POHLEDU a NAŠÍ SCHOPNOSTI PODÍVAT SE NA VĚCI, LIDI ČI SITUACE Z URČITÉHO ODSTUPU A NADHLEDU, nezaujatě a nezávisle, i s jistým pochopením a vědomím toho, že VŠE JE ve své podstatě SPRÁVNÉ a DOKONALÉ PRÁVĚ TAKOVÉ, JAKÉ JE, má svoji důležitost, svůj účel a své poslání, své místo v rámci celku a svojí existencí (svojí energií) celek a vše v něm v různé míře ovlivňuje. Takže ŽÁDNÁ VĚC ANI BYTOST ZDE NENÍ ZBYTEČNÁ A PŘIJDE JEJÍ ČAS, kdy naplní svůj účel, pro který je tady na světě.

Bohužel lidé ještě hodně druhé lidi a situace HODNOTÍ A POSUZUJÍ i KRITIZUJÍ (a mnohdy dotyčné lidi či situace ani pořádně neznají nebo nemají dostatek odpovídajících informací), často si už dopředu vytvářejí různé úsudky, předsudky, domněnky či přesvědčení (mentální programy, které je pak ovlivňují) - např. ten je dobrý člověk, tamten špatný, tento je vědomý a duchovní, tamten je nevědomý materialista, ten je vegetarián a ten druhý zase jí maso ze zvířat - je to špatné? Co je opravdu správné? Skutečnost může být zcela jiná, než jak se jeví, a pravda někde jinde... Navíc KAŽDÝ MÁ SVOJI CESTU, SVÉ ÚKOLY A ZKOUŠKY, SVŮJ INDIVIDUÁLNÍ VÝVOJ A MÁ DOJÍT I K VLASTNÍMU POZNÁNÍ A PRAVDĚ....

Snažme se tedy MÉNĚ POSUZOVAT A VÍCE V TICHOSTI VNÍMAT SVÝM SRDCEM, ať už KRÁSU OKOLÍ (i když třeba prší, je zamračeno a nevlídno) či VNITŘNÍ KRÁSU LIDÍ - všímat si jejich předností a kvalit, ocenit je a pochválit, i třeba jen za snahu, usmát se na ně a snažit se přistupovat ke všem stejně jako rovný k rovnému... ZAMĚŘUJME se VÍCE NA TO, CO NÁS LIDI NAVZÁJEM SPOJUJE A OBOHACUJE A MÉNĚ NA TO, CO NÁS ROZDĚLUJE... Uvidíme, že se nám pak bude žít v tomto světě o něco lépe....

Čím více je kolem nás či v nás temnoty, negativních energií, napětí či strachu, tím více je třeba v sobě ZAŽEHNOUT VNITŘNÍ SVĚTLO, POSILOVAT HO A PERMANENTNĚ V SOBĚ UDRŽOVAT. Naše vnitřní světlo prostupující a prozařující celé naše tělo, duši i mysl v sobě nese naši životní energii, sílu, lásku i naději, harmonii, bezpečí i hluboký klid a mír, je naší silnou ochranou před vnějšími vlivy, okolní manipulací a negací. Proto si v sobě vědomě udržujme tento světelný plamen, a pokud bude slábnout či už uhasínat, znovu ho v sobě probuďme a nechejme rozhořet v plné síle...

Někdy život přináší opravdu vtipné komické okamžiky a situace, že si pak člověk říká, že ten, kdo tento svět stvořil, musel mít ale pěkný smysl pro humor... A buďme rádi za každou takovou nečekanou, odlehčenou chvíli, kdy se upřímně zasmějeme, ať už sami sobě či bezprostředním reakcím druhých lidí.. :-)

Poznala jsem, jak je nesmírně důležité být TRPĚLIVÝ, mít trpělivost s lidmi i se sebou, umět v klidu vyčkat na ten správný okamžik, kdy máme jednat či konat, i když máme nutkání hned zasáhnout nebo něco udělat či se projevit. Nic opravdu neuspěchejme a dejme na svoji intuici i své niterné pocity (nikoliv momentální emoce). Dopřejme všemu náležitý čas, aby mohlo vše dozrát a realizovat se v tu pravou chvíli, tedy i našim rozhodnutím a činům, splnění našich přání a snů i získání potřebných zkušeností a poznání.. Někdo chce vše vědět a znát, a to co nejdříve, je dychtivý po poznání či jedinečných zážitcích. Někteří i různě experimentují, a to i v oblasti esoteriky, kdy očekávají hned duchovní osvícení nebo vzrušující zážitky, např. z regresí, holotropního dýchání, lucidního snění či astrálního cestování, které však nesou v sobě i mnohá rizika a mohou být pro člověka nebezpečné, pokud člověk na ně není dostatečně připravený, duševně i duchovně zralý a věci znalý. Vše, co potřebujeme, k nám opravdu přijde, i ti praví lidé i ty zkušenosti i to pravé poznání, a to většinou tehdy, když to budeme nejméně čekat... :-)

Zůstávejme stále propojeni se svým nitrem a sami sebe se ptejme:

Dělám to, co skutečně chci?

Jsou má rozhodnutí, má slova i činy odrazem mých nejhlubších přání a v souladu s nimi?

Chovám se a jednám tak, jak sám/sama považuji za správné a jak to nejlépe cítím, v duchu svého nejčistšího svědomí a vědomí?

Anebo jednám spíše tak, jak si přeje či očekává mé okolí?

Cítím se být manipulován/a druhými lidmi? Dokážu čelit manipulaci a zůstat sám/sama sebou?

Jsem k sobě opravdu upřímný/á?

Jsem věrný/á své duši a svým hodnotám?

V každém člověku a vůbec v každé živé bytosti, v jejíž přítomnosti se cítíme dobře, v každé hudbě, která se nám líbí a rezonuje s námi, v každé fotografii, kterou vyfotíme, v každém obrázku, který namalujeme, v každé věci, kterou pro sebe či pro druhé vyrobíme, v domě, který si postavíme a podle sebe si ho vybavíme i v zahradě, kterou si vytvoříme, a v mnoha dalších věcech se zrcadlí část naší duše i našeho osobního příběhu, který žijeme či jsme žili ve svých minulých životech. Stačí jen vnímat energie, které k nám proudí od dotyčných bytostí či věcí a podívat se na ně i z odstupu, co nám vlastně sdělují a ukazují, co symbolizují a představují v našem životě, jaké vlastnosti, kvality, hodnoty, priority, co je pro nás důležité...Jakákoliv naše tvorba i naše vztahy včetně vztahu k sobě a ke druhým mohou být pro nás cenným zdrojem sebepoznání i zdrojem k získání hlubšího poznání o životě, o jeho smyslu, proč tu jsme a kam směřujeme.

NEJVÍCE POMŮŽEME SVĚTU A LIDSTVU, KDYŽ POMŮŽEME NEJPRVE SAMI SOBĚ, PŘÍPADNĚ SVÝM NEJBLIŽŠÍM - když si vyřešíme své záležitosti a problémy a urovnáme si i věci ve své rodině, pokud se nás týkají. Řešení svých záležitostí a problémů většinou zahrnuje i zpracování si svých niterných věci a samotnou práci na sobě, zejména na svých slabinách a nedostatcích, na svých negativních a stinných stránkách i posilování svých pozitivních stránek a přednosti, zlepšení komunikace s okolím apod... Pomáhat druhým je sice krásné a ušlechtilé, ale hodně to odvádí od sebe sama, pokud tak činíme často či ve větším měřítku. Tím neříkám, abychom byli lhostejní ke druhým, to určitě ne, je dobré si všímat okolí a v případě potřeby pomoci, ale zase to nepřehánět a nebýt příliš starostlivý a pomáhající - nenechat se příliš vtáhnout do života druhých lidí a jejich problémů a hlavně je za ně neřešit - to je jejich úkol, ne náš. Lidé v pomáhajících profesích, pokud dělají svou práci poctivě a naplno, většinou věnují mnohem více energie a času druhým lidem než třeba sobě a svým nejbližším, řeší často problémy druhých na úkor řešení si svých vlastních věcí a vůbec svého života, rodiny, zálib, na které už nemusejí mít tolik energie a času.... Je to i o určité oběti, kterou tito lidé dávají pro druhé, a rozhodli se tak dobrovolně zvolením si své profese, která je spíše posláním a opravdovou službou pro druhé lidi.

Krásným důkazem synchronicity a síly a moci našich myšlenek (i plnění našich přání) byl můj zážitek z letního výletu do Velkých Losin, kam jsem šla pěšky ze Šumperka po červené, a pak modré turistické značce. Šla jsem převážně lesem. Užívala jsem si toho, že jsem opět v přírodě...Naladila se na energie stromů a bytostí lesa a v harmonickém propojení s nimi kráčela po lesní cestě. V duchu jsem si říkala, jak úžasné by bylo spatřit i nějakého anděla. A po pár desítkách metrů se přede mnou opravdu zjevil velký anděl. I když byl "pouze" dřevěný a stál hned u cesty, bylo to něco tak ohromujícího, že se mi tomu ani nechtělo věřit, ačkoliv to bylo vše tak skutečné a fyzické.... Děkovala jsem všem bytostem i Bohu za tento dáreček a splnění mého přání, se kterým jsem vůbec nepočítala ani jej neočekávala. Jen jsem si to od srdce přála a mé přání se téměř okamžitě splnilo, i když v podobě, kterou jsem byla zrovna schopna vnímat a vidět (foto anděla uvádím níže, mimochodem po cestě jsem pak spatřila i další pěkná umělecká díla:-).

Pobyt v přírodě nás opravdu velice harmonizuje, očisťuje a naplňuje i propojuje s naším nitrem a nádhernými energiemi přírody, pokud jsme otevřeni těmto energiím. Snáze se tak dostáváme do Jednoty se sebou i s celým Vesmírem. Proto vřele doporučuji co nejčastěji chodit do přírody, a pokud si něco ze srdce přejeme, vyšleme své přání právě zde - v kouzelné přírodě, která nám pomůže splnit naše přání, pokud bude o ně požádáno v lásce a bez očekávání....

Většinou žijeme ve svých zažitých každodenních stereotypech, které nám určují den a jeho program. Někdy to může být až monotónní, nudné či únavné a člověk pak už moc ani nevnímá tu nádheru života a nezažívá ten pocit čiré radosti a svobody... Zkusme ale někdy narušit ten zaběhlý denní režim a vzít si třeba uprostřed týdne či jiný den (nebo ještě lépe více dní) v práci volno a strávit čas jen podle svých představ. Zajet si třeba s dětmi někam na výlet nebo děti mohou pohlídat prarodiče a my si můžeme vyjet někam s drahou polovičkou a věnovat se jen sami sobě... Udělejme občas něco neobvyklého, co vybočuje z našeho režimu, ale co nám zase vleje novou energiii do těla i duše.. Zajděmi si na příjemnou masáž nebo na nějakou zajímavou přednášku či kurz, kde se dozvíme něco nového či vyzkoušíme nové věci. Zkusme se trochu odvázat, být bezprostřední a spontánní a dát prostor své duši, své fantazii a snům, které se mohou stát reálnými... Život je i přes mnohé starosti a povinnosti fajn, tak si ho užívejme :-)

Všímám si, že dosti lidí, kteří se zabývají i duchovními věcmi a esoterikou, tak nemají plně přijaté své fyzické tělo, nemají ho rádi a přistupují k němu, jako by k nim skoro ani nepatřilo a bylo jim spíše na obtíž, nebo k němu mají zvláštní, cituprázdný vztah, kdy ho berou pouze jako věc či nástroj, který jim umožňuje tady fungovat. Od některých těchto lidiček lze slyšet, že oni přeci nejsou tělo, jsou duše či vědomí nebo vyšší já, ale zapomínají na to, že žijí v duálním  (duchovně-materiálním) světě a že plnohodnotnou součástí jejich bytosti je nejen jejich vědomí a jejich duše, ale také jejich fyzická schránka, bez které by v této pozemské realitě mohli těžko žít. Tento typ "duchovních" lidiček mnohdy mívá problém i s materiální stránkou života včetně vztahu k penězům a hmotným statkům, kterými tak trochu opovrhují či je dokonce zavrhují, jako by to bylo něco špatného, a dávají najevo, že tyto věci nepotřebují nebo pro ně nejsou důležité, protože duchovno je nad materií (což ale taky není úplně pravda).  Ovšem právě v takovémto povýšeném přístupu a negativním postoji k materii se projevuje stinná stránka ega, a zvláště duchovní pýcha...

Málokdo si uvědomuje, že NAŠE LÁSKA K MATERII (našemu tělu, hmotným statkům, práci, penězům...) nás UZEMŇUJE a ve zdravé podobě (tzn. máme materii rádi, máme k ní úctu i respekt, ale nelpíme na ní ani nejsme na ní závislí) nás velice dobře STABILIZUJE. Proto v sobě pěstujme a rozvíjejme i lásku k materiálnímu životu, našemu fyzickému tělu i hmotným věcem, díky nimž můžeme realizovat a rozvíjet i duchovní stránku života a dávat jí ten správný smysl v tomto světě.

Udržovat harmonii a rovnováhu mezi duchovním a materiálním světem sice není zrovna jednoduché, ale jde to, pokud člověk chce a aspoň trochu se snaží...Vše, proti čemu máme nějaké výhrady, nelíbí se nám to či to kritizujeme nebo proti tomu bojujeme, nás jen vybízí k tomu, abychom se na to podívali i z jiného úhlu pohledu, abychom se naučili přijímat a respektovat i jinakost a odlišnost na tomto světě a také se smířili s tím, že ne vše je přesně podle našich představ, že svět je prostě takový, jaký je a stejně tak i lidé a různé situace, jehož jsou součástí... Avšak tento postoj by zase neměl vést k nějaké vnitřní rezignaci či pasivitě a pouhému mlčení a přihlížení, to určitě ne. Máme také projevit své názory, svoji vůli a jednat tak, jak považujeme za správné, ale přeci jen s citem a rozumem. Někdy mohou být naše názory či chování přehnané, a když si to zavčas uvědomíme a uděláme krok zpět, tedy zpátky do klidu a rovnováhy (do svého centra, středu sebe sama), tak si ušetříme i svoji vlastní energii, kterou vynakládáme na to, když jdeme proti něčemu (někomu) nebo s něčím (někým) vnitřně či navenek bojujeme...

LÁSKYPLNÉ PŘIJETÍ - svého života se vším všudy i s problémy a starostmi, sebe: svého těla, duše i mysli, duchovního i materiálního života, všech bytostí na Zemi, zejména USMÍŘENÍ s konkrétními lidmi i se sebou JE V ŽIVOTĚ VELICE DŮLEŽITÉ. Velkým pomocníkem nám může být ROZVAHA, KLID a JASNÁ MYSL a samozřejmě ODPUŠTĚNÍ sobě, druhým i celému světu, které nás hluboce léčí a osvobozuje od naší minulosti.

Také jste se přistihli, že o něčem často přemýšlíte či mluvíte, co byste chtěli či měli udělat či měli něco změnit v sobě nebo ve svém životě, ale nemůžete se rozhoupat k tomu to opravdu uskutečnit a vůbec s tím začít? I když cítíte, že je to třeba, nechce se Vám do toho a stále to odkládáte, nebo stále není na to ta "správná doba", příležitost, čas, peníze, energie či nálada atd., ať už např. na generální úklid doma, nebo se začít učit cizí jazyk, nebo se chcete začít zdravě stravovat a cvičit, ale stále na to jen myslíte či o tom mluvíte, že potřebujete zhubnout nebo jen zpevnit tělo, ale do samotného cvičení a změny stravy se nemůžete přimět?

Všimla jsem si, že čím více a častěji přemýšlíme nebo mluvíme o našich plánech či přáních, aniž bychom je začali i naplňovat a slova převádět i v činy, tím více podvědomě zvyšujeme intenzitu a tlak na jejich skutečnou realizaci, s níž můžeme mít potíže. Přičemž u každého člověka je to samozřejmě jiné a individuální. Někdo si věc promyslí, rozhodne se a téměř hned ji začne realizovat. Jiný člověk dlouho o něčem přemýšlí nebo dlouho mluví, než přistoupí i k samotným činům (říká se, že kdo toho i hodně namluví, u něho mnohdy platí i skutek - utek, takže pozor na příliš upovídané jedince:-). Jinak také záleží na tom, o co se jedná, do nepříjemných záležitostí, věcí a činností, které neděláme rádi či k nim nemáme vztah, anebo se jedná o nějaké větší změny, se nám asi nebude moc chtít a určitě je dobré mít vše promyšlené a mít i nějakou motivaci. Každopádně je vhodné zpozornit, jakmile budeme často na něco myslet či mluvit o tom, co máme či bychom měli udělat nebo tak bude mluvit někdo z našeho okolí, budou se často v hovoru opakovat jistá témata nebo problémy (nezpracované věci) atd...To vše může být pro nás či pro okolí důrazným signálem, aby se už opravdu pohly věci kupředu a začaly jsme je buď my, či naše okolí (pokud se jich dané věci týkají), co nejdříve realizovat a řešit.

Čistá a hluboká, bezpodmínečná láska silné transformační a léčivé schopnosti a věřím tomu, že "LÉČENÍ ENERGIÍ LÁSKY" ještě nabude na významu, dokonce si troufám tvrdit, že je i medicínou budoucnosti, velice účinnou a efektivní, která v kombinaci s léčivou energií bylin, stromů a drahých kamenů bude pomáhat lidem, ať už se zdravotními, psychickými či jinými problémy (např. vztahovými a rodinnými).

PRAVDU máme na dosah, i když je nám zjevována po kouscích, nejlépe při osobním prožitku a vlastní zkušenosti, jež v sobě nesou hlubší poznání se silným pocitem uvnitř, že tomu tak skutečně je, niterné přesvědčení bez pochybování.... Skrze druhé lidi či některé bytosti neviditelné k nám přichází v tom lepším případě zrnko pravdy - zpravidla, i když ne vždy - zahalené i různě zkreslenými či mylnými inormacemi, ač jsou mnohdy v dobré víře předávané, v tom horším případě se jedná o informace plné klamu a lži, jenž jsou za Pravdu pouze podávány, lidi mohou vést na zcestí, do pasti samotné iluze. Vyšší pravda je přístupná všem, i když ne všichni ji vidí, a to čistým vnitřním zrakem - pouze ti, jenž jsou na ni připraveni, ti, co v souladu žijí v plné bdělosti a přítomnosti, ti, co Pravdu chtějí znát a jsou pro ni ochotni i něco obětovat...

Čím více se o něco snažíme, zvláště pokud si přejeme, aby to bylo přesně podle našich představ, k naší plné spokojenosti, tím větší je pravděpodobnost, že uděláme někde nějakou chybu nebo se něco "čirou náhodou" pokazí a naše velké úsilí bude zmařeno. Proto není žádoucí vyvíjet na sebe přílišné tlaky, které člověka jen vyvedou z rovnováhy, mohou způsobit různé komplikace a vést ke konečnému nezdaru. Rovněž pokud člověk vyvíjí přílišné tlaky na druhé lidi, dostává je do stresu a pod napětím se pak snadno chybuje či se věci dělají s negativním emocionálním nábojem, který může nejen zůstat v člověku, ale přenáší se i do samotného výsledku činnosti.

DĚTSKÝ SVĚT je svým způsobem tak barevný a rozmanitý, ryzí a autentický, plný úžasných okamžiků, emocí, spontánních reakcí, upřímných slov a gest, nepřikrášlené pravdy (no přiznejme někdy i velké zlobivosti či skryté manipulace:-), ale také plný fantazie a snění... Děti si s radostí užívají přítomného okamžiku, toho, že "jen" jsou, ať jsou kdekoliv a děje se kolem nich cokoliv... Stále si v sobě uchovávají  jisté nadšení ze života i naději, věří v zázraky, že je vše možné, tvoří si své vlastní příběhy, mají výbornou představivost... Je moc škoda, že dospělí na tyto věci zapomínají, zapomínají na to, že mají stále v sobě vnitřní dítě, že se mohou také upřímně radovat ze života, být spontánní a mohou také snít, tvořit si svůj svět podle svých tužeb a přání... Je třeba začít více důvěřovat svému nitru, svým pocitům i samotnému Vesmíru a přestat negovat a popírat splnění svých přání a snů. Někteří dospělí sem tam sní, ale záhy vše popřou, že to stejně není možné, že by se jim něco takového vůbec mohlo splnit. Nemohou uvěřit, že by mohl být Vesmír tak štědrý a mohl jim dát takové dary a takovou hojnost nebo jim mohl pomoci ke štěstí.. Lidé bohužel moc nevěří v zázraky Universa, a tím si v mnoha případech zavírejí dveře ke svému štěstí. Přitom i sněním a představováním si něčeho pěkného i své budoucnosti si také můžeme tvořit svůj život...Ale je dobré nechat všemu náležitý čas, aby se mohlo vše zrealizovat i ve fyzickém světě a samozřejmě i přiložit ruku k dílu...

Naše zdánlivé NEZDARY a NEÚSPĚCHY, respektive naše jednání či nejednání v různých situacích, jež nedopadly k naší spokojenosti, dle našich představ, mohou být pro nás ve skutečnosti VÝHROU a PŘÍNOSEM, což si člověk uvědomí většinou až po nějakém čase... Naše neúspěchy nás mohou paradoxně uchránit od ještě většího nezdaru a problémů, které by mohly následovat v případě, že by nám daná věc vyšla tak, jak jsme původně chtěli. Vše je opravdu relativní. I vítězství může být nakonec prohrou a kapitulace vítězstvím. Navíc tím, že nám něco nevyjde, život nekončí, ale pokračuje dále a přinese nám další, a možná ještě lepší, příležitosti. Naše neúspěchy nás mohou také vyburcovat a podnítit k tomu, abychom na sobě více zapracovali, abychom třeba něco přehodnotili či v sobě změnili a začali dělat něco jinak. Takže mohou vést i k našemu rozvoji a růstu. Podobně jako překonáváním překážek rosteme, tak i zdoláváním nepřízně "osudu" sílí naše osobnost. Více si pak vážíme i toho, když se nám daří a přeje nám štěstí. A obojí patří k životu, takže s velkou pravděpodobností zažijeme jak ty neúspěchy, tak i ty šťastné chvíle...

Člověk má tendenci vše posuzovat podle svých zkušeností i svých očekávání a přání, podle svých niterných představ o tom, co je správné či pravdivé, co si myslí, že si on či druzí zaslouží. Ovšem to zjevné - co se jeví jako skutečnost a pravda, ta vnější viditelná "skořápka", kterou mi posuzujeme, je opravdu pouze tou "skořápkou" a vnějším obalem, který v mnoha případech jen vyvolá iluzi o pravdě. Pravda se však ukrývá právě uvnitř v tom "jadérku", které nevidíme, dokud "skořápku nerozlouskneme" a nepodíváme se dovnitř, abychom i "ochutnali" a na vlastní kůži zažili její tajemství....

Lidský život nabízí nepřeberné množství různých příležitostí, situací, vztahů i podnětů (včetně vlivu masmédií - televize, internet, sociální sítě...), které nás ODVÁDĚJÍ od našeho nitra do vnějšího světa, abychom získaly potřebné zkušenosti (pozitivní či negativní), určité vědomosti, dovednosti, poznatky a zážitky, inspiraci či poučení a znovu se NAVRÁTILI zpátky do sebe, ke svému niternému Já a své duši a v propojení s nimi zažívali harmonii a jednotu. Tyto NÁVRATY K SOBĚ by měly být KAŽDODENNÍ SAMOZŘEJMOSTÍ, tak jako se střídá den a noc, nádech a výdech, tak jako odcházíme do práce, do školy či nakoupit nebo za volnočasovými aktivitami, a poté se opět navracíme do svého domova, tak bychom se měli navracet i do svého NITERNÉHO DOMOVA, k sobě, ke své jedinečné a nádherné bytosti. Ideální je být propojen se svým nitrem neustále, být si vědom sebe sama a být v kontaktu se svou duší a se svým vyšším vedení. Ovšem současná hektická doba našemu hlubšímu propojení se sebou moc nepřeje, respektive nám předkládá stále nějaké zkoušky, kterými máme projít, přicházejí různé povinnosti (pracovní, školní, domácí, rodinné...), které máme plnit, do toho se vkrádají různá pokušení a lákadla (např. již zmíněný internet a sociální sítě) a na věnování se svému nitru nezbyde téměř žádný čas. Jsou i lidé, kteří neumějí být jen "sami se sebou", v klidu a tichosti. Přitom alespoň deset minut denně, ne-li více, by si měl každý člověk vyhradit pouze pro sebe, třeba i večer, kdy se zklidní, zklidní své myšlenky a emoce, pohrouží se do sebe a může jen vnímat sebe sama či si zameditovat nebo poslouchat svojí oblíbenou hudbu, malovat si či se jen tak lehce zamýšlet nad životem a nad sebou či nad uplynulým dnem, co mu přinesl, co zažil, jaké to pro něj bylo apod. Je to jen o nás samotných, zda si najdeme čas i sami pro sebe, který opravdu věnujeme svému nitru a své duši, tomu, co ji skutečně a hluboce naplňuje...

Jak už jistě víte, mám moc ráda zvířata a jsou to mí kamarádi, tedy i různí ptáci, kteří mi létají na balkon na slunečnicová semínka. Jednoho dne, jak jsem se šla podívat na balkon, našla jsem tam na zemi ležet mrtvého ptáčka. Byla jsem z toho smutná a alespoň ho v úctě a lásce pohřbila a navrátila opět Matičce Zemi. Za pár dnů jsem zjistila, že mi zemřel pravděpodobně ve stejnou dobu můj kamarád a spolužák, možná zrovna v tentýž den, co onen mrtvý ptáček. I mu jsem šla na pohřeb zavzpomínat a rozloučit se s ním. Byl to moc hodný a obětavý kluk. Tak si říkám, že ten mrtvý ptáček musel být pro mne jakýmsi znamením a zprávou... Vše se totiž děje na více úrovních, i když my vnímáme třeba jen tu jedinou...Proto buďme bdělí a vnímaví k různým signálům a znamením, která k nám každou chvíli přicházejí a mohou mít různou podobu i poselství..

Dopřejme POKOJE, KLIDU a MÍRU všem bytostem, které už nejsou fyzicky mezi námi - i našim blízkým - znamená to se s nimi, s jejich duší, pěkně rozloučit (případně se s nimi i v duchu usmířit, odpustit jim či požádat je o odpuštění, pokud tam bylo něco nedořešeného ve vztahu k nim), krátce na ně zavzpomínat, a dát jim pak SVOBODU a PROSTOR, ať jejich duše odejdou pokud možno ke světlu, tam, kam mají, a v tomto posmrtném světě mohou spočívat v lásce a poklidu, které jim zajistíme tím, že už na ně nebudeme tak myslet ani o nich mluvit či truchlit za ně. I místo, kde jsou uloženy ostatky, by mělo býti naplněno úctou, klidem a mírem a nemělo by být narušováno lidskou činností a úmyslnými zásahy.

Myslím si, že i archeologové odkrývající různé hrobky a pohřebiště, odebírající kostry či mumifikovaná těla různých bytostí, aby je mohli zkoumat či někde vystavovat, nebo dokonce prodat, nemluvě rovnou o vykradačích hrobek, výrazně narušují klid mrtvých, a tedy i vesmírné zákony, což se jim pak může zpětně vrátit v podobě různých osudových událostí, negativních zážitků, nešťastných "náhod", ale i zdravotních či jiných problémů, nemocí či smrti. Ne nadarmo se mluví i o kletbě seslané na lidi, kteří naruší klid mrtvých. V tomto směru by si měli dát pozor i návštěvníci egyptských pyramid, i když pyramidy původně nesloužily jako hrobky nebo nebyly k tomuto účelu určené. Ale osobně bych do pyramid asi nešla. Bohužel to jsou velké turistické atrakce a lákadla pro návštěvníky, kteří ovšem nevnímají i jiné úrovně a hlubší význam těchto staveb, nehledě na to, že jsou v pyramidách velice silné energie, které nemusí lidé ustát, a někde byla dokonce i prokázána přítomnost radioaktivní energie - např. v centru Velké pyramidy neboli Cheopsovy pyramidy naměřil špičkový přístroj radioaktivitu, jež se svou silou vyrovná i ničivé síle atomové bomby (viz zdroj Zákazaná egyptologie od E. Ercivana), takže může mít pobyt v pyramidách i negativní dopad na zdraví člověka.

Téměř denně přicházíme DO KONTAKTU S LIDMI, nejvíce asi se svými blízkými a rodinnými příslušníky či přáteli, ale třeba i s jinými lidmi, se kterými můžeme něco řešit. Říkám si, dokážeme si ještě NAVZÁJEM OPRAVDU NASLOUCHAT? Tomu, co jeden druhému říkáme? Umíme dát protější straně DOSTATEK PROSTORU pro to, aby se mohla v klidu vyjádřit a sdělit nám vše potřebné či co má na srdci? Nebo mluvíme pouze my bez toho, aniž bychom projevili i zájem o druhou stranu a dokázali ji EMPATICKY VYSLECHNOUT? VNÍMÁME pozorně OBSAH a VÝZNAM SLOV, která nám jsou sdělována? Co nám jimi protějšek skutečně sděluje? A co nám sděluje verbálně i neverbálně (svými gesty, mimikou, postojem těla, očním kontaktem atd.)? A UVĚDOMUJEME SI I PLNĚ SLOVA, která my druhým říkáme, jejich OBSAH i EMOCE, které v sobě mohou nést? I JAKÝM ZPŮSOBEM A STYLEM, JAKÝM TÓNEM toto vše sdělujeme? UVĚDOMUJEME SI vůbec, jakou SÍLU A MOC mají NAŠE SLOVA? Jak dokáží i někoho ZRANIT A UBLÍŽIT, VYTVOŘIT V ČLOVĚKU VELKÉ BLOKY, ale také NARUŠIT DŮVĚRU I VZTAH, dokonce i ZCELA ROZBÍT něco, co se třeba i dlouho budovalo? Slova ale dokáží také POHLADIT PO DUŠI, ZKLIDNIT A ZHARMONIZOVAT, PODPOŘIT A INSPIROVAT a vůbec POMOCI druhému, pokud v sobě nesou ČISTÉ POZITIVNÍ VIBRACE A BEZPODMÍNEČNOU LÁSKU a nejsou SLOVY PRÁZDNÝMI.. JAK JE TO VLASTNĚ U VÁS? Zamýšleli jste se někdy nad tím?

NEJVĚTŠÍ BRZDOU  v našem rozvoji, v tom, abychom pochopili a posunuli se dopředu a vůbec žili v lásce, štěstí a harmonii jsou naše HLUBOCE ULOŽENÉ STRACHY a naše ZARYTÁ, UTKVĚLÁ PŘESVĚDČENÍ o sobě, o druhých, o životě, o vztazích či jiných věcech, že "něco je tak a tak a nemůže to být jinak", "že něco není možné či jinak to nejde" apod.. Jakmile si tyto vzorce uvědomíme a PŘESTANEME LPĚT na svém strachu, na svých přesvědčeních a postojích, že naše "pravda", naše domněnka, naše představa či emoce je ta jediná možná správná, a PŘIPUSTÍME SI MOŽNOST, že TO MŮŽE BÝT I JINAK, než jak si myslíme či prožíváme, tak se nám OTEVŘE BRÁNA POZNÁNÍ a můžeme zažít i prozření, můžeme najednou vidět věci "jinýma očima", něco si uvědomit a pochopit...

Hluboce osvobozujícího VNITŘNÍHO KLIDU A MÍRU můžeme dosáhnout tehdy:

  • jakmile odložíme všechny své "MASKY", které nosíme a mylně se domníváme, že jsou nutné pro život ve společnosti, že bez nich bychom byli nikým, nulou, se kterou by nikdo nepromluvíl ani ji neměl rád. Být sám sebou však znamená v prvé řadě mít sebe rád, používat svůj vlastní rozum, projevovat své city, být ryzí, upřímný, autentický a nechat vyzařovat svoji přirozenost a jedinečnost bez jakékoliv potřeby se zalíbit či manipulovat s druhými.

  • jakmile pustíme ze sebe všechny své STRACHY a NEGATIVNÍ EMOCE, které nás spoutávají a odvádějí nás od naší láskyplné podstaty (negativní emoce je vhodné ventilovat jiným způsobem, např. sportovní, fyzickou či uměleckou aktivitou, ne si je vybíjet na druhých lidech)

  • jakmile si uvědomíme, že VŠE JE PRÁVĚ TAK, JAK MÁ BÝT a že NIC NENÍ ŠPATNĚ, pouze všichni procházíme vývojem, každý děláme nějaké "chyby", ze kterých se máme poučit a napravit je a rozvíjet v sobě hlavně to "dobré"...

  • jakmile přestaneme ZÁPASIT se sebou, s okolím i životem a místo toho zvolíme ODPUŠTĚNÍ, USMÍŘENÍ a PŘIJETÍ...

  • jakmile bezmezně a od základu PŘIJMEME SEBE, SVŮJ ŽIVOT I REALITOU TAKOVOU, JAKÁ JE...

  • jakmile se zbavíme svých OČEKÁVÁNÍ a místo nich začneme ŽÍT PLNĚ A VĚDOMĚ PŘÍTOMNÝM OKAMŽIKEM TADY A TEĎ

  • jakmile přestaneme ŘEŠIT, co si o nás druzí myslí a začneme si TVOŘIT ŽIVOT PODLE SVÝCH PŘEDSTAV, tak jak chceme a jak to cítíme.

Zjistila jsem, že je opravdu rozdíl, když SI NĚCO PŘEJEME a naše přání vychází jen z naší MYSLI, anebo když naše přání vychází přímo z našeho SRDCE, z hloubi naší DUŠE. Sama jsem se přesvědčila o tom, že pokud naše přání vychází pouze z naší mysli, která je propojena s naším EGEM a tedy naším CHTĚNÍM, aniž bychom nechali projít toto naše přání i naším srdcem, přesněji řečeno naší srdeční čakrou uprostřed naší hrudi, která je spojována s naší duší, tak toto přání nenese v sobě energii naší duše a není s ní v souladu, a tedy ani není v souladu s Duší Vesmíru, která je propojena s dušemi všech bytostí. Pokud naše přání vychází (prochází) naším srdcem, respektive naší srdeční čakrou a vše je námi i procítěné (hřeje nás to uprostřed hrudi), tak se energie našeho vyslaného přání propojuje s energií Duše Vesmíru. Pokud vše činíme s čistým úmyslem, v zájmu nejvyššího dobra a i obsah našeho přání je v souladu s vesmírnými (božími) zákony a jsou k tomu i vhodné podmínky, tak jsou nám vyšší síly nakloněny a pomůžou nám co nejdříve zrealizovat (zhmotnit) naše přání ve fyzické realitě, a to co nejvíce dle našich představ (jak je to jen možné), jelikož energie tohoto přání je v harmonii a souladu s Vesmírem a jeho principy.

Umění PŘIZNAT SVOU CHYBU, SVÉ SKUTEČNÉ POCHYBENÍ a upřímná SNAHA JEJ NAPRAVIT a OMLUVIT SE v sobě nesou silnou transformační energii posilující duchovní aspekt v člověku. Znamená to pomyslně pokleknout se skloněnou hlavou, s láskou, pokorou a uznáním svých slabin a omylů, kdy naše ego prochází jakousi malou smrtí a naše duše se setkává s čistou Pravdou... Získává zkušenost, která se hluboce zapisuje do její paměti. Tato zkušenost i poznání, které s sebou nese, formují naši osobnost a ovlivňují náš další život i náš osud... I když hodně záleží na tom, jestli se člověk ze svých chyb poučí a dá si na ně už pozor, anebo je bude stále opakovat....

Ten, kdo své chyby nevidí či je nechce vidět (odmítá je vidět a přiznat si je), bude do kolečka zažívat podobné situace, kdy stejně bude s nimi konfrontován, a to skrze své okolí, které mu je bude zrcadlit a připomínat, což nemusí být zrovna příjemné. Ale smyslem je opět to, aby si člověk uvědomil to, co třeba nedělá zrovna správně, aby uviděl, kde dělá chyby a na čem by měl zapracovat, co by měl změnit. Čím více bude člověk své chyby ignorovat a vzdorovat potřebným změnám v sobě či vně, tím větší tlak bude na něj vyvíjen z vnějšího okolí a tento tlak se bude stupňovat. Přičemž to může dojít až do různých krizí (partnerských, rodinných, pracovních, osobních, zdravotních...), kterým ale lze vždycky předejít, pokud začne člověk včas na sobě pracovat...

HUDBA je někdy tím pravým balzámem pro duši, dokáže zlepšit náladu, odehnat chmury, vnést opět radost a harmonii do našeho nitra. Můžeme jí poslouchat jak doma, v práci, v autě na cestách či přímo na koncertě. Můžeme si ale taky SAMI PRO SEBE ZPÍVAT, BROUKAT SI SVOJI OBLÍBENOU MELODII, a to kdykoliv a kdekoliv, ať už pracujeme či odpočíváme, ať jsme při plné síle nebo jsme unavení či dokonce nemocní - vždycky nám rozjasní naši duši a vlije novou, svěží energii do naší mysli i těla... Schválně si zkuste častěji pobroukávat v duchu či ještě lépe nahlas nějakou písničku, která se Vám líbí, a uvidíte, jaký má na Vás pozitivní vliv, jak se budete hned lépe cítit a den bude mnohem krásnější a barevnější...:-)


Mé počáteční nadšení pomáhat lidem vyprchalo po mých některých zkušenostech i po zkušenostech druhých lidí, kdy jsem si uvědomila, že lidé se vlastně ani moc nechtějí co nejrychleji sami uzdravit a co nejdříve vyřešit své problémy, i když řešení se mnohdy naskýtá celkem rychle a bylo by efektivní a přínosné. Bohužel málokdo chce opravdu na sobě pracovat a je ochoten udělat pro uzdravení či vyřešení problému maximum (v tom nejčistším slova smyslu). Nejraději by byli lidé, kdyby za ně tu práci udělal někdo jiný, třeba právě léčitel či terapeut, od nichž většinou očekávají zázraky a spásu, vysvobození z utrpení či problémů, ale léčitelé či terapeuté jsou obvykle pouze průvodci, poradci či lidmi, kteří dají ten prvopočáteční impuls ke změně či dodají energii k uzdravení, ale TU PODSTATNOU A NEJDŮLEŽITĚJŠÍ PRÁCI NA SOBĚ MÁ ODVÉST VŽDY ČLOVĚK SÁM (tj. změnit něco ve způsobu svého života, ve svém myšlení, jednání, stravování, v komunikaci a přístupu k sobě i ke druhým atd...). Každý člověk je zodpovědný sám za sebe, za svůj život, a tedy i za své problémy, a neměl by přenášet svoji zodpovědnost na někoho jiného, aby někdo druhý za něj řešil jeho věci. Pomoci mu s tím samozřejmě někdo může, ale největší aktivitu a energii by měl vynaložit on sám, a to v podobě konkrétních kroků v každodenní životní praxi...